Přeskočit na hlavní obsah

poprvé ~ s Toníkem v kině

V kině jsem byla naposledy ještě s pupkem zhruba někdy minulý rok touto dobou a přiznám se, že ani nevím na čem. Toník nebyl v kině (nepřekvapivě) nikdy. Rozhodla jsem se, že vyzkoušíme Univerzitní kino Scala a jejich cyklus Baby Bio

Scale už velmi dlouho fandím, mají tam super cykly - promítání studentských filmů, přenosy z Metropolitní opery NY či Londýnského Národního divadla, filmy naslepo nebo právě cyklus Baby Bio. 



Jedná se o speciální projekce se sníženou hladinou zvuku a s částečným osvětlením určené pro rodiče s dětmi. Je to naprosto ideální, pokud si chcete vychutnat celovečerní „dospělácký“ film v kině a mít u toho děti s sebou. Nikdo se tu na vás nebude zlobit, když během sledování filmu budou děti hlučit a vy s nimi budete během promítání cokoliv řešit. Příjemné také je, že cena za film je snížená na 80 Kč, děti samozřejmě zdarma.

Vzala jsem Toníka a Léňu s Jonáškem a vyrazili jsme všichni minulý čtvrtek na Mládí. Film byl skvělý, ale jelikož nejsem žádný kritik ani recenzent, to je vše, co k tomu řeknu. :) Více povím o celkovém zážitku.



S Léňou a klukama jsme zabrali místa úplně vepředu, aby si kluci mohli hrát u nás na zemi. Navíc jsme tak měly kočárky a všechno po ruce. Myslím, že pro takto malé děti je to úplně ideální. Klukům jsme vybudovaly ležení a ti si tam notnou chvíli vyhráli.


Během promítání se dělo všechno možné, kojilo se, krmilo se, "bojovalo se" o hračky, Jonášek si dokonce pospal. Pravda je, že většinu filmu jsme nakonec prokoukaly s klukama na zemi.


Ze začátku kluky plátno s filmem pochopitelně dost fascinovalo, takže se chvíli dívali s námi u nás na klínech.


Když se Toník začal víc nudit, procházeli jsme se (= já se procházela a on se nosil). Taky ho hodně zaujala možnost zablbnout si na přebalováku. :)


Ačkoliv si myslím, že by sál snesl ještě o trochu tlumenější zvuk a o trochu více světla, musím říct, že se mi zážitek moc líbil. Všichni byli milí, vždy byl někdo poblíž z personálu ochoten pomoci s kočárkem (schodů dolů je tam opravdu hodně...), kluci to zvládli s přehledem a já jsem se po dlouhé době cítila jaksi kulturně. Všem rodičům Baby Bio doporučuji, my příště vyrazíme stoprocentně zase!

Nejbližší program cyklu Baby Bio najdete zde.


(Omluvte, prosím, kvalitu fotodokumentace, v kině se fotí mobilem vážně blbě :D )

Komentáře

  1. :-D to je moc dobrý tip a vtipně napsáno, přesně rozumím tomu "cítit se zase kulturně", s malým dítětem je člověk tak trochu zaseklej doma. Když není nikdo na hlídání, není bohužel (kromě tohoto případu) ani kino, ani divadlo, ani večeře v restauraci :-( V Čechách mám docela tu zkušenost, že na kulturních akcích a v restauracích s dítětem tak trochu překážíte a rušíte, v Dubaji (naší druhé domovině) je to přesně naopak, tam vám číšník i dítě ponosí, abyste se měli šanci najíst s pokud křičí, nikoho to vůbec neštve, dětí a kočárků je tam všude plno, jsou hodně prorodinní. Pěkný příspěvek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to ráda slyším, podobné info mám od kamarádky o Íránu, je to v tomto asi hodně jiné než u nás. I když já si nestěžuju, ve "větším městě", jako je Brno, je toho vyžití relativně dost. Problém spíš je, že většina kultury se odehrává večer, jenže v čase okolo sedmé s takto malým prďochem musím být tak i tak doma kvůli ukládání, kojení, atd. Kino by možná podle času promítání ještě šlo, když by někdo pohlídal, ale v restauraci tak maximálně oběd a divadlo žádné no. :) Uvidím, jak to půjde dál, až bude Toníčak vetší...

      Vymazat
  2. Baby bio jsme ve čtvrtek vyzkoušeli poprvé taky a můžu potrvdit, že to byl skvělý zážitek. Bylo mi úplně jedno na jaký film jdeme, hlavně, že jsem mohla vzít Tadeáška s sebou aniž by nějak rušil a někomu vadil. A já se mohla bavit. Užili jsme si to oba dva. A naprosto souhlasím s tím, že trochu méně zvuku a více světla by vůbec nebylo na škodu. Příspěvek dokonale shrnuje mé dojmy:)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

mateřství ~ 8 každodenních hříchů matky se dvěma dětmi brzy po sobě

Na blogu (i v životě) se snažím být hodně pozitivní. Opravdu se maximálně snažím užít si všechny momenty, i ty zdánlivě ne úplně příjemné. Snažím se dokázat se včas zastavit, když se na mě všechno valí. Snažím se s dětmi víc smát, než je okřikovat, a bez dětí se snažím víc povznést a uvolnit, než něco pořád dokola zpytovat nebo se stresovat. A jde mi to? Samozřejmě, že NE. Alespoň ne tolik, jak bych chtěla.

Snad jste si nemysleli, že je u nás všechno jen růžové. A snad jste si (probůh!) nemysleli, že si na to na blogu budu hrát. I u nás se křičí a brečí a závidí a lituje. Takže pro dnešek se s vámi podělím o trochu té temné strany síly, protože i to je každodenní součást života se dvěma malými dětmi brzy po sobě.

1. Křičím

Křičím, okřikuji, občas ze mě vylítne něco, co ani nevím, odkud se bere. I ode mě lze slyšet věty jako: "To si snad už ze mě děláš srandu!" "Ty jsi mě neslyšel?!" "Kolikrát jsem ti to už říkala?!" "Zlobíš mě!" "Jestli chce…

testujeme ~ barefoot boty z Aliexpressu

Na Vaši žádost přidávám krátký příspěvek s odkazy na Toníkovy nové botky. Ještě je teda nemáme vyzkoušené v praxi, od doručení ještě nebylo mokro ani sníh. :D Nicméně ráda shrnu první dojmy, přidám odkazy a třeba někoho inspirujeme k objednávce.

Oboje boty jsou barefoot nebo přesněji barefoot kompromis, jelikož se jedná o gumáčky a sněhule, asi by to ani jinak nešlo. Na oboje boty jsem našla doporučení a recenze ve facebookové skupině Barefoot obuv z Aliexpressu, tak pokud také sháníte cenově dostupné barefoot a kompromisní botky a chcete vyzkoušet Čínu, v téhle skupině najdete celkem dost tipů a informací. 
Gumáčky
Gumáčky jsem objednávala z této stránky. Máme velikost 3 a stály nás 12.81 dolarů (cca 317 Kč). 

Gumáčky jsou pěkně široké i relativně měkké. Podle tvaru špičky vidíte, že místa na prsty je tam dost, nožka není utlačovaná. Podrážka je rovna a tenká, i když to vypadá, že pata je tam výš než špička, není tomu tak. Ta modrá guma je tam jakoby zvednutá okolo, nejedná se o klíne…

inspirace ~ pokojíček

Psali jste si o náš dětský pokoj, tak tady ho máte. Věřím, že určitě někoho inspirujem. Pořád jsme teda s pokojíkem ve fázi tvoření a hledání nejlepšího uspořádání, takže takto to rozhodně není konečné. Už jsem s ním ale vcelku spokojená. Co na něj říkáte?


K navržení a vybavení unisex dětského pokoje se dá přistoupit různě. Já jsem od začátku věděla, že veškeré plochy a větší kusy nábytku bych chtěla v nějaké základní světlé barvě, žádná divočina. O to víc se můžu vyřádit v doplňcích a drobnostech, nic se mi tam díky tomu nijak vzájemně "netříská". Teda aspoň doufám a omlouvám se lidem, kteří mají citlivější designerské oko než já. :D

Začátky aneb sbohem ložnice

Místnost, která je nyní společným dětským pokojem pro naše děti, bývala naší ložnicí. Tu ložnici jsem milovala, je to podle mě nehezčí místnost z celého našeho bytu. Proto mi bylo vždycky trochu líto, že slouží právě jako ložnice - místnost, kde přes den netrávíme skoro žádný čas ani my natož případné návštěvy. Pokoj …