16. srpna 2017

testujeme ~ nejmenší kočárek na světě

Čtyři týdny jsme testovali nejmenší kočárek na světě - GB Pockit. A byla to teda jízda. (Sledovali jste ji na našem Instagramu?) Všechno to začalo tím, že nám e-shop Feedo.cz zapůjčil tuhle miniaturní stylovku na ozkoušení a otestování. Z původně domluveného čtrnáctidenního testování se vlivem více nepravděpodobných okolností stalo testování pětitýdenní a musím uznat, že nám mrňous přirostl nejen k srdci, ale doslova se včlenil do rodiny a do našeho fungování. Pointu vám prozradím hned za startu - sice jsme mu už udělali bye bye, ale ne na dlouho. Kočárek se nám totiž tolik líbil, že se brzy stane součástí naší domácnosti. Tentokrát už natrvalo.




Začněme výhodami. Když říkám, že je to nejmenší kočárek na světě, nepřeháním. GB Pockit je pod tímto heslem doopravdy zapsán v Guinnessově knize rekordů. Ve složeném stavu má 30 na 35 na 18 centimetrů a váží 4,3 kg. Honem si to porovnejte s Vaším kočárkem, běžné golfky váží kolem osmi kilo a třeba náš sporťák z trojkombinace má kilo 14. Skladnost a lehkost kočárku je prostě bezkonkurenčně jeho největší výhoda.




Jeli jsme s kočárkem jednou do Prahy a jednou až za Kladno, a když jsem ho zrovna nepotřebovala, vezla jsem ho složený v kabelce. Fakticky. V kabelce!! Když byl zrovna potřeba, pohodlně projel i v uličce ve vlaku a vůbec jsem se nemusela obtěžovat otázkou, kam ve vlaku kočárek odstavit, nebo co vlastně s ním. Byli jsme s ní taky na vesnici na střední Moravě, na svatbě v Rakvicích, na natáčení klipu u Tišnova, na rodinném setkání v Libereckém kraji, v muzeu v Litomyšli. Při cestování opravdu obstál. Nejen rozměry a váha, ale i jednoduchost, s jakou ze z kočárku stane úhledný balíček, budila pozornost všude kolem. Tady prostě nemá smysl chrlit další a další superlativy, cestování s ním prostě byla jedna báseň i ve stížených podmínkách. Třeba když jsme jeli ve složení dvě matky a čtyři děti do 2,5 let (plus bagáž) nejdřív ICéčkem do Prahy, pak tramvají/metrem po Praze, pak osobákem do Kladna a pak ještě taxíkem do Malíkovic. A to celé zpátky.





Skládaní a rozkládání a minimální váha jsou věci, co se osvědčily nejen při cestování, ale i při běžném fungování. Tlačení do kopce, odklizení kočárku třeba v kavárně, nastupování a vystupování v MHD, kde prostě chytnu kočárek a (bez zadýchání) si ho v klidu snesu i z vysokých schodů šaliny bez pomoci. A pak Toníka a jeho kolo. :D Nic nebyl problém.





Další super věc, co se vícematkám s malými dětmi rozhodně hodí, je možnost tlačit kočárek jen jednou rukou. Ručky kočárku jsou totiž spojené příčnou tyčí. Netvrdím, že je to zrovna nejpohodlnější, ale jako nouzovka, když Toník protestuje a chce se chvilku nést (nebo když spěcháme), je to super věc. Námi mnohokrát využitá a otestovaná dosytosti.



Co se koleček týče, jsou otočná s možností aretace. To taky chválím. Já jsem je nejčastěji používala zaaretovaná. (Když zrovna nebylo nutné ovládání jednou rukou.) Tak totiž kočárek o poznání méně drnčí. Drcání je ve srovnání s naším velkým kočárem s nafukovacími koly opravdu znát. Mrňous vážně není žádný teréňák. No a to už se dostávám k nevýhodám.

Kromě nepříjemného drcání na nerovných površích, což je předpokládám záležitostí téměř všech golfek, mně vadily hlavně dvě věci: absurdně malý úložný prostor dole pod kočárkem, do kterého se mi vlezlo akorát tak naše Kibi, malé pití a jedna hračka. Druhá nevýhoda je nemožnost kočárek jakkoliv polohovat. Takže i když v mrňousovi Olívka párkrát i usnula, nebylo mi z toho pohledu zrovna dvakrát nejlíp. Chápu, že oboje je daň ze jeho extrémní skladnost a lehkost, a nedělám si iluze, že u jiných kočárků v podobné kategorii by to bylo nějak závratně lepší. Každopádně díky těmto dvěma zásadním nevýhodám nemohu kočárek doporučit jako jediný kočárek do domácnosti. Ačkoliv se oficiálně doporučuje pro děti od 6 měsíců do 4 let, vůbec si nedokážu představit v něm dlouhodobě vozit půlroční mimino.




Tak i tak, pro naši rodinu středně odrostlejších dětí je to vynikající doplněk ke standardnímu kočárku. Rozhodnutí o tom, si ho pořídit napořád, padlo hned během prvního týdne testování. Protože přidat novou alternativu pro každodenní přesuny se dvěma malými dětmi se rozhodně hodí! A protože tenhle kočárek můžeme klidně doma skladovat zasunutý POD NAŠÍM PŮVODNÍM KOČÁRKEM! A to se vyplatí. V kočárku jezdil rád Toník i Olívka, ozkoušeli jsme ho na všechny způsoby. Skejtík na něj sice nezapojíme, všechny věci třeba na koupaliště do něj sice nenaložíme, jo a taky teprve uvidíme, jak si poradí třeba se sněhem, ale přes to všechno je fakt, že jeho výhody jsou nevídané.

A navíc je fakt pěkný. Každý se na něj ptá hned, když nás vidí, a dokonce hned několik úplně cizích lidí se mě na něj na ulici ptalo. Takže, milí zlatí, pořídíte ho na Feedu za 4 690 Kč. Not bad!

A oficiální promo video na závěr:


8. srpna 2017

inspirace ~ druhá letně-narozeninová

Oslava Olívčiných prvních narozenin se kvapem blíží. Bude už tuhle sobotu a já už mám vše (kromě jídla) víceméně kompletní. Počasí na sobotu sice moc růžově nevypadá, ale to mě od mého plánu na melounovo-jahodovou párty vůbec neodrazuje. My si to sladké prostě uděláme. 

První inspiraci jste mohli vidět TADY. Co mám připraveno dál?


Vlastnoručně ušité a obarvené narozeninové šaty (návod brzy) plus korunka od Sew4home. Toník měl na své první oslavě taky korunku, tak vím, že na hlavě moc dlouho asi nezůstane. :D Nicméně zůstane nám do budoucna a já mám v záloze ještě melounové sponky do vlasů. 


Papírové záležitosti (boxy na jídlo, prostírání, brčka, napichovátka, nálepky a tentokrát i girlandu) mi na přání navrhla a vyrobila skvělá paperback z Fleru.


A nakonec balónky, ubrousky a melounové talířky z mojeparty.cz a ozdobné pruhy látky, které jsem obarvila společně se šatičkama.

No bude to snad sláva veliká. Teď už jen dobře naplánovat návštěvu Zelňáku a nakoupit melouny a další jídlo. Taky upeču pro Olívku malý zdravý dortík (podobný jako měl kdysi Toník) a pro nás ostatní mám objednaný jeden velmi speciální, na ten jsem hodně zvědavá. Dárky už jen "zabalit" (bude Houpací prkno a mnou šité teepee). No. A snad jsem na nic nezapomněla. Už jen, aby k nám bylo milosrdné to počasí a to klubko dětí, co tu bude, mohlo řádit na terase.

Co vy na to? Líbí? Nebo už mi na rodičovské vkus degradoval natolik, že to je trochu přeplác?

7. srpna 2017

sourozenci ~ si spolu začínají hrát

Nevím, co to teď zas prožíváme za náročné období. Ale mám pocit, že za několik posledních dní jsem se snad z ničeho neradovala. U Olívky propuká v plné síle separační úzkost, Toník vzdoruje, celkově se u nás hodně křičí a málo spí. No. Zajímavých článků mám rozchystaných v hlavě nebo v pracovních verzích tady v systému na blogu spoustu. Ale čas dotahovat skoro není. Dneska ale potřebuji TOHLE. Děti si spolu začínají hrát a já už se hrozně těším, že takových momentů bude přibývat!!








19. července 2017

Olívka ~ jedenáctiměsíční

Olívka má 11 měsíců. Její poslední měsíc byl vyloženě letní se vším, co k tomu patří - voda, písek, výlety. Zase se zvládla naučit spoustu nových věcí, je to teď už vyloženě takové polobatole. Interakce s ní jsou rozmanitější, zábavnější a mají mnohem více charakter dialogu. Pořád se krásně zabaví sama a zároveň je hodně kontaktní a tak nějak "miminkovská", i když je to možná dané tím srovnáním se starším bráchou. Tak i tak se mi zdá, že Toník v jejím věku byl tak nějak "dospělejší", i když zase vyžadoval o dost víc pozornosti. Srovnání s jedenáctiměsíčním Toníkem si můžete nastudovat ZDE


V jedenáctém měsíci Olívka stále spinkala dvakrát denně. Nějaké výkyvy v jejím spánkovém režimu byly, ale všechno se zase ustálilo na cca hodince a půl spánku dopoledne a necelé hodince odpoledne. Večer usíná většinou po osmé hodině a po prvním či druhém nočním kojení pak do rána spinká s námi. V noci už se na kojení i díky společnému spaní téměř vůbec nebudí, nebo max. až nad ránem (pokud ji něco vyloženě netrápí). Vstáváme s Toníkem, který nás všechny vzbudí okolo půl šesté či šesté, a mám ozkoušeno, že když jsme někde na noc bez Toníka, Olívka vstává zhruba v půl osmé. Když je vzhůru, hraje si, pochoduje kolem nábytku nebo si před sebou něco tlačí, krámuje šuplíky nebo špajzku a nejvíc ze všeho se zajímá o cokoliv pohyblivého (Pukyno, vláček, houpací koník, atd.) a o zvířátka ve všech podobách a zobrazeních.

tomto měsíci se Olívka po delší stagnaci konečně více rozjedla, ale žádná sláva to pořád není. Ráno sní trošku kaše nebo vloček, na oběd zvládne i 100 g, pokud jí to chutná, pokud ne, skončí na pár lžičkách. Už jsem nakoupila i menší zásobu skleniček, protože ty jí chutnají mnohem víc než mnou připravené jídlo. Ale úplně nejradši by jedla to, co máme my. Když má ona oběd jiný, hned to pozná a vyloženě si vyžaduje jíst to, co my. Snažím se to teď nějak rozumně zakomponovat do našeho každodenního života a vařit tak, abych jí aspoň trochu mohla dát. Snad jí tím příliš neublížím. :) Taky vzala na milost jídlo do ruky a ochutnává různé čerstvé ovoce a zeleninu, vařené těstoviny, kousek chlebíku apod. Stále totálně miluje odpolední bílý jogurt a taky samozřejmě mateřské mléko xkrát za den.

V jedenácti měsících Olívka měří odhadem 73 cm a váží asi tak 10 kilo možná lehce pod. Toník v jejím věku měl víc asi o 2 cm a půl kila. V jedenáctém měsíci jí taky vyrostly dva nové zoubky - dvojky nahoře. To mě celkem překvapilo, protože jsem pořád vyhlížela ty spodní, které už dlouho pod dásní prosvítají, ale stále se neprořízly. Už to ale nemůže moc dlouho trvat, nebo jo?

Co se dovedností týče, Olívka v jedenáctém měsíci opět pokročila. Leze jako drak, někdy ji máme problém vůbec odchytit. :D Na méně příjemných površích pořád používá medvědí lezení (tzn. místo kolínek používá plosky a prsty nohou). Bravurně chodí kolem nábytku a přechytáváním překonává i větší vzdálenosti mezi nábytkem, dovede už i delší dobu sama stát. Nově se taky umí postavit úplně sama v prostoru bez přichycení se o něco a taky už se pokoušela o první samostatné kroky. V praxi to vypadá tak, že stojí a snaží se jít ke mě stylem "jeden krok, druhý krok v pádu, bác". Pořád miluje veškeré pojízdné a pohyblivé věci, odrážedla, houpačky, atd. Taky si dovede z kdečeho udělat chodítko a pak pochoduje. Konečně už se taky naučila slézat z vysokých míst dolů nožičkama napřed, hurá! (Nicméně nově nabytá dovednost jí vůbec nebrání to někdy zkoušet zase po rukách.) Je schopna vyšplhat neuvěřitelné množství schodů, vůbec se toho nebojí.

Dále Olívka často a ráda ukazuje na věci, co ji zajímají. Když se zeptám, kde je táta/balón/prasátko, ukáže na něj. Umí říct, jak dělá prasátko ("chr-chr"), tenhle zvuk zároveň používá pro označení jakéhokoliv zvířátka, takže na procházkách takhle chrochtá a ukazuje, když vidí třeba pejska. Aktivně teď používá slova "mama", "tata" a "nene" a rozumí a opakuje "teta", "děda" a "baba". Když slyší hrát hudbu, co se jí líbí, kýve ručičkama nebo se kýve celá (tohle Toník snad vůbec nedělal). Miluje koupání a zvířátka a ráda si hraje se lžičkou. Snaží se na ni nabírat jídlo (nebo si na to jednom hraje, těžko říct, moc jí to teda nejde :D ) a pak se s ní jakože krmí a pak s ní krmí jakože mně, což je roztomilé. Začíná s házením věcí dolů a pozorováním pádů (ajaj). Chce mít o všem přehled, ale naštěstí ne tak moc, jako tomu bylo u Toníka. Postaví na sebe až tři (velké papírové) kostky. Poslechne na výzvy "pojď" a "dej" nebo "vyplivni". :D Pokynu NE rozumí, ale spíš neposlechne. Umí se celkem hodně vzteknout a rozčílit, když ji nedám něco, co zrovna hodně chce. Takovou intenzitu hněvu u Toníka v tomto věku nepamatuju. Jinak je převážně nenáročné sluníčko, tak snad to bude ještě nějakou dobu převažovat. 

Olívčin jedenáctý měsíc obrazem:













29. června 2017

Toník ~ dvou-a-čtvrt-letý


Toník má dva a roky a čtvrt! Je už tak strašně veliký a dospělý. I když je teda oficiálně ještě stále batole, připadá mi spíš už jako předškolák. Už toho hrozně moc zná, co nezná, na to se ptá, o všem přemýšlí a vše si pamatuje. Hraje si vlastní hry a taky si hraje s rodným jazykem, krásně si hraje i s jinými dětmi. Je to náš kouzelný chlapeček. O tom, kolik se posunul za poslední rok, se skoro bojím přemýšlet. O tom, kolik se posunul za poslední tři měsíce bude tento příspěvek.

Toník před rokem - patnáctiměsíční

Hrubá a jemná motorika

Toník chodí, běhá, lítá. Všude s námi dojde, na ruce chce jen minimálně a už se na něj dá celkem spolehnout, že když je to potřeba, fakt jde a nezastavuje se všude okolo nebo netrvá na tom, že se půjde na druhou stranu a podobně. (Už jsem skoro zapomněla, jak bylo tohle nepříjemné. :D ) S pěkným počasím znovuobjevil skejtík u kočárku a rád na něm jezdí. V samotném kočárku už jezdí jen ve dvou případech - když jedeme ráno do školky a chci to mít rychle vyřízené nebo když se někde zdržíme do večera a chceme ho už lehce unaveného či protivného rychle dostat domů. Puky už je mu vyloženě malé, sice si ho někdy ven bereme, ale když má příležitost někomu někde obsadit nějakou větší motorku, ihned jde do toho. Teď už máme po rodině zděděné "velké" odrážedlo Yedoo TooToo a poctivě vyčkáváme, až do něj ještě trochu doroste a sebere odvahu vzít ho ven. Zatím na něm "jezdí" po bytě a i na terasu se zdráhá. Kromě toho miluje schovávání, odpočítávání a následné utíkání, plazení, chození po schodech (už parádně střídá nohy), šplhání na překážky, zdolávání různých rantlů apod.





 Prolézačky, skluzavky, houpačky, trampolíny - do všeho se pouští s radostí a s obstojnou houževnatostí.  Houpání se na houpačkách začíná ustupovat do pozadí ve prospěch šplhání. Leze na okno, leze po skluzavce nahoru, leze po sítích i po schůdkách i po šplhacích úchopech. A nejlíp SÁM! Je to prostě opice.

  
   



Sám se vysvlékne (kromě části věcí přes hlavu a knoflíků), vyzuje a částečně taky oblékne. Začíná si vybírat, co si chce obléct a co ne. Teď na jaře byl opravdu fešákSám jí a pije, ale je pravda, že špinavý je od jídla každou chvilku. Jí v poslední době méně, než bylo zvykem, ale když mu něco opravdu chutná, vůbec se nebojí to vyjádřit. :D



Staví vysoké věže i z malých kostiček. Celkem si taky oblíbil různé vkládačky. Vůbec se za ten poslední čtvrtrok celkem dost trpělivě zabýval nějakými drobnými motorickými činnostmi - baví ho skládání obrázků, lepení přísavek na okno, hry s magnetkami. Na popularitě také získává kreslení, kde se viditelně zlepšuje. Umělec z něho teda asi žádný nebude (nebo nevím :D ), ale od horizontálního čárání sem a tam už celkem pokročil k pěknějším čmáranicím s vyšším podílem čar vedoucích odněkud někam a koleček.  Rád taky střídá techniky - fixy, křídy, voskovky, malování vodou (nebo maminčinou rtěnkou :D )a nově taky foukací fixy. Končí u toho vždy řádně umazaný. 


 




Hry a hraní si

V samostatné hře u Toníka za ty poslední tři měsíce proběhl největší posun vůbec. HRAJE SI SÁM! Tak, konečně to můžu takto napsat. Sice výrazně preferuje hry s někým, ale sám to zvládá už moc pěkně. Sice u ničeho nevydrží nijak výrazně dlouho (průměrně tak 15 minut), ale těchto úseků je za den už celkem dost. Pozoruji první symbolické hry. Třeba si vezme plastového tygra a hraje si, že tygr chodí po nábytku a skáče a křičí uááá. Vymýšlí si příběhy. U knížek i u hraček si sám vymyslí, že se třeba prasátko bojí nebo že spí, pak ho třeba probudí kohoutek a říká mu "už je ráno, musíme vstávat" apod. Dětská fantazie se pomalu začíná ukazovat a někdy žasnu, na co všechno přijde a co si vymyslí. Rád si taky hraje na něco, rád pomáhá a napodobuje.




Mezi nejoblíbenější hry a hračky posledního čtvrtroku patřila hlavně hra na schovávanou, různé blbiny a akrobacie, dále vláčky a auta všeho druhu, skládací a vkládací obrázky, zatloukačka, plastová zvířátka, magnetky, balóny, bublifuky a fixy na malování. Nejraději je ale venku - na hřišti, v šalince, u vlaků a na zmrzlince. Knížky nám teď zase o něco ustoupily do pozadí. Pořád u nás vede série Jaro atd., kde si momentálně ukazujeme první příběhy, které se v knížkách odvíjejí vždy přes několik stránek. Třeba jak Zuzka ztratila čepici, jak ji nejdřív měla a pak jí spadla a odnesl ji pejsek, a kde ji pak zase našla. Nebo jak Ondru zastavila v noci policie, protože jel na kole bez předního světla, atd. Čteme si teď v posledních týdnech taky před spaním, ale to by mělo správně patřit až do dalšího čtvrtroku, tak o tom příště. Jinak miluje básničky, nemám ani přehled o tom, kolik jich vlastně umí, ale bude to určitě už přes deset, spíš ke dvaceti možná. Fakt super. Často taky zpívá Olívce a ta se kýve do rytmu, což je superrozkošné.(Jo a taky často slyším: "Mami, nezpívej, já budu zpívat sám!")

Mezi zájmy vedou už od minula vlaky, ježdění vlakem, koukání na vlaky, ukazování na vlaky v knížkách. Které jsou rychlíky, které osobáky, které je Pendolino, jestli je tam lokomotiva, jestli je vidět pan strojvedoucí, atd. Šalinky, autobusy, trolejbusy, bagry, náklaďáky, jeřáby a výtahy jsou v těsném závěsu. Potom taky jakákoliv tlačítka a čudlíky, vypínače a splachovadla. V šalince chce zásadně "stojit", aby mohl být poblíž nějakého toho "mačkání". Dále následuje voda a kaluže. Potom kdysi tak oblíbená zvířátka a taky seriál pro děti Prasátko Peppa, na kterou by koukal klidně i tři hodiny denně (což nekouká). 











Komunikace a sociální život

Komunikace a jazyk je u něj i nadále špičková. Mluví jako o život i v delších větách. Velmi dobře skloňuje i časuje, používá předložky. Slovní zásobu má ohromnou. Když mu nějaké slůvko nerozumím kvůli výslovnosti, dovede ho opsat synonymem nebo jinak. Zdá se mi ale, že obecně vyslovuje celkem hezky. (I když to je asi dost zkreslená informace, "cizí" lidé by vám asi řekli, že mu často nerozumí, já to ale jako matka prostě "slyším jinak" no.) Nedávno mě úplně šokoval tím, že tetu Léňu nazval v rozhovoru s Jonáškem (jejím synem) "maminka tvoje" a když s ním mluvil o mě, tituloval mě jako "teta". No to je tedy něco! S jazykem si umí i hrát, dělá vyložené vtípky, používá několik ustálených spojení jako např. "No, to nevím, uvidíme." nebo "To není k smíchu!" apod.

Dále Toník poznává a na 85 % správně pojmenuje asi 7 barev. Umí taky napočítat do deseti a cca do pěti umí i spočítat a sčítat věci nebo lidi. Jménem zná všechny své kamarády i jejich rodiče, naší širší rodinu, sousedy a známé, dokonce i děti ze školičky. Umí zdravit a plus minus spolehlivě poprosit, poděkovat a omluvit se. Moc rád někomu přeje k narozeninám.

Toník miluje společnost - děti i dospělé, stydí se málokdy, ale i to občas zažijem u lidí, které vídá jen jednou za delší čas. S ostatními dětmi si umí pěkně hrát, s některými se ale taky umí přetahovat o hračky nebo dělat naschvály. Někdy se mi to zdá jako takové vyjasňování pozic, které trvá třeba první hodinu návštěvy, pak už je to spíš hra a kooperace. Před cizími dospělými se někdy stydí a interagovat nechce, jindy je na ně vyloženě slaďouš, asi podle nálady.

S Olívkou si hraje většinou moc hezky, čím dál tím víc mu ale vadí, když mu Olívka bere něco, s čím si hraje, což ona dělá často, protože je zvědavá. Snažíme se ho učit, že když nechce, aby mu něco miminko bralo, musí si s tím hrát někde, kde ona nedosáhne, nebo ji půjčit či vyměnit něco jiného. Tohle zatím celkem zvládáme. Jinak má Olívku hrát, říká jí "Olívčička" nebo "opička zlobivá" nebo "čičinátor". Rád ji rozesmívá, ale někdy si na ni taky ventiluje nějaký ten vztek, i když to nikdy není přes hranici. 








Denní režim, temperament a nějaké ty fyzické údaje

Toník váží zhruba 13,5 kg a měří 89 cm. Pořád je spíše menší a váhově je na normě. Má už všechny zuby!! Hurá! Od dubna chodí znovu do školičky - dvakrát v týdnu - a nemocný od té doby krom asi jedné rýmy už nebyl, takže super. Za to se teda teď nově sem tam tam objeví nějaké to odřené kolínko a podobně.

V noci Toník spí zhruba od 8:30 do 5:40, s přibývajícím denní světlem si ten noční spáněk o něco zkrátil a vstává hodně brzo. Střídají se u něj noci, kdy spí bez probuzení, s těmi, kdy se budí i častěji než jednou. Chodí k němu Nekorektní. Po obědě spává dvě hodiny a pak ho většinou budím, aby nešel večer spát až po deváté. Uspávání probíhá zase o něco lépe, odpoledne tam s ním jsem tak deset minut a večer je to málokdy víc než dvacet. Takže dobré!

Jí teď celkově o něco méně, než u něj bývalo zvykem. Některé věci nechce vůbec, občas se problém do něj dostat čerstvou zeleninu, ale vyloženě stěžovat si nemůžem. Má rád rýži, těstoviny, brambory, toasty a polévky. Za ty poslední měsíce se už setkal i s více sladkostmi, takže "kočkoládové vajíčko" o Velikonocích nebo nějaký dortík, bábovka či sušenka - to je jeho. Nejvíc teda frčí zmrzka. Snažíme se to nějak rozumně regulovat a jsem ráda, že mu sladké věci v okolí nikdo většinou necpe! Pije pořád dost málo, ale tak ten půllitr za den snad už dá - pije vodu, čaj, výjimečně nějaký zředěný džusík a po spaní vždy decku kvalitního kakaa.

Od zimy je už bez plenek (článek o jeho odplenkováni ZDE) a žádnou nehodu ani nepamatuju. Čůrá úplně samostatně, doma volí většinou sezení na nočníku, venku čůrá ve stoje (míří už mnohem líp!). Pomoc u toho vůbec nepotřebuje. Teď musíme ještě zapracovat na tom , kde je a není vhodné venku čůrat. Např. že vylézt z bazénu a začít čůrat na nejbližší trávu, kde jsou lidi a deky, není úplně vončo. :D Kadit chodí střídavě na záchod a do nočníku, a pokud má možnost, vždy si na asistenci vyžádá maminku.

Tak to je náš sedmadvacetiměsíční Toníček. Většinou veselý a zvídavý a chytrý, někdy vztekací nebo jinak "rozbitý", ale stěžovat si není na co. Tohle věkové období je zase o něco méně náročné. (No, ještěže máme tu Olívku, abychom si nááááhodou na chvíli od náročné konstantní péče neoddychli :D