28. ledna 2016

knihovnička ~ obrázkový atlas světa

V jedné skupině věnující se zajímavým hračkám pro děti jsem narazila na tuto knížku.



Napsali ji a nakreslili polští ilustrátoři a grafici Aleksandra a Daniel Mizielinski. Jejich styl jsem si ihned zamilovala!



Nejdřív jsem zuřivě pátrala po české verzi, která - jak jsem rychle zjistila - ještě bohužel nevyšla. Zato česky vyšly jiné jejich knihy. Koukněte třeba na D.O.M.E.K nebo D.E.S.I.G.N - nádhera! Tyhle by si ale Toník ještě několik let neužil. Já pořád toužila po těch krásných mapách s obrázky.

Nakonec se ukázalo, že knihu mají ve velké akci na Amazonu, dala se pořídit v angličtině za pouhých 7 liber! Normálně se cena knížky pohybuje tak okolo 6 - 8 stovek, takže to byla opravdu výhodná nabídka. (POZOR - koukám, že akce stále ještě trvá, takže tady máte odkaz, koho by to zajímalo)

Je prostě nááádherná, obsahuje výtah z různých zemí světa - pravda, trochu nevyváženě, ale já jsem třeba ráda, že je tam z Evropy zemí hodně. Na druhou stranu je mi trochu líto absence téměř všech blízkovýchodních a východoevropských zemí, ale co už.


U každé země je mapa a pak hromada krásných obrázků znázorňujících místní lidi, jídlo, zvířata, rostliny, tradice, kroje, památky, významné osobnosti a mnoho dalšího.



Toníček knihu dostane k 1. narozeninám, no, je to ještě trochu brzy, ale začneme obrázky. Když kniha přežije, určitě později oceníme i její zeměpisný a cizojazyčný charakter.



Z Amazonu lze objednat naráz maximálně 5 kusů, tak jsem rozhodila rychlé virtuální sítě, sešlo se nás 5 z Brna a podělily jsme se tak i o poštovné. Kniha byla doma ani ne za týden od objednávky, celkově mě vyšla na 370 Kč. Skvělé, mám velikou radost! A už si brousím zuby na další knihy těchto autorů, je to nádhera.



22. ledna 2016

inspirace ~ první narozeninová

Dnes výjimečně přidávám na blog i druhý příspěvek. Blíží se Toníkovy první narozeniny a už tak dva týdny začínám přemýšlet o oslavě. Rodí se mi v hlavě pomalinku nějaké nápady a inspirace. Už jsem si vymyslela téma - V OBLACÍCH. Jak se Vám to líbí?


Such cute Balloons to go with his theme! Airplanes in Red, White and Blue! Got them in the mail and, while I haven't blown them up yet, they look wonderful! Can't wait to see them in action!:

Airplane and clouds paper Garland - custom colors available - great for Disney Planes party!:

Perfect cake -- with a rainbow instead of a plane?:

POPIS KOLEKCE: Kolekce First Light (První světlo) si Vás získá svou nádhernou barevností a trendovými vzory. Zadívejte se na ni a svět se Vám bude:

Baby boy chevron suspenders  Any color bowtie.  by LittleGrayandCo:

Clouds handprinted organic baby leggings by OncleHope on Etsy, $25.00:

Paper clouds above desks~   Nik this would be a cute baby shower gift with quilt or diaper cake:

This sky jello is quick to put together and makes a SUPER FUN dessert! It's great for parties, but easy enough that you could make it on a weeknight!:

Inspiraci zatím sbírám a dávám dohromady na svém Pinterestu v tomto boardu, tak klidně koukněte a sledujte. Už se na tu slávu moc těším!

poprvé ~ fazole

Nadešel čas zařadit Toníkovi do jídelníčku další luštěninu. Po zelených fazolkách, červené čočce, hrášku a cizrně jsou to fazole. Fazole jsou jako klasická luštěnina vhodné k zavedení tak okolo 8. - 10. měsíce, my jsme si radši počkali na tu horní hranici.

Ačkoliv luštěniny obecně většinou nevyvolávají žádné alergické reakce (jen opravdu velmi velmi vzácně), opatrnost je na místě hlavně vzhledem k jejich vysokému obsahu bílkovin (nejsou nejlehčí na trávení) a k jejich nadýmavé tendenci. Určitě je fajn začít s luštěninami postupně od těch lépe stravitelných a uvidíte sami.

Rozhodla jsem se připravit velmi jednoduchý recept - červené fazole s batáty. Nechtěla jsem to napoprvé nijak překombinovávat a popravdě - fazolím by to nejspíš ani neslušelo. Výhoda tohoto receptu je také to, že Toník batáty miluje, takže to mělo šanci na úspěch.


Fazole jsem si nejprve přes noc namočila. (Taky na to vždycky zapomínáte? Já pořád, vždycky mám v plánu dělat fazole nebo cizrnu a ejhle, chystám se vařit, zjišťuji, že jsem si to zapomněla namočit, měním plány a vařím něco jiného - typické!) Měli jsme doma fazole Adzuki, tak jsem použila ty. Jsou o něco lépe stravitelné a mají nasládlou jakoby oříškovou chuť.

V nové vodě jsem si pak fazolky uvařila. Trvá to asi 40 minut a pozor, možná se vám budou i po této době zdát stále dost tuhé, ale takové Adzuki prostě jsou. Říkala jsem si, že když je budu mixovat, nevadí to, a dobře to dopadlo. Do mísy na ruční mixér jsem si ráno dala 100 g batátů (zmražených, předpřipravených) a nechala povolit.




Pak jsem k nim přidala uvařené fazole v množství cca 80 g.


Pomixovala jsem nahrubo ručním mixérem a nakonec bylo třeba přidat ještě nějakou kojeneckou vodu (vývar jsem bohužel žádný neměla), protože výsledná konzistence byla velmi hutná.


Do výsledku jsem kápla ještě pár kapek oleje, tentokrát jsem vyzkoušela olej z vlašských ořechů, perfektně se k tomu hodil.



Když už jsem byla spokojená, šlo se podávat. Musím říct, že výsledná konzistence byla moc fajn a úplně mě napadalo, že by to bylo díky tomu ideální jídlo, na kterém by si v budoucnu mohl Toník vyzkoušet samostatné papání lžičkou. Bylo to kašovité ale zároveň lepivé a z lžičky to nesjíždělo - takže ideál.


Toníkovi velmi velmi velmi chutnalo. No musím říct, že i mně se výsledná kombinace chutí moc zalíbila. Bylo to tedy dost nasládlé, pro starší děti nebo dospělé bych k tomu přidala třeba osmahnutou cibulku, tymián a pepř. Možná i červenou papriku nebo chilli.

Spokojený Toník zde:




A na závěr tradičně přidávám další kombinace s fazolemi (červenými či bílými). Nejsou ještě vyzkoušené, ale všechny jsou v plánu! :

- pyré: fazole + banán
- fazole + jablko + kuřecí maso
- dětské "chilli con carne": fazole + rajčata + cibulka + hovězí maso + kmín + červená paprika
- fazole + kukuřice + kuskus
- hrstková polévka: fazole + hrách + čočka + kroupy
- těstovinový salát: fazole + kukuřice + červená paprika + těstoviny
- fazole + dýně + ryba
- fazole + špenát + cibulka

Dobrou chuť.

18. ledna 2016

inspirace ~ látkové pleny

Tento příspěvek nakonec dávám do rubriky "inspirace" a budu velmi velmi doufat, že někoho inspirujeme nebo pomůžeme v odhodlání. Začnu pěkně polopatě: používat látkové pleny bylo nejspíš moje nejlepší rozhodnutí co se péče/mateřství týče. Opravdu. Je to tak strašně jednoduché a pěkné a prostě dobré. Cítím se díky tomu vážně dobře. Dovolte mi, abych vám látkování ve stručnosti představila.

Když se řekne látkové pleny, spousta lidí si představí hromadu bílých, sepraných, různě flekatých, bavlněných čtverců, které je nutně vyvářet v gigantických hrncích, hodiny a hodiny žehlit a různě jinak si "špinit ruce". Pokud jste si představili něco takového, nedivím se, ne každý má povědomí o moderních látkových systémech.

Jak to vypadá doopravdy? Asi nějak takto:



Nebo koukněte do libovolného e-shopu. Látkové pleny jsou dneska nejenom krááásné, ale i jednoduché na používání: zapnou se na dítě, sundají se z dítěte, hodí se do kyblíku (případný bobek se předtím vyklepne do záchodu), jednou za 2-3 dny se obsah kyblíku hodí do pračky, vyprané se pověsí nebo vysušičkují, posbírají se a jsou znovu připraveny k použití. Opravdu se nic nevyvařuje ani nežehlí.

Asi bych měla shrnout důvody, proč jsou látkovky (pro mě a pro čím dál tím více mamin) lepší volbou než jednorázové plenky. Seřadím důvody podle toho, jak moc jsou důležité pro mě osobně:

1. Ekologie

Důvodem číslo jedna je pro mě životní prostředí. Každé jedno dítě za své plenkové období v jednorázu vyprodukuje cca TUNU AŽ DVĚ pevného odpadu, který tu s námi bude asi tak dalších 400 let, než se rozloží. Wow. Tohle je pro mě opravdu důvod, Vás to neděsí? Kromě toho jednorázové plenky, i když se jim někdy říká papírové, nejsou z papíru. Vyrábí se z buničiny a ropy. Dohledala jsem, že na výrobu jednorázových plen pro jedno dítě se spotřebuje cca 300 kg buničiny a cca 900 litrů ropy. To už jsme s Toníkem udělali nějakou úsporu....

2. Estetika

Můj druhý vážný důvod, který mě k látkovkám přivedl, je o něco méně hluboký. Jsou prostě krásné. Vygooglete si je, koukněte se, jak dětem sluší, jak jsou plenky ňuchací, jak hezky vypadají, když se suší na sušáku. Prostě láska na první pohled. Pro někoho to možná hlavní důvod nebude, mně osobně to ale opravdu hodně pomohlo se k látkovkám přiklonit - prostě se mi moc líbí.



3. Cena

Jsou mnohem levnější než jednorázové. Hlavně teda, pokud se nenecháte unést a nezkoupíte vše, co se Vám líbí. (Ano, i takové "fanynky/fanatičky" mezi námi jsou). Ale to je jako se vším. Klasicky platí, že jedno dítě za plenkové období v jednorázu stojí zhruba 25 000 Kč. (Propočty se mohou lehce lišit, zkuste si to najít nebo jednoduše spočítat sami.) Látkové plenky na celé období Vás vyjdou na 4 - 15 000 Kč, podle systému, který si vyberete. Plus náklady na praní (max. 3 500 Kč, když počítáme, že perete pleny 2-3x týdně a jedno praní - energie, voda, prací prostředek - stojí cca 12 Kč). Chápu, že pro spoustu lidí, je problém, že u látkovek je to výdaj ze startu velký a zdají se "drahé", jak ale vidíte, ve výsledku se vyplatí.

Príma na tom je, že pokud plánujete druhé dítě, v jednorázu Vás vyjde na dalších 25 000 Kč, v látce jsou to už jen náklady na praní. Pokud další dítě neplánujete, celou výbavu můžete bez problému prodat dál za 1/2 až 3/4 nákupní ceny (podle toho, jak dobře se o plenky budete starat). Takže to ani tak nejsou peníze hozené do koše a potažmo na skládku.

4. Zdravotní hledisko

Jednoráz je z ropy a z chemie. Absorpční gel přesušuje dětskou pokožku, kterou je pak nutné stále mazat. To v látce odpadá. Často se uvádí, že jednorázové plenky jsou skvělou živnou půdou pro kvasinky, dochází v nich také k přehřívání pohlavních orgánů (pozor zejména u chlapečků!) a tím, že nejsou prodyšné, podporují vznik opruzenin u citlivějších dětí. Moderní látkovky jsou z přírodních materiálů: z bavlny, bambusu, konopí. Prostě prdýlka v bavlnce. Někdy se pro pocit sucha používá flís, pokud Vám to nevadí. Nepropustná vrstva je většinou z PULu (polyesteru laminovaného tenkou vrstvou polyuretanu), ten nepropustí vlhkost, ale je prodyšný. I tomu se ale můžete vyhnout, pokud chcete, a používat např. svrchní kalhotky z vlny. Látkové plenky svou větší šířkou navíc podporují správný vývoj kyčlí.

Tak to by bylo. Ještě zmíním pár námitek nebo "nevýhod" látkovek, abych byla korektní. A tím svůj dnešní příspěvek zakončím. Příště Vám pak ukážu, jakou máme s Toníkem výbavu a proč, jak s ní pracujeme, kolik nás stála, atp. Tak jaké jsou ty nevýhody:

1. Pracnost

Ano, látkovky jsou o něco pracnější než jednorázovky. Zatímco jednoráz chytnete a hodíte do koše (+ ho musíte neustále nakupovat a vynášet koš, abych byla úplná), látkovky se perou a věší. U nás se o nějaké velké pracnosti nedá moc mluvit. 

Vyklepnout případný bobek je jeden úkon. Abych se přiznala, když je náhodou někdy Toník v jednorázu, taky ten bobek vyklepnu nejdřív do záchodu, nějak mi prostě přijde nechutné ho balit a házet do koše, ale to je prostě změna perspektivy no.. :D

Druhý úkon je nasypat kýbl s plenkama do pračky a pračku zapnout.

Třetí úkon je pleny pověsit. Chápu, že pro někoho to může být opruz, já to ale miluji, věšení prádla mě baví a bavilo už odmala, takže pro mě spíše radost než práce.

Čtvrtý úkon plenky posbírat a poskládat - u mě stejná radost jako výše. Dokonce mě moc bavilo i skládat novorozenecký sklad u klasických čtverců. Takže pro mě vážně žádná oběť.

No a to je všechno. Moderní materiály se nevyváří ani nežehlí. Jo vlastně ještě jedna věc - přemýšlení. To je pro mě asi nejhorší, vzpomínat, kdy jsem plenky prala naposled a přemýšlet, kterou mu teď zrovna dát, je někdy opravdu práce navíc. To uznávám.

2. Sušení plenek

Kdo má sušičku, má vyhráno. Kdo suší na sušáku a může sušit venku, má vyhráno. (Náš případ - máme parádní terasu) Kdo musí sušit v bytě, je to nepříjemné a musím uznat, že tento důvod PROTI látce opravdu chápu. Sušení zabírá prostor v bytě a pokud navíc máte doma problémy s vlhkostí, není to moc ideální...

3. Zaberou dost místa

Někde se ty plenky doma skladovat musí a když se balíte např. na celodenní výlet nebo na víkend pryč, někdy to chce pomalu samostatnou tašku jen na plenky. To je oproti jednorázu vážně poznat.

4. Musí se častěji přebalovat a děti v tom mají větší zadeček

Ano a ano. Ani v jednom ale nevidím problém. Přebaluje se častěji než v jednorázu, a to je jenom dobře. Určitě nepočítejte s tím, že Vám dítě vydrží v jedné pleně 5 hodin. (Ale upřímně doufám, že dítě 5 hodin nenecháváte ani v jednorázu...) Díky častějšímu přebalování se ale některé děti pak mohou snáze učit na nočník. Není to teda pravidlo, ale chystám na toto téma další příspěvek, tak tam se o tom více rozepíšu. Jinak na noc Toníkovi jedna plena v pohodě vydrží, musí se hodně vycpat, ale na noc to nevadí, v noci prostě nepřebalujem.

Ve větším zadečku problém nevidím už vůbec. Osobně stejně Toníka nechávám doma i hodně nahatého (hlavně v období, kdy se učil přetáčet, lézt, apod. to bylo důležité). Je to teda problém akorát vzhledem k oblečení, které s látkovanýma prdýlkama často nepočítá. Nám se stejně moc různé rifle apod. na dětech nelíbí, jedeme hodně punčošky a kamaše a legíny, zkrátka něco, v čem se může dobře hýbat. Navíc se učím šít, tak Toníkovi gatě budu šít. :) Držte mi palce.

A co říkáte na látku vy? Znáte? Máte? Pochlubte se v komentářích. Zdraví Toník v látce.










14. ledna 2016

Toník ~ desetiměsíční

Dnes má Toník deset měsíců. Díky Vánocům a našemu cestování ten poslední měsíc utekl snad ještě rychleji než obvykle. Byl to velmi náročný měsíc, Toníkovi se pomalinku klubou první stoličky (všechny 4), upravuje se jeho spánkový rytmus (směrem k jednomu spánku denně) a k tomu pokračoval prudký psychomotorický vývoj. Zkušení rodiče si z toho už určitě poskládali, že zkrátka to s tím spaním v noci ani přes den nebylo úplně nejlepší. Musím přiznat, že poslední cca měsíc  a půl s miminkem pro mě byl zatím asi úplně nejnáročnější za celou dobu. (Ale tomu bych ráda věnovala samostatný příspěvek, teď už k Toníkovi..)

V desátém měsíci svého života se Toník krásně rozlezl. Ještě kolem Vánoc střídal lezení a plazení tak 50 na 50. Dnes už výhradně leze. Docela mě překvapilo, jak pozvolná to byla změna. Je to prostě milník bez přesného data. :) Kromě toho Toník už velmi profesionálně chodí okolo nábytku, ze stoje si umí dřepnout pro hračku a zase se postavit, někdy se "zapomene" a chvilku stojí i bez opory, umí střídavě úspěšně slézat z gauče nohama napřed, ke slovu "táta" přidal i "máma" a "mam" (což znamená ham), umí sníst finger food oběd (i když toho má pak víc na sobě než v sobě), umí paci-paci, praktikuje neuvěřitelnou škálu zvuků (mlaskání, prskání, sípání, ječení, pištění, houkání, atd.), má už opravdový smysl pro humor, miluje koupání, ostatním dětem davá pusinky a s velkou radostí čůrá do nočníčku.

Na dnešní desetiměsíční prohlídce měřil 74 cm a vážil 10,16 kg. 

A jaký byl Toníkův desátý měsíc?














10. ledna 2016

vaření ~ finger food a recept na zeleninové placky

Spolu s tím, jak Toník roste a prudce se zvyšují jeho dovednosti, snažím se s ním zdolávat i nové milníky v jídle. Jídlo do ruky (v angličtiě nazýváno trefně "finger food") je super. Když budete o finger food něco vyhledávat, vězte, že hlavně v angličtině existuje hromada parádní inspirace. Jako příklad přidávám pár tipů z mého oblíbeného Pinterestu.


We're sharing our go-to finger foods lineup for babies today along with some of our favorite smoothie pop recipes especially for the little ones.:

Ultimate List of Baby and Toddler Finger Foods Baby Lead Weaning and Finger Foods for Babies and Toddlers. Check out our mega list of easy and healthy finger foods for you little one!:

Finger food ideas for 9 month old:

A je tam toho samozřejmě mnohem, mnohem víc. Kuk.

Obecně si myslím, že je to vážně perfektní období. Dítě postupně opouští to, že je jen pasivně krmeno, a začíná se živit samo. Teda... vyžaduje to samozřejmě nějakou přípravu. S čím je potřeba počítat:

1) Nepořádek

No, kdyby jen nepořádek, někdy je to doslova masakr. Toník má, jako snad všechny děti, ze samostatného jídla obrovskou radost a všechno chce zkoumat. Takže jídlo mačká, patlá, háže na zem, ochutnává, pak zase vyndává z pusy, nabízí mi ho, atd. Připravte se na to psychicky - určitě není moc vhodné za takovéto chování dítě nějak extra kárat. Zkuste ho spíš jen lehce usměrňovat a myslete na to, že to je pro něj úplně nový svět a že chce zkrátka vše objevit a zkusit. A počítejte s nutností úklidu - židle, stolu, země, širšího okolí a taky celého dítka. :)

2) Dítě toho pravděpodobně nesní tolik, jako ze lžičky

Mám ozkoušeno, že když se Toník krmí sám, sní toho zhruba větší polovinu (na váhu) oproti situaci, kdy ho klasicky krmíme lžičkou. Je to jasné, jídlo je třeba kousat, žužlat, trochu s ním bojovat, a to jednoho vyčerpá. A taky zasytí úplně jinak.

3) Možná to nebude jíst vůbec

I s tím počítejte. Když nebude nálada, dítko si nedá vůbec nebo bude chtít spíše krmení. Na tom není nic zvláštního. Někdy prostě skončíme u toho, že ty kousky banánu Toníkovi strkám jeden po druhém do pusy já. (Aspoň si procvičuje žvýkání, si říkám...) Píšu to tady hlavně proto, abyste nebyli zklamaní, když budete něco extra spešl vyvařovat a dítko si to pak nedá nebo to jen rozplatlá okolo. Radši s touto možností prostě počítejte předem.

Dnes se podělím o super zeleninové placičky, co měl Toník ve čtvrtek. Bezva je na nich to, že jsou rychlé a chutnají nejen dětem, takže se s nimi nemusíte dělat speciálně jen pro dítě. Pochutná si celá rodina.


U nás to bylo tak, že nám z předešlého dne přebývala nějaká už uvařená zelenina - konkrétně dvě a půl bulvy červené řepy a asi dvě petržele. Jinak teda se dá k receptu použít samozřejmě zelenina čerstvá a libovolné druhy a jejich kombinace - květák, brokolice, cuketa, mrkev, petržel, řepa, kapusta, apod.

Uvařenou zeleninu jsem nastrouhala na hrubo, přidala jsem k ní jednu malou nasekanou cibulku, dvě vajíčka, majoránku a trochu strouhanky (asi 2 lžíce). Špatné taky není strouhanku nahradit třeba ovesnými vločkami, lepší budou drcené.



Pak jsem odebrala porci pro miminkovy placičky - v našem případě asi 100 g. Jako přílohu k plackám měl vařené brambory (50g). I když běžně obědvá jídlo o cca 180 g, počítala jsem už dopředu s tím, že takto toho s ní méně, než když ho krmím.


Do zbytku hmoty na placky, který už byl určený jen pro mě a Nekorektního, jsem pak ještě přidala sůl, pepř a vymačkaný česnek.


Pak jsem tvarovala placičky, byl z toho asi plech a půl. Pro miminko jich bylo 5 a zbytek pro nás.



Miminčí "řadu" placiček jsem si pro jistotu označila párátkem, aby to nějak nepopletla.


Placičky se pak pekly v troubě na pečícím papíře (bez tuku) asi 15 - 20 minut.


Placky nám všem třem moc chutnaly. Toník snědl dvě sám a zbylými třemi se nechal nakrmit. K tomu vařené brambory a s obědem jsme byli spokojení všichni.




A co vy? Jaký máte se svými dětmi oblíbený či ozkoušený finger food? Napište mi komentář nebo třeba na Facebooku. Moc ráda se nechám inspirovat.