16. června 2017

inspirace ~ pokojíček

Psali jste si o náš dětský pokoj, tak tady ho máte. Věřím, že určitě někoho inspirujem. Pořád jsme teda s pokojíkem ve fázi tvoření a hledání nejlepšího uspořádání, takže takto to rozhodně není konečné. Už jsem s ním ale vcelku spokojená. Co na něj říkáte?


K navržení a vybavení unisex dětského pokoje se dá přistoupit různě. Já jsem od začátku věděla, že veškeré plochy a větší kusy nábytku bych chtěla v nějaké základní světlé barvě, žádná divočina. O to víc se můžu vyřádit v doplňcích a drobnostech, nic se mi tam díky tomu nijak vzájemně "netříská". Teda aspoň doufám a omlouvám se lidem, kteří mají citlivější designerské oko než já. :D

Začátky aneb sbohem ložnice

Místnost, která je nyní společným dětským pokojem pro naše děti, bývala naší ložnicí. Tu ložnici jsem milovala, je to podle mě nehezčí místnost z celého našeho bytu. Proto mi bylo vždycky trochu líto, že slouží právě jako ložnice - místnost, kde přes den netrávíme skoro žádný čas ani my natož případné návštěvy. Pokoj je relativně velký, členitý, loubený, s pěkným obloukem uprostřed stropu, s nikou a s prostornou oddělenou šatnou. Super na tomhle pokoji je taky to, že je v našem bytě nejvíc zastrčený a tedy nejklidnější. Nevýhodou je zase to, že jediným zdrojem světla jsou tu dveře na terasu, je tedy relativně tmavý. Bylo jasné, že stěny a nábytek - vše, co půjde - bude muset být bílé. No kdyby to bylo možné, vyměnila bych i podlahu, ale zas takoví maximalisti jsme nakonec nebyli. :D

Když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná, bylo mi jasné, že to je ideální impulz k přemyslení a předělání pokojů v našem bytě. Dvě pidimístnůstky za kuchyní jsme spojili do jedné a udělali z ní ložnicopracovnu a bývalá ložnice se stala dětským pokojem. Rekonstukce resp. vybavování dětského pokoje probíhalo velmi pozvolně, nebylo kam spěchat. Nejprve bylo potřeba zbavit se ložnicového nábytku a pořídit pro Toníka postel.

Postel pro sladké sny

Postelí se mi líbilo celkem dost, nejvíce ze všeho mě asi nadchl takový ten styl postele alá domeček. Něco takového:

(Zdroj obrázku: https://mojebetynka.maminka.cz/clanek/vychytavky-do-detskych-pokojicku) 

Takovéto designové postele se ale prodávají za šílený majlant, nebo se za srovnatelný majlant dají nechat vyrobit na zakázku. Nakonec jsem se "spokojila" s oboustrannou postelí KURA z IKEA, která k tomuto nemá až zas tak daleko. A dá se s ní i do budoucna pěkně pracovat a různě ji měnit a vyšperkovávat. Do budoucna ji plánuji otočit, tím bude Toník spát jakoby v patře a vzniklý prostor se dá různě kreativně využít - v plánu je částečně pod ni jakoby do eLka podsunout budoucí Olívčinu postel. Nebo uvidíme. Spoustu inspirace na čárymáry s touhle postelí je možné čerpat tady na Pinterestu, určitě se podívejte!

Tak to byla postel, první zářez do pokojíčku. Z úplného startu jsme ji používali bez roštu, tím tam vznikla jakoby ze všech stran zábrana, aby Toník nespadl (bylo mu v době pořízení cca 16 měsíců). Rošt jsme pak bez obav přidali po pár týdnech, Toník v noci téměř necestuje a nikdy z postele nespadl. No tak takhle nějak jsme začínali:


Další kousky do pokojíčku

To bylo loni v létě, ještě před druhým porodem jsme taky malovali pokoj na bílo. Největší pokrok ale přinesl Ježíšek - stůl a židličky, houpačka mezi futra a tabule na kreslení a na magnetky. Vše ideálně v bílé a světlém dřevě. Houpačku jsme teda zdědili v rodině, takže tam jsem na výběr neměla. 



Jak je na fotkách možná částečně vidět, zároveň jsem se v té době definitivně rozhodla, že sekundární barvy pokojíčku budou ostře zelená a oranžová - unisex barvy, výrazné a veselé. Takový ten "prudce moderní" trend pastelů, mentolu a růžové s šedou se mi, přiznám se, vůbec nelíbí. Když už jsem se snažila něčím inspirovat, byl to spíš severský styl. Něco takového (a pod tím barevná paleta):

(Zdroj obrázku: Pinterest)

(Zdroj obrázku: Pinterest)

Hned po Vánocích jsme ještě v liduprázdné IKEA pořídili úložný prostor na hračky a k tomu krabice (bílé, oranžovou a zelené). Vybrali jsme systém TROFAST uspořádaný do schodů. Super je to, že až jednou Toníkovi postel otočíme tak, aby spal nahoře, může mu to posloužit jako další schůdky do postele. Momentálně tam má vystavené nějaké hračky a taky na tom blbne.



První DIY dekorace

Pokoj se mi už celkem pozdával, pořád ale bylo potřeba změnit dost věcí - vyměnit koberec, dát pryč tmavý rozkládací gauč, atd. Začala jsem ale něčím celkem snadným - obrázkama na stěnu. Nakonec jsem se rozhodla pro jednoduché obrázky zvířátek (čeho taky jiného do Toníkova pokoje, že?). Koupila jsem bílé a zelené rámečky a obrázky jsem podle vzoru z internetu sama namalovala - tužka, černý fix a zelená a oranžová pastelka a bylo. Tohle byly první čtyři:



Na jaře pak ještě přibyly dvě vytištěná zvířátka, jedna zarámovaná látka (stejná, ze které jsem ušila polštářky) a taky jsem zarámovala nějaké Toníkové výtvory. Aktuálně tedy obrázková stěna vypadá takto (a ještě nekončíme):


Děti začaly v pokojíčku trávit čím dál tím více času, takže moje spokojenost vzrůstala.


Místo gauče postýlka, místo koberce hrací podložka

Poslední větší změny proběhly v pokojíčku koncem dubna. Konečně jsme se zbavili tmavého rozkládacího gauče. Sice teď nemáme žádnou postel pro návštěvy, ale zase jsme mohli do pokoje nastěhovat Olívčinu dětskou postýlku. Tam ji dávám spát na první část noci. Super je, že děti se vzájemně při spaní vůbec neruší, i když se mi tomu původně nechtělo věřit.



No a velké finále byla změna koberce. Ta nebyla jednoduchá hlavně proto, že se mi nabídka dětských koberců u nás vůbec nelíbí. :D Nakonec jsme zvolili formu hrací podložky. Nechali jsme si ji navrhnout/vytisknout a ušít na míru na od jedné skvělé britské prodejkyně na Etsy.com. Výsledek je úúúchvatný a cena i s dopravou byla srovnatelná s u nás prodávanými designovými kousky.


Nyní se v pokoji už parádně řádilo i s návštěvama. 



Na druhé fotce můžete taky vidět závěsy, které jsem ušila. Ze stejné látky šiju taky teepee pro Olívku k prvním narozeninám. Tady je lehká ochutnávka (přední strana z rubu, tam bude kontrastní zelená látka):


Křesílko pro čtení pohádek a ložní prádlo

Už dlouho jsme plánovali pořídit do pokojíčku nějaké vhodné křesílko nebo lenošku pro čtení pohádek před spaním. Ideálně jsme chtěli nějaké úzké, co by vlezlo vedle Toníkovy postele, "nezničitelné" a nejlíp i rozkládací, aby měly případně kde přespat návštěvy. Po klasické vlně zklamání a rozčarování z nabídky nám opět trn z paty vytrhla IKEA. 

Sedací vak BUSSAN (který je pěkně vidět hned na první fotce) je sice rozkládací, ale spát se na něm pohodlně nedá. Pro návštěvy proto asi budeme muset pořídit nějaké nafukovačky nebo podobně. Nicméně jinak je úplně perfektní. Je tvarovatelný, rozložitelný, lehký, kuličky v něm jsou dost tiché, je jako stvořený pro hraní a blbnutí a odolný potah umožňuje i jeho venkovní použití. A navíc! Navíc ho dělají v oranžové barvě. Tak už je náš.


Úplně poslední pořízenou věcí do pokojíčku je pak ložní prádlo. Toník už delší dobu používá zelené a oranžové prostěradlo. Povlečení na malou peřinu, pod kterou dosud spal, nám shodou náhod taky docela ladí, takže ho teď bez obav v kombinaci s bílým a zeleným prostěradlem může používat Olívka. 


Tento týden jsme navíc pro Toníka pořídili velkou peřinu a polštář a k nim dvě sady povlečení, které mě doslova uhranuly. LATTJO a LATTJO.

No musím říct, že teď jsem s pokojíčkem pro naše dvě děti na delší dobu spokojená. Další změny nastanou nejspíš tak někdy příští rok na jaře. To už bude pomalu čas pořídit Olívce větší postel, Toníkovu postel otočit, nějak to do sebe zakomponovat a pohrát si s tím. 

Jak se vám náš pokoj pro děti brzy po sobě líbí? Pokud pro mě máte nějaký tip či inspiraci (jak to máte vy, co se vám líbí, atd.), neváhejte se se mnou o to podělit. Dobrých nápadů není nikdy dost. ;)


(Ježiš, já jsem ještě pořád nesundala ze všech krabic ty nálepky s čárovým kódem?!? Jdu na to!)



14. června 2017

Olívka ~ desetiměsíční

Olívka má 10 měsíců. Je zase o něco větší a zubatější a taky umanutější. I tento měsíc jsme byli dost aktivní, cestovalo se a proběhlo několik návštěv a výletů a kulturních zážitků. Když Olívku nic netrápí (zpropadené zuby!!), tak je vyloženě samostatná jednotka, ke štěstí jí stačí ji položit na zem a ona si leze a stoupá a prozkoumává a nic od nás nevyžaduje. Zároveň ale o sobě v případě nějakého diskomfortu dává patřičně vědět a vyžaduje kontakt a maminku. Pláče nám proto v desátém měsíci trochu přibylo. Nicméně pořád je to pohoda, to když byl Toník v tomto věku, měla jsem za sebou opravdu velmi náročné období. Měl velké problémy se spánkem, no a já už jsem k tomu byla těhotná, takže nám doma pohoda rozhodně nevládla. O Toníčkově desátém měsíci si můžete počíst TU


V desátém měsíci Olívka pořád ještě dost pravidelně spinkala dvakrát denně. Trochu si teda ty spací časy zkrátila, takže většinou spala tak hodinu a půl dopoledne a pak zhruba hodinku ještě odpoledne. Zatím to vůbec nevypadá, že by se chystala směřovat k jednomu dennímu spánku, a to je dobře! Večer usíná kolem osmé, to ji uložím do postýlky v pokoji, při prvním probuzení na kojení si ji stále beru na zbytek noci k nám do postele. Připadá mi, že v noci se kojí čím dál méně a moc si nejsem vědoma, jestli a kolikrát se budí a kojí. Připadá mi, že když spí u mě, je spokojená a spánek má dobrý. To je oproti Toníkovi v jejím věku příjemná změna. Vstáváme nejčastěji v 5:30, kdy vstává Toník, když nááhodou teda Toník takhle brzy nevstane, většinou v tento čas vstane Olívka, takže po této stránce nic moc. :D  Když je Olívka bdělá, hraje si a vše zkoumá, stoupá si, krámuje šuplíky a hlavně leze, kam nemá. (Ano, hlavně tahat kabely. Pořád dokola!). Úplně nejlepší to je, když jsme venku mezi více lidmi a dětmi. To je snad nejzabavenější a nejsamostatnější z přítomných. :D

V příkrmech jsme za poslední měsíc udělali spíš dva kroky zpátky. Nechce skoro vůbec jíst. Příčiny budou dvě - podle mě ji trápí růst dvojek (venku ještě nejsou) a taky je oproti Toníkovi hodně vybíravá a všeobecně menší jedlík. To je u nás novinka a snažím se s tím nějak rozumně popasovat. Ranní kaši vezme někdy na milost, ale sní jen pár lžiček a ovoce vyplivuje. Na oběd se pohybuje někde v rozmezí dvě lžičky až 70 g jídla. Podle toho, jak jí chutná. A chutná jí máloco. Nejvíc asi vedou brambory a rajčata. Nejradši by teda snědla moje jídlo, bude asi na slané (a taky kyselé), ale touto cestou rozhodně jít nechci. Budem zkoušet neochucená jídla co to půjde! Ovoce nechce snad vůbec, nic pevného do ruky/pusy taky ne (to jen křupky nebo kousek pečiva). Ale miluje svůj odpolední jogurt, toho by snědla kyblík. Pokud máte nějaký tip, jak se k situaci postavit, sem s tím! Jinak teda hlady ani výživově rozhodně nestrádá, je faldíčkovitá a mateřské mléko má na požádání (cca 7x denně plus noc).

Na desetiměsíční prohlídce Olívce naměřili 71 cm a 9,3 kg. Toník v jejím věku měl o 3 centimetry a o necelé kilo více. V desátém měsíci ji taky řádně potrápily spodní dvojky, už jdou vidět, ale proklubané ještě nejsou. Takže co se zubů týče, je stále na čtyřech kouscích. 

V desátém měsíci se poměr plazení a lezení rychle otočil a už dlouho výhradně leze. Kromě klasického stylu po kolínkách občas taky (hlavně v terénu) leze jako medvěd, tzn. po natažených rukou i nohou, zapřená o prsty na nohách. Stoupání a obcházení nábytku už taky řádně vypilovala, takže se málokdy stane, že by spadla. A když jo, tak je to většinou proto, že se staví o něco pojízdného. Pojízdné a pohyblivé věci miluje (au), asi že je vidí používat Toníka. Zkuste ji ale z pojízdné mašinky, houpacího koně nebo houpačky sundat, a uvidíte opravdicky mohutný záchvat hněvu. To od Toníka skoro neznám. Vůbec se nechce naučit slézat z vyvýšených míst nohama napřed, a že se fakt pečlivě snažím ji to naučit. Ze stoje si Olívka dokáže dřepnout pro hračku a znovu se postavit. A taky už jsme dvakrát zaznamenali, že se pustila a na dvě sekundy samostatně stála (a pak spadla). Tady bude cesta asi ještě dlouhá. Chodítko mi sice nesmí přes práh, nicméně kdykoliv je to možné, Olívka si neváhá udělat chodítko třeba i ze židle a pochoduje po místnosti s vítězným výrazem. Jo a taky se strašně ráda pro radost vrhá po zádech dozadu a pak se tomu směje(např. v náručí nebo při pobytu na posteli či gauči), taky celkem nebezpečné hobby..

Z dalších dovedností Olívka už umí ukazováčkem ukazovat na základní lidi a věci, umí dělat pápá a paci-paci a ukázat, jak je veliká. Umí se pěkně trefovat třeba paličkou na zatloukačku nebo na xylofon - ten miluje. Nejspíš bude muzikálnější než Toník, i protože ten s xylofonem momentálně operuje úplně stejným způsobem jako Olívka. :D Miluje kočky a pejsky a koupání. Rozumí slovu NE a poslechne jednoduchý pokyn jako třeba "pojď za mnou". Začíná s námi komunikovat, i když teda první slůvko zatím nikde. Teda když nepočítám zoufalé "mamamamama", když je nejhůř a volá o pomoc a náruč. 

Olívčin desátý měsíc obrazem:
















7. června 2017

inspirace ~ první letně-narozeninová

Blíží se Olívčiny první narozeniny. (Je to vážně tak!!) Pomalu se tudíž vrhám do jedné ze svých oblíbených činností - začínám plánovat narozeninovou oslavu. Docela příjemná změna je, že Olívčiny oslavy budou v létě, budou venku!, takže se můžu zase trochu jinak vyřádit.

Pomalu se mi v hlavě rodí nějaké nápady a inspirace. Mám termín a mám taky téma - MELOUN A JAHODY. Přidávám drobnou inspirační ochutnávku z Pinterestu plus odkaz na můj board, pokud chcete sledovat tam. 

Nechtěla jsem nic vyloženě růžového, spíš trochu kontrastních barev a něco svěžího, letního, prostě meloun jako Brno. Jak se Vám to líbí? 

(Koho zajímá, jak to vypadalo na dosavadních Toník oslavách, můžete se si je připomenout tady: Toníček má 1 rok - v oblacích, Toníček má 2 roky - zoo party.)













24. května 2017

mateřství ~ každodenní přesuny se dvěma malými dětmi

Už delší dobu se pro vás chystám sepsat, jak se s dětmi přepravujeme, proč jsme si to zrovna takhle vybrali a co máte vlastně na výběr za možnosti. Takže článek "Jak se nejlépe přepravovat s dětmi brzy po sobě" je tady. Pointu vám napíšu rovnou sem na začátek a je velmi nepřekvapivá - hrozně moc záleží na vašem konkrétním životním stylu.

Jedna z úplně prvních věcí, které řeší budoucí matky dětí brzy po sobě, je určitě přeprava. Taky jsem už od prvních dvou čárek na těhotenském testu (v Toníkových devíti měsících) googlila dvojkočárky a snažila se přijít na to, jaký typ a jestli vůbec budeme potřebovat a jaké jsou další možné alternativy.

Dvojkočárek - Sourozenecký kočárek (a proč ho nemáme)

náhled výsledků z Googlu

Dvojkočárek je pro rodiče dětí brzy po sobě bez debat přepravní prostředek první volby. Existuje spoustu druhů, sedačky/korby mohou být umístěné vedle sebe, za sebou nebo pod sebou a dají se také různě střídat, měnit a otáčet. Osobně mě popravdě tahle škála možností dost odradila a i když jsem se tehdy snažila v tom všem zorientovat, nepodařilo se mi to. Jestli proto potřebujete poradit, jaký vybrat dvojkočárek, mě se neptejte. :D

Ráda vám ale řeknu, pro koho je sourozenecký kočárek dobrou volbou. Je to hlavně pro ty z vás, kteří:

  • máte věkový rozdíl mezi dětmi opravdu malý (ano, jsou mezi námi i tací, co mají mezi dětmi třeba jen 13 či 11 měsíců)
  • vaše starší dítko v době druhého porodu ještě pořádně nechodí nebo prostě cítíte, že v chůzi není zdatné
  • očekáváte narození druhého dítěte těsně před zimním obdobím
  • z různých důvodů nefandíte nošení dětí
  • musíte během dne i s dětmi hodně věcí sami zařizovat, často spěcháte, nemáte příliš možnost pomoci od partnera (nákupy, úřady, apod.)
  • bydlíte ve větším městě, jezdíte hodně MHD (a nejste zvyklí jezdit všude autem a/nebo pěšky)
  • máte na skladování dvojkočárku ve vašem bytě či domě dost místa, máte ověřeno, že se s vámi vleze do výtahu, apod.

Já bez mučení prozradím, že jsem se nutnosti pořizovat dvojkočárek snažila spíš vyhnout. A i když jsem po několika bazarových koukala, nakonec jsme nekoupili. Chtěla jsem, aby Toník spíše chodil. Nechtěla jsem mít doma překážející "velkou krávu". Nechtěla jsem se vzdát našeho super klasického kočárku, který mám ráda. Nechtěla jsem investovat. Věděla jsem, že budu děti i nosit. A hlavně jsem to bez něj chtěla zkusit. Prostě jsem si říkala, že když to jinak nepůjde, koupit ho celkem jednoduše můžeme vždycky.

Skejt na kočárek

O dalších možnostech jsem toho nejdřív moc netušila, až průběžně jsem zjistila, že existují přídavná sedátka nebo skejtíky ke kočárku. Tahle možnost se mi hned zalíbila hlavně díky své flexibilitě a nízkým pořizovacím nákladům. Skejtík jsme šli teda nejprve vyzkoušet do kamenné prodejny a jelikož to vypadalo, že se Toníkovi celkem líbí, hned jsme ho pořídili. Dodnes u nás celkem frčí.



Skejtík ke kočárku je dobrou volbou pro ty z vás, co:
  • starší dítě v době druhého porodu celkem obstojně chodí
  • dítě má jízdu na skejtíku rádo (což se bohužel dopředu až tolik zjistit nedá)
  • máte doma méně místa nebo máte jiné nevyhovující podmínky ke skladování dvojkočárku
  • nechodíte s kočárkem nijak extra dlouhé trasy, ale i tak se potřebujete přesouvat efektivněji než batolecím krokem se zastavením u každé kytičky nebo vajglu na zemi
  • běžně cestujete v MHD či jiné veřejné dopravě
  • máte trpělivost s tím, že starší ze skejtíku občas sleze nebo na něm jet zrovna nechce (ke skejtíku ho prostě nelze nijak přikurtovat, což je hlavně v obchodech apod. celkem "sranda")
  • nechcete moc investovat
  • nevadí vám se skejtíku prochu přizpůsobit - zmenšit krok, nemít možnost pověsit si na madlo kočárku tašku, atd.

My jsme se skejtíkem hodně spokojení. Toník na něm jezdí rád již od těch 17 měsíců až dodnes. Oceňuji, že když z něj Toník sleze, skejtík si připnu nahoru, aby nepřekážel. Když vím, že ho nebude moc potřeba, prostě ho z kočárku jednoduše sundám a nechám ho rovnou doma. Doporučuji prostě všema deseti, jen pozor na to, abyste vybrali správný typ, který se dá k vašemu kočárku připnout.




Nošení v šátku či v nosítku

Naše úplně největší záchrana! Když pominu všechny ty pozitivní aspekty kontaktu (nosící vědí), tak je to neuvěřitelně praktická věc, která navíc ve spojení s kočárkem umožňuje velkou flexibilitu a možnosti kombinování. Šátek A kočárek je pro mě od Olívčiných zhruba dvou měsíců až doteď prostě úplně top způsob přepravy s dětmi. 



Kombinování s nošením je skvělé pro ty z vás, kteří:
  • vyznáte principy kontaktního rodičovství (o tom snad někdy samostatný článek..)
  • nechcete z různých důvodů dvojkočárek, ale potřebujete se často přesouvat rychle nebo někde něco zařizovat
  • vaše děti mají nošení rády
  • oceníte, že se vám děti (ať už jedno nebo druhé v kočárku nebo to menší v nosítku) pěkně prospí po cestě odněkud někam
  • druhé dítě se vám narodí před zimním obdobím
  • jinak se hodí snad pro každou situaci, výrazná omezení mě nenapadají (snad jen zdravotní obtíže?)

Já jsem na téhle kombinaci ocenila velkou spoustu věcí, podle mě to má snad jen výhody. Třeba když pár měsíční Olívka v šátku téměř vždy spinkala a já jsem tak měla volné ruce pro Toníka (a zároveň v kočárku úložný prostor). Když jsem celou krutou zimu nemusela Olívku ani sebe složitě navlíkat do spousty vrstev oblečení, protože jsme se díky šátku hřály o sebe (a i tak bylo v zimě vypravování ven pěkný masakr). Když jsem pak už o něco starší Olívku mohla vézt do města spící v kočárku s Toníkem na skejtu/motorce/pěšky a z města pak v kočárku vézt naopak Toníka a Olívku dát do šátku/nosítka, aby mi Toník po obědě po cestě domů pěkně usnul v kočárku a já si tím ušetřila domácí ukládání. Když jsem potřebovala něco zařídit a Toníka měla v kočárku a malou v šátku a nikdo mi u toho nikam nezdrhal ani nefňukal. Když dnes vozím naše skladné Kibi v podstatě pořád dole v kočárku, když bychom se někde zdrželi a pak spěchali domů, ať můžu do kočárku usadit místo Olívky Toníka a šupajdit. Prostě úžasná flexibilita a možnosti kombinování podle situace - Kam a jak daleko jdeme? Jak dlouho tam budeme? Jak půjdeme / čím pojedeme? Co tam budeme dělat? Jak to vychází dětem se spaním? A podle toho se rozhodnu pro nejlepší kombinaci. To je velká pomoc a pro matku dvou malých dětí brzy po sobě je to pomoc k nezaplacení!!



Přesouvat se jen s jedním z dětí

Co vám budu povídat, tohle je prostě úplně ta nejjednodušší a nejvíce poklidná možnost. Ať už jde Toník pěšky nebo se Olí nese či veze, když jde jen o jednoho z nich, je to paráda! Když se poštěstí, strašně si to užívám. :D


Připomínám, že denně můžete hlasovat v anketě MAMAblog roku 2017 a denně za to taky vyhrát super ceny - KLIK