31. prosince 2016

PF 2017

Přeji vám, ať máte v novém roce chuť se co nejvíc radovat, sílu redukovat vlastní stres na absolutní minimum a hlavně - ať vás novým rokem provází nějaký ten super parťák (nebo dva).


16. prosince 2016

Olívka ~ čtyřměsíční

Olívka má čtyři měsíce, a tak opět nastává čas na každoměsíční příspěvek o jejích pokrocích. Čtvrtý měsíc se obecně hodně podobal tomu třetímu, i Toník už si na Olívku plně zvykl, chová se k ní opět o něco bezpečněji a někdy dokonce vážně roztomile. Konečně je možné nechat děti pár momentů spolu, aniž bych na ně musela bedlivě hledět z "doskokové vzdálenosti". :D Toník si už s Olívkou v tomto měsíci navíc začal vyloženě hrát, ukazuje a podává (a bere) jí hračky, říká jí třeba "miminko, neplakej" a dokonce se jí schovává a vykukuje na ní s roztomilým komentářem "není není - kuk!". Nádhera to je!




Čtyřměsíční Olívka je vysmáté, trpělivé a pořád ještě i dost spinkací miminko. Pláče málo, a to hlavně když je unavená a chce ponosit. Jinak se baví hrou s hračkami nebo se svýma rukama, koukáním na nás nebo na Toníka. Usíná u kojení nebo chvilku po něm (když jsme doma), jízdou v kočárku a nošením v šátku (když jsme venku), spí pořád celkem hodně a jí pořád rychle a efektivně. U Toníka jsme už po čtvrtém měsíci na doporučení doktorky začínali s přírkmy, tentokrát tomu dám asi volnější průběh a počkám buď na ukončený šestý měsíc nebo až projeví zájem. Nějak nevím, proč si situaci komplikovat, když kojení je jednodušší...

Na čtyřměsíční prohlídce Olívka měřila 63 cm a vážila 6 880 g. Měří tedy stejně a váží přesně o půl kila méně než Toník v jejím věku. Ani tak to málo není. :) Její délka je na čtyřměsíční holčičku přesně průměrná a váha je vzhledem k výšce také průměrná až lehce nad průměrem.

Tento měsíc byl už ve znamení zažité rutiny, po vyspání se Olívka vždy tak 10-20 minut povaluje bez plínky na podložce na bříšku i na zádech. Když Toník spí nebo je třeba ve školce, tak si hrajeme spolu, když je vzhůru, rád u toho Olívce pomáhá, nanosí jí hračky a lehne si k ní nebo se baví tím, že ji překračuje tam a zpátky. (Ano, někdy se taky snaží si na ni stoupat nebo sedat, to už naštěstí méně často.) 

Na zádech se už Olívka zvládne přetočit na bok, hraje si s ručičkami (a s čímkoliv, co jí pod ně přijde), rotuje dokola a dokáže se zpevnit a držet hlavičku, když ji zkouším přizvednout. Na bříšku pěkně pase, zvládne se vzepřít a taky si částečně uvolnit ručku tak, aby do ní mohla uchopit hračku. Ráda si hraje i ve vzpřímené poloze, když ji držím a sedím u toho, ona mi dobře vidí do obličeje a to je hned samý úsměv. Takhle už udrží i část svoji váhy na nožičkách, zpevňuje je a líbí se jí dělat "hopi hopi". No popravdě se to úplně nejvíc líbí Toníkovi, takže po pokynu "miminko hopi hopi" se chvíli dívá a směje se a pak skáče taky.

Olívka zbožňuje, když si s ní někdo povídá a dělá na ni obličeje, směje se snad na každého, kdo si ji vezme do náruče. Když je to ale někdo, koho moc nezná, a trvá to už delší dobu, začne plakat a volat mámu. Jinak je to opravdu trpělivé miminko-druhátko, které díky bohu snaží dobře i to, že musí někdy prostě chvíli se svými potřebami vydržet, když se zrovna neodkladně věnuju Toníkovi (nejčastěji záchod/nočníček). Díky, Olívko! ♥

Olívčin čtvrtý měsíc obrazem:














14. prosince 2016

inspirace ~ mapa slov

Dnes má Toník přesně dvacet jedna měsíců. Náš chlapeček má už rok a tři čtvrtě. Než sem doplním klasické shrnutí jeho vývoje za posledního čtvrt roku, mám tady pro něj k třičtvrtěnarozeninám něco hodně speciálního - mapu jeho dosavadní verbální kapacity.

Často jsem myslela na to, jak moc se za posledních pár měsíců rozmluvil, a měla jsem nutkání to nějak zdokumentovat. Nakonec jsem zakotvila u myšlenkové mapy, původně jsem jsem ji plánovala nakreslit na naši domácí tabuli barevnými křídami. No ještěže jsem se do toho nepustila!! Nejenže nejsem zrovna výtvarně nadaná ani nemám pěkné písmo, ale hlavně by se to tam ani v nejmenším nevlezlo! (Což jsem vůbec netušila, než jsem si to začala postupně sepisovat a všechna jeho slovíčka shromažďovat).

Jelikož jsem spíš digitální typ, hledala jsem nějaký super program nebo ještě lépe nástroj či webovou aplikaci, kterou bych nemusela ani instalovat. Nakonec jsem mapu jeho aktivně používaných slovíček vytvořila v coggle.it (klik) a můžu to vřele doporučit pro všechny vaše podobné projekty. Pracuje se s ním jednoduše a intuitivně, má různé možnosti práce s mapami, no a co je hlavní - výsledek je graficky čistý a celkem vkusný. Určitě jsem ho nevyužila naposledy..



Jediné, co mi tam chybí, je automatické sečtení finálních položek. No nebudu vás napínat, spočítala jsem to prostě sama "ručně" a mám tu čest vám představit grafický záznam 271 slov, která ke dnešnímu dni náš jednadvacetiměsíční šikula zná a aktivně používá. (První věty jsem do toho radši nepletla.)

Jsem pyšná máma a mám upřímnou radost, že je po stránce jazyka takový pašák. Chci věřit, že to má po rodičích :D

TADY TO JE (klik)

7. prosince 2016

flashback ~ můj druhý porod

Všude se rodí ostošest (gratuluji, Leni!!) a já už delší dobu čekám na pár vhodných chvil k sepsání našeho druhého porodního příběhu. Několik z vás, mých drahých čtenářů, mi o to už psalo nebo říkalo osobně, tak jsem ráda, že dnes děti usnuly brzy a já se k tomu konečně můžu vrátit. Tak jaké to bylo podruhé?

Celé těhotenství jsem byla hrozně zvědavá na druhý porod. Po tom prvním (o kterém si můžete přečíst ZDE) jsem si dala několik předsevzetí, pár věcí jsem tentokrát chtěla jinak. Hlavně se mi pořád honilo hlavou, jestli bude druhý porod výrazně rychlejší a/nebo snazší, často jsem se někde dočetla, že druhý porod takový bývá, obzvláště pokud následuje tak brzy po prvním. No byla jsem plná očekávání, těšila jsem se a strach jsem neměla tentokrát žádný. Snad jen malou obavu z toho, na koho u porodu narazíme tentokrát. Protože na tom záleží opravdu hodně.

Celé těhotenství bylo opět bezproblémové. Až na velmi mírné nevolnosti a výraznou únavu v prvním trimestru, křeče a bolest plosek nohou ve druhém a ve třetím na silný pocit nemotornosti spojený opět s únavou a s tím, že jsem moc nestíhala Toníkovu tempu, bylo vše OK. Všechny vyšetření i testy dopadly dobře, malá byla nachystaná hlavou dolů, odhad váhy nebyl opět nijak vysoký, prostě idylka.

Srovnávat s prvním těhotenstvím by vydalo na samostatný článek, který určitě v budoucnu připravím. Ale je prostě fakt, že když máte doma po dobu těhotenství už jedno prtě ve věku postupně 8 až 17 měsíců, je to obrovský rozdíl. Ta tam je nějaká těhotenská pohoda. Ze startu a na konci jsem byla opravdu vyčerpaná, navíc jsem k tomu ještě Toníka až do asi tří týdnů před porodem kojila a taky se mi vůbec nedařilo dodržovat cokoliv, co by se dalo nazvat vhodnou životosprávou.

Ke konci těhotenství už jsem se zkrátka nemohla dočkat, až se malá narodí, a to navzdory tomu, že jsem si vůbec nebyla jistá, jestli to pak vlastně bude lehčí nebo jestli nám ještě přituhne. :) Termín porodu jsem měla stanovený na 14.8.2016 a už od konce července jsem porod očekávala každým dnem. Všechno jsem odkládala, do ničeho se nepouštěla, měla jsem čím dál tím silnější poslíčky a byla jsem dennodenně přesvědčená, že už "to zítra bude".

Ten poslední týden se nedá ani popsat, zhruba od 3.8. jsem měla každý den celý den poslíčky. Od rána do večera místy i dost silné kontrakce. Zkuste si to představit, od osmí od rána kontrakce po 7-20 minutách celý den a večer v devět stop a ticho po pěšině. Kontrakce samotné skoro nebolely, ale psychicky to bylo asi to nejtěžší, co jsem kdy v životě zažila. Byla jsem každý den přesvědčená, že v noci pojedeme. A ono NIC! Přestávala jsem si věřit, měla jsem dojem, že mě vlastní tělo klame, pochybovala jsem, zda vůbec poznám porod, já - druhorodička. Do toho parné léto a stále aktivní Toník.

Děkuji všem za podporu v tomhle období a obzvláště jedné kamarádce, odbornici v porodnictví a přirozených porodech, která mi pomohla obnovit psychickou rovnováhu, vysvětlila mi, že i takovéto poslíčky mají v procesu porodu svou roli a že i když se třeba neotvírám, děložní svalstvo pracuje, někde se ztenčuje jinde ztlušťuje tak, aby samotný porod pak mohl proběhnout co nejlépe. To mi pomohlo. Na všechno jsem se vykašlala, přestala jsem fňukat a stále čekat, přestala jsem pořád měřit kontrakce, zase jsem si začala běžně plánovat normální program, a co myslíte? Další den byl naprostý klid, ani jedna kontrakce. A v noci to začalo.

Ve čtvrtek 11.8. okolo jedné ráno mě probudily kontrakce. Úplně jiné kontrakce, silné kontrakce po zhruba třech minutách, ihned mi to bylo jasné, ani jsem je neměřila, neměla jsem totiž žádné pochybnosti o tom, že je to tady. Vzbudila jsem Nekorektního, aby zavolal jeho sestře, která byla domluvená na hlídání Toníka. Za tu zhruba půl hodinu, než přijela, jsme se tiše ustrojili a dobalili, Toníka jsme vůbec neprobudili, což bylo naprosto ideální. Okolo druhé hodiny ranní jsme byli v porodnici. Už podruhé jsem si došla tu štreku v Bohunicích od parkoviště až k porodnici po svých. Kdo neví, jedná se o parádních cca 250 m, které se v kontrakcích po třech minutách jeví jako kilometr.

Milá porodní asistentka na příjmu mě po pár dotazech zjišťujících, jak moc je má situace akutní, napojila na monitor a nechala mě být. Bylo to super, byla jsem sama v místnosti, žádné jiné rodičky ani žádný personál nikde. Nikdo se mě nevyptával na adresu zaměstnavatele ani podobné lahůdky, že prý papírování můžeme vyřídit potom. Tak jo, na monitoru už sílící kontrakce výrazně bolely, už jsem si u nich i zakřičela krásné a výrazné "óóóóóóóóóóóch". Asi po dvaceti minutách na monitoru mě vyšetřila doktorka, byla jsem otevřená na parádních osm centimetrů a štěstím bez sebe. (Na tento moment jsem si u prvního porodu počkala zhruba tak 6,5 hodiny na porodním pokoji.) Voda mi stejně jako u prvního porodu nepraskla a doktorka zkonstatovala, že vak blan se krásně klene, miminko je nízko, a že prý jakmile praskne voda, porodím. Super.

Asistentka zavolala Nekorektního a uvedla nás na porodní pokoj, dostali jsme bez žádosti a bez poplatku nadstandardní pokoj s vanou, kterému bych se normálně snažila spíš vyhnout (nejsou tam okna), ale na tu chvilku to bylo stejně jedno. Opět s námi krom asistentky byla ještě jedna studentka, což mi nevadilo vůbec. Pár pokynů, předali jsme jí porodní plán i s administrativními údaji a nechaly nás s Nekorektním samotné. Žádná tzv. příprava, žádné vyšetřování, super. Prý máme zazvonit, až mi praskne voda nebo se mi začne chtít tlačit. To bylo už skoro tři ráno. Vylezla jsem si na porodní křeslo do kleku na všechny čtyři, rukama jsem chytila vrch toho speciálního křesla, takže to byl spíš takový vysoký klek, proběhlo pár kontrakcí, pár "óóóó" a "óóóóch" a chtělo se mi tlačit.

Houkla jsem na Nekorektního, ten zazvonil na asistentky. Hlavní asistentka mě pak poprosila, jestli bych mohla do polosedu, že se koukne, jak to vypadá, a že když se mi bude chtít tlačit, tak si klidně můžu přitlačovat. Potom poprosila studentku, aby zavolala dětskou doktorku, mně řekla, že vše je připraveno a že by doporučila prasknutí vody a že pak ihned porodím. Sice jsem prasknutí vody primárně nechtěla, ale přišlo mi zbytečné to nějak prodlužovat, sama jsem už věděla, že maličká bude každou chvíli s námi. Studentka mi praskla vodu a pak mě vyzvaly ke tlačení, jak budu sama chtít. Zůstala jsem teda v tom polosedu, ale rodila jsem tak i poprvé a vím, že je to pro mě poloha OK.

No byly to asi dvě kontrakce, asistentky mi akorát připomněly nádech a pak najednou slyším, že hlavička je venku. Pak mě vyzvaly, abych trochu brzdila, kvůli dorotování ramínek, no a malá byla na světě. Narodila se 11.8.2016 ve 3:20 krásným, bleskovým a přirozeným porodem.

Měla krátký pupečník, takže jsem ji měla na bříšku hodně nízko, než ho slzící Nekorektní přestřihl. Nikdy ale nezapomenu na ten pocit. Nejde jen o nějakou radost, euforii, ale o nádherný velmi smyslový prožitek. Úplně jasně si vybavuji, jak byla teplá, jak nádherně voněla a byla krásná. Tentokrát jsem o tento prožitek nepřišla nebo spíš jsem ho tentokrát neměla otupělý. Bylo to úžasné.

No pak ji krátce vyšetřili, změřili a zvážili hned vedle mě a pak jsme byli všichni tři spolu. Do ničeho ji nebalili, jen přes nás hodili deku. Malá se přisála a byly to krásné dvě hodiny, kdy nás jen chodila studentka kontrolovat a prohodit pár milých slov. Po porodu placenty, který byl tentokrát bez prodlev, mě vyšetřila doktorka, co mě přijímala. Opět žádné zranění, žádné šití, nic. Popravdě si ale všechny tyhle další úkony skoro nevybavuji, nevzpomínám si, vše je ve stínu narození teplého voňavého miminka.

Zbytek pobytu v porodnici byl fajn, nikdo po nás nic nechtěl, nechávali nás být. Zkrátka nic podstatného. Ze vzpomínek mi v hlavě zůstává jen ta láska veliká a to, že se na nás sem tam někdo chodil dívat se slovy: "Tak to vy jste ta paní, co nám tady tak krásně a rychle sama porodila a nemá ani žádné zranění." No, v našem porodnictví je to asi celkem úkaz... Jestli můžu doporučit, nechte porod plynout svým vlastním tempem, pokud je to možné. Čím méně zásahů, tím méně stresu, čím méně stresu, tím méně zásahů. Stojí to za to! ♥






28. listopadu 2016

knihovnička ~ Toník pirát jako hlavní postava knížky

Vánoce se blíží a vy možná - stejně jako my - ještě hledáte nějakou inspiraci na dárky. Jak víte, u nás opravdu hodně frčí knížky, proto se s vámi dnes podělím o super tip - personalizovaná kniha přímo na míru vašemu dítku. Tyto krásné knížky vyrábí a prodává firma Originální knihy (KLIK) a mám pro Vás dobrou zprávu, pokud objednáte do 16.12., do Vánoc knížka může být u vás.


Možná už jste se někde setkali s knížkou, kde se hlavní postava jmenuje stejně jako dítě, kterému kniha patří. Takové knihy obvykle děti milují, já se přiznám rovnou, že jako dítě bych z toho byla úplně paf. Tyto knížky navíc neobsahují jen jméno postavy, které si zvolíte, i ilustrace jsou zde personalizované. Kromě jména dítěte si můžete zvolit i jména jeho kamarádů, kteří v knížce vystupují, tón pleti dítěte, jeho barvu očí a vlasů, oblíbenou barvu a další vlastnosti. Každou knihu navíc zhotovují a vážou ručně a manželé Urbánkovi, kteří ve spolupráci s dětskými spisovateli a ilustrátory knihy vyrábějí, si na každé jednotlivé knize dávají opravdu záležet.


Naše knížka je z kategorie 2 roky + a obsahuje jednoduchý krátký příběh o pirátovi Toníkovi. Má zhruba 30 krásně ilustrovaných stran, na kterých kapitán Toník prožije pirátské dobrodružství. Hodně se mi líbí, že příběh stojí i na popisu denního režimu, kde se piráti nejprve oblékají, posnídají a uklidí loď. Kniha navíc děti učí např. i o tom, že se mají podělit s kamarády.





Cena takovéto knížky se pohybuje okolo šesti set korun, což je možná poněkud více, než jste zvyklí za knihy dávat. Upřímně si ale myslím, že vzhledem k tomu, že žádné dvě knihy nejsou stejné, vzhledem k ruční práci a k tomu, že v knížce je personalizovaná nejen každá její strana, ale i tvrdé desky přebalu, je to cena více než adekvátní. Jak se knížky vyrábí si můžete přečíst na stránkách Originální knihy ZDE.

(zdroj fotky z výroby: Originální knihy)

V naší knížce se přiměřeně věku textu spíše méně, v knihách pro starší děti je zase příběh delší a komplexnější. Pokud máte už větší děti, možná vás zaujme, že některé knížky je možné si nechat vyrobit i v angličtině (super nápad)!


Nabídka Originálních knih je opravdu rozmanitá nejen věkově, ale tématicky a taky stylem ilustrací. Líbí se mi, že nabízené typy knih navíc stále přibývají. Už se opravdu těším na Vánoce, až si Toník knížku rozbalí a zjistí, že je o něm! Snad to řádně ocení, i když je ještě "malý". Podle reakce pak uvidím, kdy nechám jednu vyrobit i Olívce.

21. listopadu 2016

Olívka ~ tříměsíční

Olívka už má tři měsíce a ten poslední měsíc se vše zase o trochu více ustálilo a zaběhlo. Jsem zvědavá, jestli to takto vydrží, ale spíš si myslím, že už brzy nás čekají další nové výzvy spojené s její zvyšující se pohyblivostí a snižujícím se množstvím spánku. Zatím teda více než dobré!


Olívka je poklad, který hodně spí a pláče minimálně, dokonce i zvládá jen tak ležet a koukat či si úplně sama poklidně usnout. Netuším, čím jsme si to zasloužili, ale je to s ní po této stránce ještě o něco jednodušší, než to bylo s Toníkem (a i ten byl miminko-pohodář). Bříško už ji skoro netrápí (a to už se po stránce věcí, co jím, moc neomezuji), jen občas zazlobí rýma.

Na tříměsíční prohlídce Olívka měřila 60 cm a vážila 6 140 g. Tentokrát se to u doktorky obešlo bez vtipných poznámek o smetaně namísto mléka, ale je jí vážně kus. Toník v jejím věku měl o 400 g víc a měřil stejně, takže zas až tak kulatá není, ale na holčičku je to i tak "úspěch". :D Jedlík Olívka zrovna není, s jídlem je rychle hotová a nijak vehementně ani často se ho nedomáhá. S kojením teda vůbec žádný problém nemáme, což přisuzuji tomu, že jsem ještě do cca 3 týdnů před porodem kojila Toníka, tak byla asi prsa prostě ready. Žádné kolísání množství, žádné zběsilé nalévání ani tvrdnutí, žádný únik (vložky do podprsenky jsem tentokrát ani jednou nepotřebovala), žádné bolavé bradavky ani zatvrdlinka, prostě nic. Kojení je pro nás čistá radost.

Třetí měsíc byl hodně "trénovací", snažila jsem se jí vynahradit předchozí nedostatek času na bříšku, tak pásla jako o život. Už jsme si zaběhly nějaké rutiny, kdy ji po probuzení a nakrmení rozbalím z plínky a dávám ji na zem na deku a nepromokavou podložku. Tam střídá pobyt na bříšku a na zádech za časté asistence Toníka. Rád se k ní přidává a napodobuje miminko. A je to fakt sranda. Díky tomu už Olívka obstojně pase koníčky, otáčí hlavu za věcmi i na bříšku a ve svislé poloze už víceméně spolehlivě drží hlavičku. Na zádech zase sahá na hračky, bouchá do nich a uchopuje je (nejoblíbenější je plyšový pes pověšený u přebalovacího pultu), zvedá nožky a sahá si na stehýnka.

Jinak je skoro pořád vysmátá a spokojená, začíná se smát nahlas a taky slintat a prskat. To jsme u Toníčka neměli, tak zvažuji pořízení slintáčků. Pořád se ráda vozí v kočárku i nosí v šátku, na obou místech parádně spí a vydrží tam bez větších protestů i bdělá. Miluje obličeje, je lechtivá a strašlivě uvylučovaná. :D Látkové plínky jsme sice nevzdali, ale někdy je kombinujem s jednorázem.

Olívčin třetí měsíc obrazem:














14. listopadu 2016

Brno ~ dětské herny v Lemur centru

Podzim je v plném proudu a zima už buší na dveře. Proto tipů, kam s dětmi, aby se vyblbly i v mrazivém nebo deštivém počasí, asi není nikdy dost. My máme v Brně několik oblíbených míst, tak se budu snažit o nich sem tam napsat a představit vám je pro inspiraci.

Dnes začnu naším posledním objevem, a tím je rodinné centrum Lemur. Tento komplex někteří z vás možná budou znát pod bývalým názvem Naše hřiště. V době, kdy to bylo Naše hřiště, byl Toník ještě malý, pak bylo léto, takže jsme to vůbec nevyzkoušeli. Dnes má Lemur nové majitele, nový název a abych byla upřímná, tak nevím, co všechno je tam ještě nového a co zůstalo zachováno z předchozí doby. Tak i tak se nám tam moc líbilo.

Lemuří centrum není jen dětská herna, jsou to přesněji tři herničky, kavárna a sály na cvičení pro děti i dospělé. Začnu nejprve tím, co jsme ozkoušeli - hernami. Ty jsou u Lemura tři a jsou tématické:

Afrika je určená pro skákání, přelézání, klouzání, válení a houpání. Pláž je zase zaměřená na aktivity v písku, ale taky na různé obchody, hraní s vláčky či autíčky, vaření, starání se o panenky apod. Město je zase plné motorek, aut či odrážedel, na kterých můžou děti jezdit. Pro nás tedy dost hraček a aktivit snad na celý den, kdyby na to přišlo.








Více fotek (a v lepší kvalitě než z mého telefonu) najdete na jejich stránkách TADY. Toník byl naprosto spokojený a řádil tam pár hodin, Olívku jsem měla celou dobu u sebe buď navázanou v šátku anebo spinkající v kočárku, na který není problém si zapůjčit návleky a mít jej s sebou vevnitř. 

Při vstupu dostanete klíček od skříňky, kam si můžete uložit věci a svršky, a kartu, kterou "platíte" veškerou útratu. Při odchodu kartu vrátíte obsluze a zaplatíte za všechno (vstup, občerstvení) najednou. Vstup do heren činí 95 Kč za dítě (od šesti měsíců) a 50 Kč, pokud dorazíte až po 17. hodině. Dospělí mají vstup do heren zdarma.

Při vstupu do LEMURA je také kavárna, kde vám kromě kávy nabídnou i spoustu různých dobrot a obvyklého dětského sortimentu včetně křupek apod. My jsem vyzkoušeli celkem dobrou (a hlavně překvapivě levnou) domácí limonádu, samozřejmě kávu, pak taky palačinku s marmeládou a čokoládou a když se k nám na závěr přidal Nekorektní, dal si vepřo-knedlo-zelo. Ano, nabízejí i několik teplých jídel, což je opravdu skvělé. V nabídce byla takováto klasika, ale i nějaké luštěninové placky, polévka a odlehčenější/zdravější varianty jídel. Jídlo tady podle všeho teda nevaří sami, ale mají ho předpřipravené a ohřejí vám ho. Za nás dobrý! Jo a s kavárnou sousedí i sál pro cvičení. (Výhled focený přímo od kafe.)




U kavárny je i ohrazená plocha pro miminka a nejmenší dětičky. Olívku jsem tam teda ještě nedávala, ale čas na to určitě přijde při některé z dalších návštěv. Celý prostor Lemura je úplně parádně vyzdobený veselýma obrázkama na stěnách (viz fotky). Pěkný nápad, vtipné popisky, veselé barvy. Mně se to líbí velmi, nekýčovitá výzdoba se vidí v dětských hernách málokdy. :D V době naší návštěvy tam navíc bylo jen minimum lidí/dětí, tak jsme to měli skoro celé pro sebe. Tak neváhejte a přijďte taky! Možná nás tu potkáte. Cena se mi zdá přiměřená a máme to navíc kousek od domu (což je příjemný bonus). Lemuří centrum najdete na adrese Zábrdovická 2 ve druhém patře, je to přímo u zastávky Vojenská nemocnice.

Jinak pro úplnost uvádím, že v centru Lemur mají ještě spoustu dalších věcí, zatím námi nevyzkoušených, takže jen napíšu seznam a vy pro více info běžte na jejich web. Nicméně nápad takhle všechno propojit se mi moc líbí!!

Sál pro dospělé - cvičí se tu HIIT/Tabata, TRX, Kruhový trénink, Aerobik, Dance aerobik, Dynamic yoga, Spinal yoga, Hatha yoga, Bosu, Core trénink, Zdravá záda, Prehab - move či Cvičení pro těhotné

Sál pro děti - všeobecné cvičení pro děti Lemuří sporťáček

Kroužky - kromě sporťáčku tu nabízejí Vědeckou vývarku (super nápad! Jakmile Toník doroste do vhodného věku, nebudu váhat a vyzkoušíme) či známou hudební školu Yamaha

Akce - celkem zajímavé akce typu kreativních dílen, míčových her, tanečků, sportovní olympiády, aktuálně mikulášské besídky anebo třeba přespání pro děti v centru Lemur (Achjo, proč je Toník ještě tak malý? :D )

Hlídání dětí - Kdo by ho občas nepotřeboval? Třeba když si chce zacvičit..

Vážně se začínám těšit, až děti trochu povyrostou..

7. listopadu 2016

poprvé ~ u kadeřnice

Minulý týden jsme vyrazili s Toníkem poprvé ke kadeřnici. Nejednalo se teda o první stříhání, protože Toníka jsme stříhali už několikrát doma strojkem na zastřihávání a dokonce přežil i moje hokusy pokusy s nůžkama (ale na to jsem opravdu levá). Toník má ale vlásků hodně a má je i celkem pěkné, tak mi bylo líto ho brát jen strojkem. Na druhou stranu má na hlavě dva protichůdné víry a vlasy mu hrozně trčí, má je hodně pevné a ježaté, tak co s tím?

Když existují dětské kavárny, restaurace určené pro rodiny s dětmi, dokonce i dětské penziony, napadlo mě, že v Brně musí určitě existovat nějaké kadeřnictví, které se vyloženě specializuje na děti. A taky, že jo! Našla jsem na internetu kadeřnictví KID & CUT KOMETKA. I když jejich webovky teda nic moc, říkala jsem si, že ho určitě musíme vyzkoušet. Už jen proto, abych se s vámi mohla o naši zkušenost podělit na blogu. A jaké to bylo?



No už o moc spokojenější jsme být nemohli. Kadeřnictví je malé, ale útulné. Mají tam posezení pro rodiče s wifi a třeba i tabletem k zapůjčení. Posezení je trochu stísněné, když máte tu smůlu jako my a zrovna je v kadeřnictví celkem dost lidí (plus vy jste jako doprovod malého zákazníka rovnou dva dospělí a miminko). Nicméně co se týká dětí, vše na jedničku. Děti při čekání mohou využít koutek s hračkama nebo se - jako Toník - rovnou posadit do auta a tam řádit. Nikdo se na vás nebude blbě dívat, když bude dítě zvědavě prozkoumávat prostory kadeřnictví, když bude křičet a výskat, nebo pouštět šílené zvuky, písničky a světla na přítomných hračkách. Kadeřnice zde mají můj velký respekt, já bych se z toho šrumce zbláznila už tak po dvou hodinách. :D


Toník si po krátkém rozkoukání hned vyžádal usazení do auta a už se z něj nehnul, kromě auta tam mají k dispozici místo křesílka na stříhání ještě motorku, toho času obsazenou.


Před dětmi je toho také celkem hodně, na co může paní kadeřnice děti upozornit, když potřebuje, aby se chvíli nehýbaly nebo koukaly dopředu. Toníkovi se líbil krteček v televizi i farma s obíhajícími zvířátky. Pro větší děti tam zase mají jiné pohádky nebo i možnost zahrát si nějakou hru na Playstationu.


Kromě vybavení předčila naše očekávání i milá paní kadeřnice, která se hned zeptala na Toníkovou jméno, vždy mu vysvětlovala, co bude zrovna dělat, povídala si s ním a dokonce mu milým a nenásilným způsobem zvládla "představit" zástěrku a to, proč mu ji bude oblékat. Toník se vůbec nebránil, což jsem celkem hleděla, protože běžně nemá rád, když se musí do čehokoliv oblékat.


Hodně ho zaujala pohádka o Krtečkovi a autíčku. Krtečka nezná, ale hned se mu zalíbil (a my díky tomu víme, co do budoucna pořídit za pohádku :D ), paní kadeřnice krásně komentovala dění na obrazovce, aby to Toníkovu pozornost co nejdéle udrželo a super! Stříhání s námi zkonzultovala a samotná procedura proběhla rychle a bez nejmenšího problému. Toník ani slůvkem ani žádným nesouhlasným zvukem nezaprotestoval.


Jedno poučení pro příště ale máme. Naivně jsme jeli na Olívčino spaní, ale bylo to úplně zbytečné. V kadeřnictví je velký ruch a tak nemohla vůbec spinkat, ačkoliv v autě usnula. Byla pak část dne celkem rozhozená, příště to zkusíme udělat tak, abychom tam jeli v její bdělé fázi.


Na závěr něco jako foto PŘED a PO. Vlásky má trochu zkrácené, vzadu sestříhané, kolem vírů uzpůsobené proti trčení. Cena 134 Kč. Navíc nám tam založili kartičku, díky které budeme mít každé 10. stříhání zdarma. Já jsem spokojená nejen se střihem, ale hlavně s hladkým průběhem a s tím, že to byl pro Toníka vážně zážitek. :)

Kadeřnictví KID & CUT KOMETKA najdete v Brně na ulici Střední 26 přímo u hokejové haly dětí a mládeže (naproti bazénu za Lužánkami). Dá se tam dojít procházkou přes park i dobře zaparkovat autem. Vchod do kadeřnictví je vedle školky Kometka na straně budovy směrem jakoby od Kauflandu. (To píšu proto, že my jsme to tam docela dlouho obcházeli, než jsme našli správnou stranu :D )

Určitě stojí za vyzkoušení!