11. října 2017

Toník ~ dvou-a-půl-letý


Toník má dva a půl roku. Už je to s ním zase o kus jednodušší všechno. Ještě před čtvrt rokem jsem měla dojem, že z našich dvou dětí je to náročnější Toník. No teď už si to teda nemyslím. S Toníkem je už možné se skoro na všem domluvit, celkem se i sám zabaví, poslechne, je s ním sranda a je vyloženě radost s ním trávit čas. Je přemýšlivý, má fascinujícího pamatováka, má smysl pro humor, je zvídavý a opravdu krásně - skoro plnohodnotně - mluví. Už si skoro ani nepamatuju, že loni touto dobou byl teprve takovýto prcek.

Toník před rokem - osmnáctiměsíční zamračený

Hrubá a jemná motorika

Toník chodí a pobíhá a poskakuje, už se skoro vůbec nenosí ani nevozí. Skejtík už v podstatě nepoužíváme a kočárek jen hodně výjimečně (a když už, tak naši novinku - nejmenší kočárek na světě). Jeho nejčastějším způsobem přesunu je momentálně kolo odrážedlo Yedoo TooToo, které miluje. Už ho plně ovládl, vyfasoval svou první helmičku a jezdí jako blázen. Miluje, když může jet z pořádného kopce dolů, za což si jako rodiče často vysloužíme od kolemjdoucích minimálně zdvižené obočí. Ale Toník je opravdu šikovný a opatrný, pěkně si přibržďuje a ještě nikdy při sešupu nespadl. Před každým přechodem přes cestu zastaví a čeká. Někdy protestuje, když má na kole jet do kopce, ale i to v poslední době celkem hezky (tzn. jen s minimálním kňouráním) zvládá. Dále hrozně rád jezdí na velkém kole v dětské sedačce, takto ho v poslední době nejčastěji vozím do školičky (když s sebou teda nemusíme brát Olivku). Miluje hru na babu, na schovávanou, schody, rantly, prolézačky a "šplhačky" všeho druhu.







 



Celkem schopně se obslouží co se týče oblékání a vysvlékání. Sundá si snad už vše kromě knoflíkových věcí. A zrovna se snaží ovládnout dovednost obléknout si sám věci přes hlavu (trika, svetry). Sám jí a pije a špinavý je u toho čím dál méně. Staví věže a různé struktury, vkládá a navléká, skládá obrázky, šroubuje šroubky, lepí nálepky a maluje. Tam se mi teda zdá, že pořád zůstává zhruba na stejné "umělecké" úrovni, ale zase pravda je, že výtvarný talent nemá po kom dědit. :D







Hry a hraní si

Rád pomáhá a napodobuje, rád si čte a prohlíží knížky a čím dál častěji si hraje sám. Ke konci tohoto čtvrtroku se mi snad poprvé stalo, že jsme přišli do herny a já jsem snad 20 minut o Toníkovi vůbec nevěděla - prostě si našel hračku a sám si pěkně a dlouho hrál. Po této stránce je to s ním teď opravdu fajn a je na tom vidět ten ostrý kontrast s Olívkou, kdy ona mě momentálně "potřebuje" téměř k veškeré své zábavě.

Začal teď znovuobjevovat spoustu hraček, které má doma už dávno a které mu natěšení rodiče či širší rodina pořídila podle všeho zbytečně brzy. :) Má vrtulník, který se dá celý rozšroubovat a zase sešroubovat. S tím teď tráví dost času. Hraje si s vláčky a s autíčky na svém hracím koberečku. Hraje si s bálonky a s píšťalkou. Hraje si na vaření. Často si u hraní vymýšlí nějaký příběh. Říká třeba "Ahoj, já jedu za babičkou Janou!" nebo podobně. Stále má velmi rád hry, kde může zapojit celé tělo - na schovku, na babu, prolízání tunelem, hopsání. Do některých svých her zapojuje taky Olívku, což je moc rozkošné. (No a taky to často končí brekem...:D) Miluje to venku - vedou hřiště, parky, dopravní prostředky, kaluže a ježdění na kole z kopce.

Knížky si teď rád prohlíží i sám. Osobně mě asi nepřestane fascinovat, kolik si toho pamatuje. Zná jména postav, dopředu ví, co se jim v knížkách přihodilo i co si o nich sám vymyslel už minule. Před spaním jsme mu teď nejčastěji četli ze Špalíčku a přísahám a nechápu - ten kluk zná zpaměti několik krátkých pohádek a snad půlku obsahu knížky - je schopný přeříkávat ve správném pořadí názvy třeba dvaceti nebo třiceti pohádek. Šílenství! O básničkách a písničkách ani nemluvím. Z pasivnější zábavy má teď nejraději koukání na Mašinku Tomáše a tam taky zná jménem a rozpozná snad 20 různých mašinek. Pro mě je to španělská vesnice. Jinak také během dne zapínáme často Déčko a i tam má své oblíbené pohádky (Obláčkový chléb, Harryho a dinosaury, Včelku Máju).









Komunikace a sociální život

Komunikace je u Toníka pořád jedna z nejsilnějších stránek. Mluví a mluví, asi už ani nemá smysl to nijak extra dopodrobna popisovat. Skloňuje, časuje, dělá vtipy, vypráví příběhy, pořád se na něco ptá, opakuje složitá slova, kterým nerozumí (např. názvy zastávek v MHD), děkuje a umí se omluvit. Aktivně počítá do deseti (tzn. nejen, že umí čísla po sobě jako básničku, ale umí si spočítat věci), je bravurní také v barvách a tvarech. Zatím ale nejeví žádný větší zájem o písmena. Na to období se trochu těším. :)

Jinak je Toník pořád společenský, má rád své kamarády a vždy se na ně těší. S některými kamarády má někdy takové přetahovací tendence a nějaké to pošťuchování a braní věcí je někdy pěkný záhul. I když se většinou snažím do těchto sporů dětem nezasahovat (pokud jsou to děti stejně staré, ne v případě třeba Olívky), někdy je to dost řev a pěkný nálado-kaz pro všechny. Jindy si ale s kamarády hraje a dělí se a střídá úplně slaďoušsky. Dokáže většinou extrovertně reagovat i na cizí lidi a ti se z něj většinou rozplývají (hlavně v MHD). :D

Co se Olívky týče, role se začínají trochu otáčet. Teď bere hodně Toník Olívce věci, s kterými si hraje ona. Často je to proto, že se chce do nějaké hry zapojit, ale Olívka má na to teď velmi citlivé období a špatně to nese. Návod žádný nemám, vždy řešíme ad hoc. Jinak si spolu už často pěkně hrají - hlavně venku. Utíkají spolu tam a zpátky, schovávají se, podávají si něco atd. Jejich komunikace očividně probíhá hlavně přes hrubou motoriku a přes smích. Je to opravdu super ty jejich interakce sledovat, dává mi to víru ve snažší zítřky, kdy si budou děti hrát spolu a já třeba normálně uvařím nebo něco. :D KUK.










Denní režim, temperament a nějaké ty fyzické údaje

Toník váží zhruba 13,8 kg a měří 91,5 cm. Výškou je tak už jen lehce pod průměrem k věku a váhou na průměru k výšce. Zuby už řešit nemusíme, uf, za to si je teď dost "užíváme" s Olívkou. S podzimem se zas potýká sem tam s nějakou rýmou, ale není to nic tragického, s loňským rokem se to nedá srovnat. Díky bohu!

V noci spí zhruba od půl desáté do sedmi. Spánek si teď v poslední době trochu posunul, ale brzy se změní čas, tak se to asi srovná a budeme tam, kde jsme byli. Pozdější vstávání je fakt super, ale teda zas večer to žádná hitparáda není, asi si nevyberem no. :D Někdy spí bez probuzení, jindy se budí (třeba když je nemocný), někdy se nad ránem přijde ještě dopéct k nám do postele. Po obědě spí dvě hodinky, pak ho vetšinou budím. Uspávání se nám teď zase trochu protáhlo. Přes den teda dobré, ale večer horší. To máte pohádku, povídání, pak mu trvá zabrat, no někdy jsme tam s ním i přes 45 minut, a to už je na pováženou. Snad bude brzy zase líp!

Jí pěkně, občas si vybírá, občas od jídla odbíhá a celkem často loudí nějaké sladkosti. Na tom budeme muset zapracovat. Má rád polévky, těstoviny, rýži, toasty, rajčata, miluje grilování. Z dobrůtek nejvíc frčí zmrzka, lízatka a gumoví medvídci. Pije stále málo, ale tak věřím, že dobrovolně žízní neumře, a prostě jen nabízím a nabízím. Vyloženě sladké pití má výjimečně, jen při nějaké zvláštní příležitosti (často venku) nebo když mám dojem, že pil ten den fakt málo. Jo a po spaní pije teda kakaíčko. To je jeho.

Vylučování už ani nestojí za řeč. Vše zvládá samostatně a na nás zbývá už jenom utírání zadku. :D Kdy se tohle vlastně děti naučí dělat samy? Měla bych se na to asi podívat, haha.

Tak to je náš třicetiměsíční Toníček. I když je to někdy dost náročné, řekla bych, že tohle je asi ten nejsladší věk vůbec. Mám z něj opravdu velkou radost!







6. září 2017

Olívka ~ dvanáctiměsíční

Olívka má rok, už je to oficiálně batole. Poslední měsíc jejího prvního roku života byl ve znamení cestování. S Olívkou jsme byli na střední Moravě, v Praze, na svatbě v Rakvicích, ve východních Čechách, pak až skoro v Jizerkách a nakonec taky kousek za Kladnem na retreatu s Krkavčí matkou. Uf. Bylo to náročné, ale úžasné. Když se člověk s dětmi pořád v běhu a v letu, všechno je tak nějak jednodušší a čistější. Olívka za ten svůj dvanáctý měsíc opravdu vyrostla, pokoušela se (bez úspěchu) chodit, začala si více hrát s bráchou a taky začala být velmi srozumitelná ve svých požadavcích. :) Taky jsme si užívali s nejmenším kočárkem na světě. Srovnání s ročním Toníkem si můžete připomenout ZDE.



Většinu svého dvanáctého měsíce ještě Olívka spala dvakrát denně, přesně na své narozeniny ale přepla na mód jednoho spánku za den a zatím se toho drží (pokud není nemocná nebo nejsou nějaké jiné zvláštní okolnosti). Oproti Toníkovi v jejím věku to přišlo skoro jak blesk z čistého nebe bez nějakých výraznějších výkyvů ve spánkovém režimu, příjemná změna. Takže od prvních narozenin si dává tak cca 2,5 hodinky poobědového spánku zhruba od dvanácti hodin. Spánek dětí se tedy překrývá, což je moc fajn a přemýšlím, jak s tím budu pracovat. No, ono se tím zároveň taky překrývá veškeré jejich bdění, tak je to zase v tomhle trošku těžší, ale co nadělám, zvykám si! :D Jinak večer usíná kolem půl deváté a častěji se v poslední době budí, trápí ji zoubky. Když je Olívka vzhůru, hraje si, o něco opřená pochoduje, krámuje šuplíky nebo někam nebezpečně šplhá (to od Toníka moc neznám).

tomto měsíci se Olívka opět více rozjedla, jí už skoro to samé, co Toník, jen v menším množství. Často taky dostává naše jídlo. Poradí si i se strukturou, lehce něco mixuji už jen málokdy. Všechno chce ochutnávat a zase vyplivovat a zase ochutnávat. Často chce jídlo do ruky a ještě častěji chce lžičku a jíst sama. Akorát to teda vůbec neumí, spíš to vypadá, jakoby si jen chtěla hrát na to, že jí sama. To je celkem sranda. Jinak se Olívka ještě pořád dost kojí. Odhadem tak 4x denně plus noc.

Na roční prohlídce Olívka měřila 73 cm a vážila 9880 g. (Mé odhady z 11. měsíce tak byly nejspíš trochu nadnesené.) Je to podprůměrně dlouhé a nadprůměrně těžké batole - stejně jako Toník vždycky byl. Ten v jejím věku měřil o 2,5 cm a vážil o 800 g víc. Zubů má stále šest - dva dole a čtyři nahoře. Ty zpropadené dolní dvojky už budou ale každou chvíli venku a něco se začíná dít i u stoliček. Jo a taky byla Olívka poprvé u paní zubařky - a dobrý!

Co se nových dovedností týče, ve dvanáctém měsíci se Olívka pokoušela chodit, nicméně před prvníma narozeninama ještě bezúspěšně. Nejradši by ale pořád před sebou něco tlačila a pochodovala s tím (židle, Pukyno, kočárek, ...). Zmástrovala stání a postavování se v prostoru, dokonce se naučila si pro něco dřepnout a zase se postavit zpátky. Bez problémů vyleze i dlouhé schody, furt by někam šplhala. Miluje houpačky a odrážedla. Na Pukyno už umí bez zaváhání nasednout a sesednout a i se na něm pohybovat vpřed a vzad. Zatím teda bez řádného pochopení funkce řídítek. Zvládne na sebe postavit asi tři kostky, ale radši je boří. Umí se sama napít z různých typů hrnečků/lahví. Při oblékání mi nastavuje ruce/nohy a pomáhá mi se svlékáním. Tancuje na hudbu. Napodobuje činnosti (např. jezení lžičkou, zametání, utírání, atd.). Pomáhá mi věšet prádlo nebo vyskládávat myčku.

Ukáže si na cokoliv, co potřebuje podat, a pro spoustu věcí má i specifický zvuk, který asi představuje jejich jméno. Na vyzvání ukáže, kde co je. Zvládá celkem obstojně rozpoznat asi 9 zvířátek a umí i některé jejich zvuky (chrchr, baf, mňau, meme, bůů, ma-a což je opice), ukáže taky většinou správně na různé části těla (oči, uši, nos, pusa, jazyk, zuby, nohy, ruce, vlasy). Nově aktivně používá slovo "není" a moc ráda si hraje na není/kuk. Mává a rozdává a posílá pusinky. Má parádní smysl pro humor a pěkně si hrajou a smějou se s Toníčkem. Poslechne jednoduché pokyny. Snaží se různá jednoduchá slova opakovat. Začínají ji zajímat knížky a obrázky v nich, chce si v nich ukazovat a nejvíc samozřejmě vedou zvířátka. Stejně tak tomu bylo i u Toníčka.

Olívčin dvanáctý měsíc obrazem:















31. srpna 2017

mateřství ~ další typický den s dětmi brzy po sobě

Před půl rokem jsem vás nechala nahlédnout do toho, jak to u nás vypadá. Jak vypadá takový typický den s dětmi narozenými brzy po sobě. Článek měl tehdy velký ohlas, tak jsem si řekla, že po půl roce si už zaslouží repete. No ale pravda je vlastně taková, že tohle je přesně jedna z těch věcí, které si zapisuji typicky hlavně pro sebe a pro děti. Jako vzpomínku. Nicméně tyhle hororokomediální střípky svou autenticitou často odzbrojují, tak snad se budete "bavit" i tentokrát. Opět se budu snažit být maximálně popisná, realitu nepřikrášluji, nedramatizuji a ani nezhumorňuji pro zvýšení popularity příspěvku. Prostě tak, jak jste u mě zvyklí. Tady je dějství druhé.

Hlavní účastníci - Toník (2 roky a 5 měsíců), Olívka (1 rok) a jejich stárnoucí, milující a unavení rodiče
Roční období - doznívající krásné teplé léto

6:30

Toník vchází do ložnice. Rozlepuji oči a přemýšlím, kolik je asi hodin, pro mobil se natahovat bojím, abych nevzbudila Olívku. Na hodinách zahlédnu půl sedmé a dost se raduji, protože to je celkem dobrý čas (třeba v červnu a červenci Toník běžně vstával ještě o hodinu dřív). Miminko! Pšššt Toní, nevzbuď ji. Toník si lehne k nám do postele, vydrží asi tři minuty a začne se dožadovat svého ranního kakaa. Už teď! Naše pokusy o přemlouvání a posunutí kakaa na poději nezabírají, ale tak aspoň je celkem tichý a zatím nevzbudil Olívku. Nekorektní nakonec (v zájmu všeobecného blaha všech) rezignuje a jde mu uvařit kakao. Pak mu pustí v kuchyni Déčko a nechá ho se dívat na pohádky, vrací se za námi do postele. Užívám si poslední čtvrthodinu povalování a lehkého (ale krásného) pospávání a pak jdu za ním. Když je dobrý den, Olívka zůstává spící v posteli s Nekorektním. Rychle zvládnu záchod a trochu se umýt a začnu chystat čtyři kusy snídaně. Často snídáme nějakou kaši, tak to není tak složité, jen to chvilku trvá uvařit. Jindy připravuji jen rychlé müsli pro nás tři a kaši zvlášť pro Oliv. Posnídám s Toníkem a Nekorektní s Olívkou ještě spí.

7:10

Slyším, že Olívka vstává, jdu pro ni. Jdu ji rozbalit a "pokochat" se ranním bobkem. Ehm. Pak pustím Toníkovi ještě na chvíli na Youtubu Mašinku Tomáše, nebo na co má zrovna náladu. Krmím Edgara. Krmím Olívku, pak ji umyju, ona si chvilku celkem samostatně hraje a já vařím kafe. Přemýšlím, jaký má dnes Nekorektní harmonogram a jestli bych už ho neměla jít pomalu budit, což nakonec udělám.

7:30

Nekorektní vstává, jde do sprchy a když se zadaří, bere s sebou obě děti. Mám chvíli klidu, piju studené kafe, uklízím po snídani (někdy) a čtu si zprávy a/nebo Facebook. Pak postupně suším a oblíkám děti, třídím prádlo, zapínám pračku. Nekorektní se chystá do práce. Co budem dnes dělat? Ne, Toní, už nebudeme koukat. Tak dobře, poslední jeden a pak to vypneme a budeme dělat něco jiného ano? Toník souhlasí a dohodu dodrží, i když často je to dost neochotně.

8:00

Nekorektní odchází do práce - pusu, pusu, pusu. Já chci dělat duc s Olívkou! Dobře, Toní, tak přivez vláček a ovladač. Pak jezdí Olívka na mnou dálkově ovládané mašince a Toník na Pukynu nebo na kole a dělají duc jako na motokárách a děti se smějí a je to fajn. Já u toho furt přemýšlím, co budeme vlastně dělat, rozhazuji sítě po kamarádkách s dětmi a nakonec se s jednou kamarádkou domluvíme až na odpoledne. To je fajn, stejně nemáme oběd a já tudíž musím něco uvařit.



8:20

Olívka začíná být protivná, tak ji nakojím. Toníkovi se to moc nelíbí a furt kolem nás krouží a hlásí, že miminko už se napilo, už nechce. To ji sice trochu ruší, ale vše zvládnem. Pak je všechno hektické, jdeme si všichni hrát do pokojíčku. Toník mrčí, že mu Olívka boří věž nebo bere knížku. Když si jde Olívka sama hrát s něčím úplně jiným, Toník hned běží a s bojovým pokřikem Já taky nebo Teď já jí to bere. Olívka pláče, Toník jí zpívá nějakou písničku, aby neplakala. Pak musíme s Toníkem na bobo. Pak si hrajeme s Toníkem třeba na obchod a Olívka si chvilku sama hraje u postele. Zaplatím kartou. Děkuji, hezký den, děkujeme za váš nákup, přijďte zas. Toník je sice zákazník, ale odříkává všechny repliky. :D Najednou BUM. Olívka padá, bouchla se do čela, to ZAS bude boule a modřina, njn. Balím nespokojené děti a jdem chvilku skákat na trampolínu, kde Toníkovi vysvětluji, že když je tam Olí, nemůžeme tam my dva spolu skákat moc, jak by rád, a podobně. Prostě pořád ta stejná písnička. Koukám na hodiny a netrpělivě vyhlížím poobědové spaní. :D Někde v mezičase zvládnu pověsit prádlo, které mi u toho Olívka neustále zároveň stahuje ze sušáku dolů a zase mi ho podává. Myslím si něco o větrných mlýnech.

9:30

Začínám vařit. U toho mi dojde že jsem toho zase moc nevypila a exnu hrnek čaje, dětem rozdám nějaké ovoce na sváču. Loupu brambory, Toník mi chvilku pomáhá a Olívka začíná mrčet. Beru Olívku do ruky a snažím se dělat takové činnosti, které zvládnu jen jednou rukou. Moc to nejde. Dávám Olívku do vysoké židle a přisunu ji k šuplíku s nádobím, nechám ji krámovat věci a rychle dodělávám, co jde. Toník si stěžuje, že už ho to nebaví. Když je hodně zle, pustím mu Déčko nebo Youtube, jinak ho zabavím mícháním nebo ovládáním digestoře. :D U toho ho ale musím přidržovat, takže si moc nepomůžu. Někdy si v mezičase i chvilku hrajou. No. Olívka v mém náručí shazuje (Toníkem) nešikovně umístěnou dózu se solí. BÁC. Střepy všude, sůl všude. Snažím se držet děti dál od střepů a rychle to uklízím. Zvoní pošťačka, no paráda. Odstavuji vše z plotny, beru Olívku a jdu ke schránkám, Toník naštěstí už chápe situaci a nemusím se bát ho nechat tak. Řeknu mu a on ví, že ke střepům nesmí, a taky nejde. Pak to všechno douklízím, oběd už nějak doplácám (často) s Olívkou v ruce. Toník chce ochutnat každou ingredienci v každé její fázi, takže zrovna dokřoupal suchou těstovinu nebo podobně. No už to bude, hurá!

11:15

Oběd podáváme dneska trochu dřív, protože když Toník vidí, že je dovařeno, má hrozný dojem, že umře hlady, pokud to nebude jíst okamžitě. Dej to už do talířku, maminko, už je to hotovo! Pro Olívku mám někdy odebranou nekořeněnou porci, někdy ne. Toníkovi do talířku, Olívce do misky a ještě naberu i sobě (protože u mého oběda je to buď teď rovnou s nimi anebo nikdy :D ). Toník jí sám, Olívku krmím a ona u toho máchá ještě svojí druhou lžičkou a snaží se krmit mě nebo ji jen tak namáčí. Když plive kousky, ještě jí to rychle lehce pomixuji. Někdy plive dál, ale působí to na mě, jakoby mě tím schválně chtěla zlobit. Toník jí sám a celkem spořádaně, podle toho, jak mu ono konkrétní menu chutná. Nakonec odchází od nedojezeného talíře s prupovídkou Poslední dvě lžičky a něco pustíme. Dobře Toní, ale velké lžičky, pořádné, ham! Pouštím Toníkovi Mašinku Tomáše, umývám Olí, umývám sebe a když moc nemrčí, tak umývám jídelní židličku a stůl a kousek podlahy. Nachystám ji na spaní, připravím si kočárek, pak ji nakojím a spící odložím do kočárku, který vyvezu na terasu. S Toníkem se domluvím, že dokouká díl a půjdeme dělat něco jiného a pak spinkat.


12:30

Dohráli jsme si s Toníkem na schovku, uděláme několik dohod ohledně spaní, dojí si oběd, pak si vybírá pohádku z knížky, vyčůrat, převlíct a do postele. Čteme si dneska pohádku O chytrém Budulínkovi, už mi trochu leze krkem, protože ji čteme v poslední době pořád. Toník si pořád sedá, kontroluje obrázky v knížce, chce abych začala od začátku apod. Nakonec po mírných nervech usíná a já mám padla!!

13:00

Uklízím kuchyň, plním a zapínám myčku, dělám zběžný úklid několika hraček. Víc ani ťuk, nechce se mi plýtvat čas, kdy obě děti spí, na uklízení. Vařím si kafe, dojídám oběd nebo něco mlsám. Počítám, že mám tak hodinu až hodinu a půl času, než se vzbudí Olívka. Sednu tedy k psaní na blog nebo k šití. A maximálně si to užívám.


13:45

Olívka fňuká v kočárku, to ne! Kouknu oknem a vidím, že oči má ale převážně zavřené. Běžím ji ještě na chvíli uvozit a naštěstí se mi to podaří. Vracím se tedy k započaté činnosti.

14:15

Olívka vstává, slyším broukání z kočárku, má dobrou náladu, super. Rychle pouklízím nítě a látky a jdu pro ni. Rozbalím ji a chvilku si hrajeme a ukazujeme v knížkách. Nachystám jí na sváču milovaný bílý jogurt a dáme si spolu. Pak umyju dítě (židli, zem, ...) a pomalu se blíží čas jít budit Toníka. Byla bych nerada, pokud by spal výrazně víc než dvě hodiny. To by se mi večer vymstilo. Jdeme ho tedy společně budit a Toník naštěstí otvírá oči hned, jak rozhrnu závěsy. Nálada nic moc, ale nic, co by nespravilo pravidelné odpolední kakao. Dáš si jogurt Toní? Ano, ale s hrozinkama! Dobře, tak nachystáme. Olívka si hraje nebo jezdí na Pukynu, Toník baští a já komunikuju po Messengeru s Nekorektním ohledně odpoledne.

15:00

Toník kouká na písničky a já nás začínám vypravovat ven. To bývá někdy docela krize, ale dnes je to v pohodě. Nakojím a nachystám Olívku, připravím všechny věci - kočár, tašku, pití, svačiny. Připravím oblečení pro Toníka a sama se nachystám. Olívka mrčí, tudíž malovat se nestíhám, nevadí. Potřetí Toníkovi připomínám, že to je poslední písnička a jdeme. I tak protestuje u oblíkání a nakonec si běží vybrat kraťasy sám, protože tyhle nechci!

15:40

Vyrážíme, zase přijdem pozdě a já jsem si navíc zapomněla náušnice. Co už. Toník chtěl jet na odrážecím kole, ale před domem pláče, že chce jet doprava a ne doleva (je to totiž do kopce). Opět a znovu mu vysvětluji, že potřebujem doleva a že jakmile vylezeme ten kopeček, pojede už celou cestu z kopce. Nevěří, trochu se rozčiluji a musíme jít s Olívkou napřed. Nakonec nás dojede, ale pak z chce z kola dolů a já ho musím nést v ruce / na kočárku. Jakmile vylezeme kopeček na Francouzskou, vše je zapomenuto a Toník jede vesele na kole až do Lužánek.


16:20

Dorazili jsme do Lužánek na sraz s kamarádkou Hankou a jejími dvou-a-půl-letými dvojčaty. Pak už je to všechno takové nějaké hezčí a pohodovější. Děti si celkem pěkně hrají v lužáneckém stanu, lítají, Olívka je téměř bezúdržbová a s Hankou řešíme jen celkem běžné rozmíšky. Svačíme ovoce. Děti jako vždy chtějí jíst svačinu těch druhých, tak to všechno dáme "na jednu hromadu" a všichni jsou celkem spokojení.


17:30

Doráží za námi Nekorektní. Bere Toníka na zmrzlinu a já ho potom beru na bobo. :D Dáme si s Nekorektním pivo z plechu napůl. A pak možná ještě jedno. Hanka s holkama se loučí a my pomalu vyrazíme domů. Toník už je protivný, tak přesedlá do kočárku a Olívku si bere Nekorektní do Kibi. Na kolo si vzpomene až když je cesta téměř u domova zase z kopce, ale přemluvíme ho, že domů už pojedeme v kočárku.


19:30

Jsme doma a začíná ta nejhektičtější část dne. Kojím Olívku, Nekorektní chystá večeři, Toník chce na něco koukat, ale přemluvíme ho, že už ne. No šťastný z toho není, ale slíbíme, že pak budeme hrát na babu. Už teď! Tak jo, chvilku s ním hraju na babu ještě před večeří. Pak se nějak najíme. Jeden z nás jde s dětmi do vany a druhý uklízí a chystá pokoj na spaní. Pak si s Toníkem prohlížím knížku a hrajem (zase) na obchod, Nekorektní připraví Olívku na spaní, já Toníka ženu na zuby a převlíct do pyžámka. Neúspěšně.

20:30

Olívka je připravená na spaní a taky už dost unavená, ale Toník ještě ne, tak honem! Nakonec se dílo podaří, Nekorektní jde s Toníkem číst pohádku před spaním do pokojíčku a já jdu kojit Olívku do kuchyně. Pusu. Pusu. Pusu. Pusu. Dobrou noc, Toní! Dobrou noc a sladké sny maminko. Sladké sny, Toní! Ne, ty neříkej sladké sny. Dobře. Sladké sny, maminko. Děkuji Toní. A je to, Olívka se nakojí a u toho usne tak do čtvrt hodiny. Toníkovi to bohužel trvá tak 40 minut než usne. Tak si zatím čtu na mobilu se spící Olívkou na klíně.

21:15

Nekorektní potichu vchází do kuchyně, já přenáším Olívku do pokoje do její postýlky. Když máme štěstí, neprobudí se u toho. Když jo, musí ještě na chvilinku na prso a následuje pokus číslo dva. Toníka to naštěstí skoro nikdy nevzbudí. Uf. Nalíváme si víno a jdem si ho vypít na terasu. U toho si čteme a povídáme. Pak si jdem pustit nějaký film, skoro denně s u toho ještě něčím cpeme. :D

23:00

Z chůvičky se ozývá pláč, (pokud není horší den a není to ještě mnohem dřív), Nekorektní běží pro Olívku a přinese ji k nám do postele. Já ji položím vedle sebe a kojím v leže. Nedokoukaný film ještě pouštíme, ale já do deseti minut usínám spolu s Olívkou. Ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy něco dokoukala! (Snad s výjimkou většiny epizod Game of Thrones vždycky v pondělí.)

3:00

Pláč Toníka z chůvičky, když má nějaké horší období teda. Nekorektní jde za ním a pokud u něj nevytuhne (což se stává), vrací se za námi, ale o tom už většinou nevím.

A zítra zase dokola, no nemilujte to. Ehm ehm.