Přeskočit na hlavní obsah

Toník ~ uspávací

Včera večer se Toníkovi nechtělo spát. Strávila jsem s ním v ložnici uspáváním (na střídačku s Nekorektním) snad dvě hodiny.

Toník byl celou dobu veselý a hravý, takže se člověk doopravdy nemohl zlobit. :) Má u postýlky takový závěs a s ním ho moc baví si před spaním hrát a blbnout. Já říkám, že si hraje na princeznu.



A co dělají Vaše děti když se jim ještě nechce spát? Klidně mi to napište do komentářů pod tenhle post, ať můžu porovnat. :)

Komentáře

  1. Teď už nemá Matěj na vybranou- v osm je pohádka, pusinky a postýka, takže když se mu nechce spinkat, "povídá" svým usínáčkům "pohádky". Ale dřív (do 9.m) jen koukal kolem sebe, žužlal si prsty a my se mohli s tátou zbláznit, jak nás bolela záda od nošení a houpání. Když jsme položili, spustil samozřejmě sirénu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krása! :) Jsem zvědavá, co nás v tomto ohledu ještě čeká. Zdá se mi teda, že se to s věkem spíš znáročňuje. :D

      Vymazat
  2. Když se Tádovi nechce spát, odchází do obýváku za tátou, já zůstávám ležet, za nějakou dobu přijde. Někdy mezi námi takhle pendluje celý večer :-) Dnes usnul hned napoprvé :-)
    Zdraví,
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to zní jako super systém, Jani! :D Jsem zvědavá, jaké to bude, až bude Toník větší... Ještě nás čeká hodně nového.

      Vymazat
  3. Podle mě nemá cenu nutit děti k spánku, když se jim nechce. Proto moje Lili s námi zůstává, dokud nezačne zívat a teď už ve 2 letech oznámí "hají" a odchází spát. Je tak unavená, že uděláme hygienu, přestrojíme do pyžamka a usíná, nemusím u ní už moc být. Dříve jsem také musela čekat, až zaspí (ne dlouho), ale nikdy jsem neměla přesně stanovený čas, kdy se odchází do postýlky. Pamatuji si, že když jsem byla malá, taky jsem neměla ráda chození spát po večerníčku. Pokud chcete, aby šly děti spát dřív, musejí se jednoduše utahat nejlépe pobytem venku, plaváním, popř. vynecháním spánku přes den, Lili nespí od 2 let přes den. Samozřejmě kluci jsou jiní v mnoha ohledech, jak jsem vypozorovala u kamarádek. Také jsem si všimla, že pro její spokojenost je důležité cítit, že je u mě, ne v zamřížované postýlce (kterou jsem v dětství nenáviděla, svoboda byla pro mě důležitá), proto jsem udělala kompromis. Její postýlka je hned vedle mé a na té straně otevřená bez mříže, takže když potřebuje cítit maminku, natáhne ručičku a ví, že tam jsem a nevzbudí se, takže jsem neměla nikdy probdělé noci. Dětičky se postupně osamostatní samy. Pro šťastný vývoj dítěte je podle mě důležité vnímat jeho potřeby, ale na druhou stranu nezapomínat na ty svoje, učit dítě samostatnosti (hlavně ve hře) a řídit se intuicí, ne návody, protože každé dítě je jiné, návody by měly složit jen jako inspirace...toť moje dobrá zkušenost :-)
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, tak to máme stejně - řešení postýlky, dobrovolnou večerku i obecný náhled. :) I přesto se mi ale stane, že beru na hygienu a převlečení zívající oči si mnoucí miminko, které pak v posteli po kojení záhadně ožije a je schopné se klidně hodinu a víc ještě veselit. To byl přesně tento případ. Tak nevím, zda to špatně odhaduji nebo dostane energii z mléčka nebo je to jen náhoda nebo se to s věkem změní... Uvidíme! Každopádně díky, za pěkný příspěvek do diskuze a zdravím!

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

mateřství ~ 8 každodenních hříchů matky se dvěma dětmi brzy po sobě

Na blogu (i v životě) se snažím být hodně pozitivní. Opravdu se maximálně snažím užít si všechny momenty, i ty zdánlivě ne úplně příjemné. Snažím se dokázat se včas zastavit, když se na mě všechno valí. Snažím se s dětmi víc smát, než je okřikovat, a bez dětí se snažím víc povznést a uvolnit, než něco pořád dokola zpytovat nebo se stresovat. A jde mi to? Samozřejmě, že NE. Alespoň ne tolik, jak bych chtěla.

Snad jste si nemysleli, že je u nás všechno jen růžové. A snad jste si (probůh!) nemysleli, že si na to na blogu budu hrát. I u nás se křičí a brečí a závidí a lituje. Takže pro dnešek se s vámi podělím o trochu té temné strany síly, protože i to je každodenní součást života se dvěma malými dětmi brzy po sobě.

1. Křičím

Křičím, okřikuji, občas ze mě vylítne něco, co ani nevím, odkud se bere. I ode mě lze slyšet věty jako: "To si snad už ze mě děláš srandu!" "Ty jsi mě neslyšel?!" "Kolikrát jsem ti to už říkala?!" "Zlobíš mě!" "Jestli chce…

testujeme ~ barefoot boty z Aliexpressu

Na Vaši žádost přidávám krátký příspěvek s odkazy na Toníkovy nové botky. Ještě je teda nemáme vyzkoušené v praxi, od doručení ještě nebylo mokro ani sníh. :D Nicméně ráda shrnu první dojmy, přidám odkazy a třeba někoho inspirujeme k objednávce.

Oboje boty jsou barefoot nebo přesněji barefoot kompromis, jelikož se jedná o gumáčky a sněhule, asi by to ani jinak nešlo. Na oboje boty jsem našla doporučení a recenze ve facebookové skupině Barefoot obuv z Aliexpressu, tak pokud také sháníte cenově dostupné barefoot a kompromisní botky a chcete vyzkoušet Čínu, v téhle skupině najdete celkem dost tipů a informací. 
Gumáčky
Gumáčky jsem objednávala z této stránky. Máme velikost 3 a stály nás 12.81 dolarů (cca 317 Kč). 

Gumáčky jsou pěkně široké i relativně měkké. Podle tvaru špičky vidíte, že místa na prsty je tam dost, nožka není utlačovaná. Podrážka je rovna a tenká, i když to vypadá, že pata je tam výš než špička, není tomu tak. Ta modrá guma je tam jakoby zvednutá okolo, nejedná se o klíne…

inspirace ~ pokojíček

Psali jste si o náš dětský pokoj, tak tady ho máte. Věřím, že určitě někoho inspirujem. Pořád jsme teda s pokojíkem ve fázi tvoření a hledání nejlepšího uspořádání, takže takto to rozhodně není konečné. Už jsem s ním ale vcelku spokojená. Co na něj říkáte?


K navržení a vybavení unisex dětského pokoje se dá přistoupit různě. Já jsem od začátku věděla, že veškeré plochy a větší kusy nábytku bych chtěla v nějaké základní světlé barvě, žádná divočina. O to víc se můžu vyřádit v doplňcích a drobnostech, nic se mi tam díky tomu nijak vzájemně "netříská". Teda aspoň doufám a omlouvám se lidem, kteří mají citlivější designerské oko než já. :D

Začátky aneb sbohem ložnice

Místnost, která je nyní společným dětským pokojem pro naše děti, bývala naší ložnicí. Tu ložnici jsem milovala, je to podle mě nehezčí místnost z celého našeho bytu. Proto mi bylo vždycky trochu líto, že slouží právě jako ložnice - místnost, kde přes den netrávíme skoro žádný čas ani my natož případné návštěvy. Pokoj …