24. srpna 2016

mateřství ~ první dny s dětmi brzy po sobě

Olívce je dnes 13 dní, 10 dní jsme doma z porodnice. Po dobu našeho pobytu v porodnici byl Toník na dva dny úplně poprvé sám u babičky - což zvládl mimochodem na výbornou - a za tu dobu, co jsme doma, byl ještě s tátou na tři dny u druhé babičky. My jsme mezitím měly s Olívkou dámskou pohodu a klid na sžívání ve dvou. V podstatě se tak dá říct, že zhruba týden už se naše rodina prakticky sžívá se svým novým čtyřčlenným uspořádáním. A jaké to je? Tady je prvních pár poznatků od nás.

Olívka

Olívka je zatím naprosto zlaté miminko. Hodně spinká, v noci i přes den, skoro nepláče, bříško ji netrápí, je zdravá, přibírá, no prostě poklad. Musím říct, že mě až překvapilo, jak je to s druhým dítětem jednodušší a víc v pohodě. Kojení je naprosto bez problémů, vypravit se ven není žádná věda, přebalování a manipulace naprosto přirozená - zkrátka je to o hodně jiné (a lehčí) než s tím prvním. I když byl Toník taky zlato, bylo to hodně strachu a nervů a plánování a podobně. To teď vůbec neplatí.

Toník

Toník sestřičku úplně zbožňuje, pořád by ji jen hladil a mačkal a pusinkoval. Ještě teda neumí být opatrný, takže u všech sbližovacích pokusů musíme bedlivě hlídat, aby malou nezalehl, nemačkal ji fontanelu a nestrkal prstíky do očí. Pořád nám ukazuje, kde má miminko nos, kde má on nos a my nos, kde má miminko ruce a on ruce, že miminko nemá zuby, že je nebo není v postýlce, že papá apod. Je to opravdu navýsost roztomilé a dělá nám to radost.

O dost méně veselá je jeho změna chování. No ani jsem nedoufala, že by něco takového snad nepřišlo. Toníček je po pár dnech s miminkem mnohem více plačtivý a vztekací a protivný než je jeho běžná norma. Asi podobně jako když mu rostou zuby. Často chce na ruce (což pro mě a moje břišáky po porodu není zrovna příjemné), často mě volá nebo vyžaduje, aby s ním nějakou činnost dělala "máma", hůř usíná (s pláčem) a častěji se v noci budí (s pláčem). Je nám ho oběma moc líto, tak je to takové smutné, ale tak to prostě bývá. Musíme počkat, až se to srovná, což bude trvat nejspíš několik měsíců, tak uvidíme!

Rodiče

Bez Nekorektního bych to nezvládla - to je první a nejzásadnější poznatek. Až do včerejška s námi byl doma a fungoval na 100 % jak s dětmi, tak i v domácnosti. No jinak bych se z toho musela zbláznit, a to i když jsou děti taková zlata.

Když měly děti režimy srovnané (tzn. když Olívka byla vzhůru zrovna v době Toníkovy nejvyšší aktivity), vůbec jsem si nedokázala představit, jak půjdeme ven, jak zabavím Toníka apod., ale zase si člověk alespoň odpočinul řádně, když obě děti spaly. Teď se jim režimy rozcházejí, což je o dost příznivější situace. Děti jsou vzhůru sériově, takže sice má člověk na starosti furt někoho, ale zas převážně jen jednoho z nich.

Museli jsme sladit fungování s dětmi nejen v čase, ale i v prostoru, takže Olívka zatím nejčastěji spinká v kočárku, aby byla mobilní a dala se v případě potřeby přesouvat z místnosti do místnosti nebo rovnou ven. O podobných praktických "vychytávkách" se tu na blogu budu asi zmiňovat častěji.

No a jinak, i když makáme jak šroubci, jsme opravdu šťastní rodiče. Je pravda, že ještě celkem nedávno jsem si štěstí představovala jinak než sedět na vlastní narozeniny s manželem v kuchyni a potichu obědvat dva dny starou dýňovou polévku (studenou, protože cinkání mikrovlnky..) a doufat, že se po jídle aspoň na půlhoďky stihnete společně natáhnout než ten kolotoč začne znovu. No ale podívejte se sami:












12. srpna 2016

sourozeneci ~ jednodenní

Z porodnice se píše na blog blbě, tak jen v rychlosti. Jedodenní Toník versus jednodenní Olívka. Tolik jsem byla zvědavá, jak moc si budou podobní... Tak co myslíte?

10. srpna 2016

inspirace ~ recept na domácí plastelínu

Prší, já nerodím, jaký lepší den bych si mohla přát pro zveřejnění tohoto příspěvku? Na internetu najdete nespočet receptů na domácí plastelínu. Pokud si chcete vybrat, zkuste hledat třeba na Pinterestu. Pár ingrediencí a je to - za pokus to rozhodně stojí.



Já jsem se nakonec vrhla na tento recept:

  • půl hrnku vody
  • dva hrnky hladké mouky
  • 1-2 lžíce oleje
  • půl hrnku soli
  • potravinářské barvivo - množství podle požadované intenzity barvy
Postup:

Smíchejte v míse vodu a potravinářské barvivo a pořádně promíchejte.


Přidejte suché ingredience: mouku a sůl, promíchejte.


Přidejte ke směsi olej. Klidně začněte menším množstvím a dodávejte podle konzistence. Pokud se směs bude drobit, máte oleje málo.


Pak už jen míchejte a míchejte.


A hněťte a hněťte.


Závěrem můžete přidat třeba třpytky pro efekt, to my jsme neměli. Výsledkem každopádně bude prostě plastelína. Měla by být měkká a jemná, neměla by se drolit ani moc lepit, měla by se pěkně táhnout. Jo a bude pekelně slaná, což by mělo odradit děti od její konzumace - u nás zafungovalo!


U nás prostě velikánský úspěch. Pravda je, že Toníkovi plastelína asi řekne více až bude trochu starší, já jsem ale byla opravdu spokojená. Výsledná konzistence je super, nedělá nepořádek a funguje, jak má. 


Trochu jsem se vrátila do dětských let a vyrobila jsem nějaká zvířátka. Toník spíš tahal a trhal, ale líbilo se mu to.


Pro uskladnění plastelínu rozdělte na menší části, vyválejte kuličky, dejte do plastových pytlíků nebo krabiček a šup do ledničky. Nevím, jak dlouho vydrží, ale my ji máme asi už tři týdny a pořád dobré!


Pokud vyzkoušíte, dejte vědět, jak jste byli spokojení. A jestli máte nějaký jiný osvědčený recept - sem s ním!

8. srpna 2016

těhotenská ~ pupkofotky

Tak už máme doma fotky! Moc děkujeme našemu kamarádovi fotografovi Romanovi (který nám mimochodem také krásně zdokumentovat Toníkovu první oslavu narozenin).

Jak se Vám líbí?