Přeskočit na hlavní obsah

mateřství ~ první dny s dětmi brzy po sobě

Olívce je dnes 13 dní, 10 dní jsme doma z porodnice. Po dobu našeho pobytu v porodnici byl Toník na dva dny úplně poprvé sám u babičky - což zvládl mimochodem na výbornou - a za tu dobu, co jsme doma, byl ještě s tátou na tři dny u druhé babičky. My jsme mezitím měly s Olívkou dámskou pohodu a klid na sžívání ve dvou. V podstatě se tak dá říct, že zhruba týden už se naše rodina prakticky sžívá se svým novým čtyřčlenným uspořádáním. A jaké to je? Tady je prvních pár poznatků od nás.

Olívka

Olívka je zatím naprosto zlaté miminko. Hodně spinká, v noci i přes den, skoro nepláče, bříško ji netrápí, je zdravá, přibírá, no prostě poklad. Musím říct, že mě až překvapilo, jak je to s druhým dítětem jednodušší a víc v pohodě. Kojení je naprosto bez problémů, vypravit se ven není žádná věda, přebalování a manipulace naprosto přirozená - zkrátka je to o hodně jiné (a lehčí) než s tím prvním. I když byl Toník taky zlato, bylo to hodně strachu a nervů a plánování a podobně. To teď vůbec neplatí.

Toník

Toník sestřičku úplně zbožňuje, pořád by ji jen hladil a mačkal a pusinkoval. Ještě teda neumí být opatrný, takže u všech sbližovacích pokusů musíme bedlivě hlídat, aby malou nezalehl, nemačkal ji fontanelu a nestrkal prstíky do očí. Pořád nám ukazuje, kde má miminko nos, kde má on nos a my nos, kde má miminko ruce a on ruce, že miminko nemá zuby, že je nebo není v postýlce, že papá apod. Je to opravdu navýsost roztomilé a dělá nám to radost.

O dost méně veselá je jeho změna chování. No ani jsem nedoufala, že by něco takového snad nepřišlo. Toníček je po pár dnech s miminkem mnohem více plačtivý a vztekací a protivný než je jeho běžná norma. Asi podobně jako když mu rostou zuby. Často chce na ruce (což pro mě a moje břišáky po porodu není zrovna příjemné), často mě volá nebo vyžaduje, aby s ním nějakou činnost dělala "máma", hůř usíná (s pláčem) a častěji se v noci budí (s pláčem). Je nám ho oběma moc líto, tak je to takové smutné, ale tak to prostě bývá. Musíme počkat, až se to srovná, což bude trvat nejspíš několik měsíců, tak uvidíme!

Rodiče

Bez Nekorektního bych to nezvládla - to je první a nejzásadnější poznatek. Až do včerejška s námi byl doma a fungoval na 100 % jak s dětmi, tak i v domácnosti. No jinak bych se z toho musela zbláznit, a to i když jsou děti taková zlata.

Když měly děti režimy srovnané (tzn. když Olívka byla vzhůru zrovna v době Toníkovy nejvyšší aktivity), vůbec jsem si nedokázala představit, jak půjdeme ven, jak zabavím Toníka apod., ale zase si člověk alespoň odpočinul řádně, když obě děti spaly. Teď se jim režimy rozcházejí, což je o dost příznivější situace. Děti jsou vzhůru sériově, takže sice má člověk na starosti furt někoho, ale zas převážně jen jednoho z nich.

Museli jsme sladit fungování s dětmi nejen v čase, ale i v prostoru, takže Olívka zatím nejčastěji spinká v kočárku, aby byla mobilní a dala se v případě potřeby přesouvat z místnosti do místnosti nebo rovnou ven. O podobných praktických "vychytávkách" se tu na blogu budu asi zmiňovat častěji.

No a jinak, i když makáme jak šroubci, jsme opravdu šťastní rodiče. Je pravda, že ještě celkem nedávno jsem si štěstí představovala jinak než sedět na vlastní narozeniny s manželem v kuchyni a potichu obědvat dva dny starou dýňovou polévku (studenou, protože cinkání mikrovlnky..) a doufat, že se po jídle aspoň na půlhoďky stihnete společně natáhnout než ten kolotoč začne znovu. No ale podívejte se sami:












Komentáře

  1. Moc hezké fotky, přeji ať je to stále jen lepší a lepší ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Krásná rodinka :-), doufám, ze se někdy uvidíme live :-) E.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

mateřství ~ 8 každodenních hříchů matky se dvěma dětmi brzy po sobě

Na blogu (i v životě) se snažím být hodně pozitivní. Opravdu se maximálně snažím užít si všechny momenty, i ty zdánlivě ne úplně příjemné. Snažím se dokázat se včas zastavit, když se na mě všechno valí. Snažím se s dětmi víc smát, než je okřikovat, a bez dětí se snažím víc povznést a uvolnit, než něco pořád dokola zpytovat nebo se stresovat. A jde mi to? Samozřejmě, že NE. Alespoň ne tolik, jak bych chtěla.

Snad jste si nemysleli, že je u nás všechno jen růžové. A snad jste si (probůh!) nemysleli, že si na to na blogu budu hrát. I u nás se křičí a brečí a závidí a lituje. Takže pro dnešek se s vámi podělím o trochu té temné strany síly, protože i to je každodenní součást života se dvěma malými dětmi brzy po sobě.

1. Křičím

Křičím, okřikuji, občas ze mě vylítne něco, co ani nevím, odkud se bere. I ode mě lze slyšet věty jako: "To si snad už ze mě děláš srandu!" "Ty jsi mě neslyšel?!" "Kolikrát jsem ti to už říkala?!" "Zlobíš mě!" "Jestli chce…

testujeme ~ barefoot boty z Aliexpressu

Na Vaši žádost přidávám krátký příspěvek s odkazy na Toníkovy nové botky. Ještě je teda nemáme vyzkoušené v praxi, od doručení ještě nebylo mokro ani sníh. :D Nicméně ráda shrnu první dojmy, přidám odkazy a třeba někoho inspirujeme k objednávce.

Oboje boty jsou barefoot nebo přesněji barefoot kompromis, jelikož se jedná o gumáčky a sněhule, asi by to ani jinak nešlo. Na oboje boty jsem našla doporučení a recenze ve facebookové skupině Barefoot obuv z Aliexpressu, tak pokud také sháníte cenově dostupné barefoot a kompromisní botky a chcete vyzkoušet Čínu, v téhle skupině najdete celkem dost tipů a informací. 
Gumáčky
Gumáčky jsem objednávala z této stránky. Máme velikost 3 a stály nás 12.81 dolarů (cca 317 Kč). 

Gumáčky jsou pěkně široké i relativně měkké. Podle tvaru špičky vidíte, že místa na prsty je tam dost, nožka není utlačovaná. Podrážka je rovna a tenká, i když to vypadá, že pata je tam výš než špička, není tomu tak. Ta modrá guma je tam jakoby zvednutá okolo, nejedná se o klíne…

inspirace ~ pokojíček

Psali jste si o náš dětský pokoj, tak tady ho máte. Věřím, že určitě někoho inspirujem. Pořád jsme teda s pokojíkem ve fázi tvoření a hledání nejlepšího uspořádání, takže takto to rozhodně není konečné. Už jsem s ním ale vcelku spokojená. Co na něj říkáte?


K navržení a vybavení unisex dětského pokoje se dá přistoupit různě. Já jsem od začátku věděla, že veškeré plochy a větší kusy nábytku bych chtěla v nějaké základní světlé barvě, žádná divočina. O to víc se můžu vyřádit v doplňcích a drobnostech, nic se mi tam díky tomu nijak vzájemně "netříská". Teda aspoň doufám a omlouvám se lidem, kteří mají citlivější designerské oko než já. :D

Začátky aneb sbohem ložnice

Místnost, která je nyní společným dětským pokojem pro naše děti, bývala naší ložnicí. Tu ložnici jsem milovala, je to podle mě nehezčí místnost z celého našeho bytu. Proto mi bylo vždycky trochu líto, že slouží právě jako ložnice - místnost, kde přes den netrávíme skoro žádný čas ani my natož případné návštěvy. Pokoj …