20. dubna 2016

Toník ~ nočníkový

Probíhající Týden opravdových plen mě inspiroval k sepsání příspěvku o tématu souvisejícím - o nočníku. Rodiče dětí okolo jednoho roku věku se většinou začínají pomalu zajímat o učení dětí na nočník, často hlavně proto, že od starší generace slyšeli, že my už byli v roce dávno bez plen a podobné nadnesené soudy.

První věc, kterou bych k tématu chtěla říct - neplašte! Každé dítě je unikát a bude si cestu na nočník hledat po svém a ve svém tempu. Rozhodně se nenechte vystresovat některými nevhodnými komentáři a nesklouzněte k nucení dítěte na nočník, tento přístup v naprosté většině případů nepřináší nic dobrého. Většinou se různými nátlakovými metodami dítě buďto zablokuje a učí se na něj o to déle. Alternativně se dítě sice díky tomu na nočník naučí vcelku brzy, ale bude za tím spousta jeho i Vašeho stresu, velmi pravděpodobně by se přitom dítě odplenkovalo samo, rychle a v podstatě bezpracně třeba jen o dva tři měsíce později.

Pokud o tématu začnete číst, dozvíte se, že dítěti dozrává nervová soustava natolik, aby bylo schopné vědomě kontrolovat své vylučování, zhruba okolo 18. měsíce života. Spousta rodičů Vám řekne, že dřív to nemá vůbec smysl zkoušet, že to akorát dítě stresuje. No já osobně bych s tímto takhle doslova nesouhlasila, protože těch 18 měsíců je průměr a každé dítě má k nočníku jiné předpoklady. Navíc se podle mé zkušenosti dá k nočníku přistupovat i velmi nenásilně a jemně. Vnímaví rodiče sami poznají z reakcí dítka, zda to má smysl zkoušet dál nebo projekt nočníček dát na nějakou dobu radši k ledu a zkusit to později.

My jsme s Toníčkem začali relativně brzy. Už v období okolo jeho 3 - 5 měsíců jsme se zajímali o bezplenkovou komunikační metodu a zkoušeli jsme jí se střídavými úspěchy. Už od novorozence nám Toníček čůral spíše při přebalování, tak jsme to brali jako povzbuzení. No jakmile se naučil o své vůli trochu pohybovat - otáčet se, plazit - s bezplenkovkou byl konec, Toník měl najednou "moc práce" na to, abychom se něčemu takovému spolu věnovali. Nočník jako takový jsme mu představili až bez problémů sám seděl, což bylo okolo jeho 8. až 9. měsíce.


Nočník jsme mu ukázali a vysvětlili, na co je, posadili jsme ho na něj a Toníkovi se to líbilo. Pak jsme ho na nočníček dávali vždy, když jsem měla dojem, že by mohl čůrat - po spaní, po jídle, po vybalení z plenky nebo kdykoliv, když se mi zdálo, že by se mu mohlo chtít nebo že je jeho čas. Podotýkám, že Toníka doma máme už od miminka hodně často dole nahatého, takže to pro nás byla vždy rychlovka.

Zde je několik zásad, které jsem si sama vymyslela (intuitivně, nemám je odnikud vyčtené) a od začátku doteď je dodržuji:

  • nikdy Toníka nenutit na nočník sednout nebo na něm zůstat sedět, pokud on sám nechce
  • když z jakéhokoliv důvodu začne Toník fňukat, je třeba sundat ho z nočníku
  • nedržet Toníka na nočníku nesmyslně dlouhé intervaly - vysadit a jakmile si z něj sám stoupne, je hotovo, neposazovat ho tam znovu
  • ničím Toníka na nočníku nezabavovat ani nerozptylovat, žádné hračky, knihy, apod. na nočníčku je proto, že jde zrovna čůrat/kakat a musí o tom vědět
  • nočník je v koupelně na svém určeném místě, my chodíme za nočníkem, ne on za námi
  • nočník není primárně na hraní, ale zároveň je v pořádku, když na něj sahá, někam ho přenáší nebo do něj občas něco hodí, prostě s rozumem
  • když je zrovna Toník něčím velmi zaneprázdněný, nevytrhovat ho kvůli nočníku násilně z činnosti, maximálně se optat, zda se mu nechce
  • vždy, když míříme na nočník, o nočníku hodně mluvit, často zmiňovat slova "nočníček" a "čurat/kakat", aby věděl, že se jde na věc
  • po vysazení pomáhat verbálně příp. nějakým signálkem ("čččč" nebo "eeee"), taky se osvědčilo, když si sama sednu na zavřený záchod naproti nočníčku (tohle časem už přestává být potřeba)
  • nikdy ho za neúspěchy netrestat a nekárat (ale je v pořádku zmínit "nočníček", pokud někde udělá louži), za úspěchy vždy chválit 
Tak snad jsem na nic nezapomněla. Prostě tohle dodržujeme, já k tomu občas hlídám i čas, snažím se ho tam vysadit cca každou hodinu či hodinu a půl od posledního čůrání. A ono se daří čím dál víc. Momentálně jsme na tom tak, že po vysazení na nočník čůrá v 90 % případů, a to hned. Kadění teda musím víc hlídat a poznat na něm, že už se mu fakt chce. Všeobecně je to pro něj větší oříšek. Nehody různě po bytě se stávají pořád, i když čím dál méně (je tu hodně nahatý, koberce nemáme a nijak hákliví na to nejsme :D ).

Novinkou teď okolo jeho 12. až 13. měsíce života je, že když mám dojem, že už by mohl jít, prostě se ho zeptám, jestli nechce čůrat na nočníček, a on se prostě zvedne a jde do koupelny - buď sám nebo se mnou za ruku (říkám mu "já půjdu na nočníček s tebou", dej mi ruku). Někdy mi na otázku zakývá  "nene" a to nikam nejdeme. Na nočník se už dovede i sám posadit a už se nám taky asi 2x stalo, že si ho přinesl, a tím si řekl o svlečení/rozbalení z pleny/vysazení. 

K tomu všemu Toník přestává čůrat, když spí, což je velice příznivé. Po odpoledním spánku má často suchou plenku a tak ve 40 % případů ji má suchou či téměř suchou i po noci, ale musíme s ním ráno honem vstát a čůrat, jinak tam tu dávku pustí. (Bez mučení přiznávám, že se nám to často nepovede, že Toníka přemlouváme, ať ještě spinká a podobně, dlouho se povalujeme. No ale už jen kvůli tomuto budeme muset přístup pomalu přehodnotit, abychom nepřišli o příhodné podmínky....) A to ho ještě kojím před spaním a jednou nad ránem!

Situace je zkrátka velmi příznivá a je těžko říct, čím to je, zda tím, jaký Toník přirozeně je, nebo naším přístupem k hygieně - častá nahota, látkovky, atd. Asi kombinací obojího. Nicméně před námi je jaro a léto, což je super a mám proto s Toníkem a jeho odplenkováním velké plány :D Už se nebude muset tolik navlíkat na ven, začneme zkoušet čůrání i jinde než doma a uvidíme. Jediné, co mi kazí optimismus, je srpnový příchod miminka, který často u starších dětí bývá příčinou návratu k plenkám... 

Tak nám držte palce a dejte vědět, jak jste to s nočníkem řešili (nebo zrovna řešíte) Vy. Jsem velmi zvědavá na Vaše pohledy na věc. Pište do komentářů nebo klidně můj Facebook. Díky a těším se.

2 komentáře:

  1. No, s nočníkem to u nás bylo na etapy :) Ale díky za článek, jsou tam věci, které mě donutily k zamyšlení (např. my chodíme za nočníkem, ne nočník za námi) a které určitě zkusím u druhého dítka. Takže ještě jednou díky :)

    OdpovědětVymazat
  2. My začali s nočníkem ještě dříve (ve 2 týdnech). Dokud sám neseděl, tak měl polštářek a byl o něj opř do pololehu/sedu. Bohužel jsem si nikdy nevšimla, že něco naznačoval, takže to bylo vždy intuitivně a u toho to zůstalo (teď 12.měs). Ze začátku jsme měli i jen 1-2 počurané plínky nebo žádnou, horší to bylo, až když se nechtěl nechat přebalovat a také začal odcházet z nočníku. Netlačím na něho, to nemá cenu. Ráno jde vždy a přes den to prostě zkusím. Díky za pěkný článek, taky si z něho něco vezmu ;)

    OdpovědětVymazat