Přeskočit na hlavní obsah

Olívka ~ šestiměsíční

Olívka má půl roku a teď v posledních dnech se mi vyloženě zdá, že se změnila z miminka na malou slečnu. Úplně ze dne na den, neumím to vysvětlit. Olívčin šestý měsíc byl relativně poklidný, zažili jsme návrat do rutiny (resp. její upevnění), zavedení prvních příkrmů, ale i první nemoc. Olívka se od Toníka nakazila nějakou zákeřnou virózou a pár dní horečkovala až okolo 39 stupňů. Dvě nemocné děti, to bylo teda něco, ale nasbírala jsem zase nějaký materiál pro připravovaný článek o tomto tématu. Snad brzy ho najdete na blogu. A teď Olívka.



Už šest měsíců jsem vděčná za to nejhodnější, netrpělivější a nejveselejší miminko. Ani si nechci představovat, jak by to u nás vypadalo, kdyby tomu bylo jinak. Olívka nám to opravdu hrozně ulehčuje. (A věřte mi, že i takto je to s dětmi mazec!). V šestém měsíci, pokud vynechám ten nešťastný nemocný týden, zase pěkně spinkala v noci i přes den. V noci spí zhruba od půl osmé do sedmi do rána. Samozřejmě se několikrát (průměrně čtyřikrát?) budí na kojení. Pokud už spím, beru si ji k sobě do postele a ani sama nevím, kolikrát do rána vlastně kojím. Díky tomu si udržuji dostatkem spánku psychické zdraví. :D Trochu změna je, že už nemá tak dlouhý a plynulý ten první spací úsek a většinu večerů se probudí alespoň jednou ještě než my jdeme spát. To samozřejmě ničemu nevadí. Trochu nám to "ukrajuje" společný čas bez dětí a taky teď už zase nemůžu vyrazit večer po jejím uložení na chvíli ven. (Což jsem mimochodem předtím už dvakrát udělala!) Ale co nadělám, ono to zase přijde. Přes den spí nejčastěji dva delší (90-120 minut) nebo tři kratší (do 60 minut) úseky. Když je vzhůru, hraje si, válí sudy a pozoruje nás. Celkem se zabaví sama a není nijak náročná. Když je vzhůru jen ona a Toník spí, můžu i celkem něco doma zvládnout, uvařit nebo něco poklidit třeba. A to se hodí, věřte mi.

V druhé půlce ledna jsme znovu začali s příkrmy a tentokrát už jde všechno hladce. Ano, některá zelenina ji dělá trochu neplechu v bříšku, ale většinou už je vše OK. K obědu sní jen pár lžiček, maximálně tak 40 g, ale postupujeme kupředu v množství i v druzích zeleniny. Zkusila cuketu, mrkev, dýni (ta chutná nejvíc), pastiňák, kedlubnu, fenykl, brokolici, něco už i ve vzájemné kombinaci a taky v kombinaci s bramborem. V sedmém měsíci mám v plánu začít přidávat taky maso.

Na půlroční prohlídce Olívka měřila 66 cm a vážila rovných 8 kilo. Tedy délka normální až lehce pod průměrem a váha úctyhodná - stejná nebo vyšší než u zhruba osmdesáti procent holčiček její délky. Toník v jejím věku měl o dva centimetry a o necelé kilo víc, takže možná proto, mi vůbec velká nepřijde. :) 

Olívka se už přetáčí na všechny strany a cíleně valí sudy přes celou místnost. Když jsem umývala koupelnu a ona byla v kuchyni na zemi. Překoulela se přes půl kuchyně a celou předsíň až za mnou do koupelny. :D Zvládne i pivotovat a změnit tak směr válení. Je to teď její nejoblíbenější činnost, komu by se nelíbilo být najednou mobilním, že? Z hrubé motoriky zvládá také stát (když ji držím, nejčastěji u mě na klíně) a dělat hopihopi. Jinak se umí přemístit k předmětu zájmu, přendává si hračku z ruky do ruky a pustí ji, když už ji nepotřebuje. Pokud ji hračka vypadne nebo jí Toník hračku vezme, dost protestuje. Dovede se na hru s hračkou (nebo ještě lépe s "hračkou" - jako jsou třeba střapce na dece nebo moje papuče) velmi dlouho soustředit, klidně i několik minut. Taky se otáčí za hlasem, začíná reagovat na své jméno, má ráda jednoduché hry a grimasy a když na ni s Toníkem žvatláme. Sama ještě teda nežvatlá vůbec, ani žádné jednoduché slabiky natož zdvojování u ní nehrozí. Toník byl v tomhle úplně stejný.


Olívčin šestý měsíc obrazem:














Komentáře

Oblíbené příspěvky

mateřství ~ 8 každodenních hříchů matky se dvěma dětmi brzy po sobě

Na blogu (i v životě) se snažím být hodně pozitivní. Opravdu se maximálně snažím užít si všechny momenty, i ty zdánlivě ne úplně příjemné. Snažím se dokázat se včas zastavit, když se na mě všechno valí. Snažím se s dětmi víc smát, než je okřikovat, a bez dětí se snažím víc povznést a uvolnit, než něco pořád dokola zpytovat nebo se stresovat. A jde mi to? Samozřejmě, že NE. Alespoň ne tolik, jak bych chtěla.

Snad jste si nemysleli, že je u nás všechno jen růžové. A snad jste si (probůh!) nemysleli, že si na to na blogu budu hrát. I u nás se křičí a brečí a závidí a lituje. Takže pro dnešek se s vámi podělím o trochu té temné strany síly, protože i to je každodenní součást života se dvěma malými dětmi brzy po sobě.

1. Křičím

Křičím, okřikuji, občas ze mě vylítne něco, co ani nevím, odkud se bere. I ode mě lze slyšet věty jako: "To si snad už ze mě děláš srandu!" "Ty jsi mě neslyšel?!" "Kolikrát jsem ti to už říkala?!" "Zlobíš mě!" "Jestli chce…

testujeme ~ barefoot boty z Aliexpressu

Na Vaši žádost přidávám krátký příspěvek s odkazy na Toníkovy nové botky. Ještě je teda nemáme vyzkoušené v praxi, od doručení ještě nebylo mokro ani sníh. :D Nicméně ráda shrnu první dojmy, přidám odkazy a třeba někoho inspirujeme k objednávce.

Oboje boty jsou barefoot nebo přesněji barefoot kompromis, jelikož se jedná o gumáčky a sněhule, asi by to ani jinak nešlo. Na oboje boty jsem našla doporučení a recenze ve facebookové skupině Barefoot obuv z Aliexpressu, tak pokud také sháníte cenově dostupné barefoot a kompromisní botky a chcete vyzkoušet Čínu, v téhle skupině najdete celkem dost tipů a informací. 
Gumáčky
Gumáčky jsem objednávala z této stránky. Máme velikost 3 a stály nás 12.81 dolarů (cca 317 Kč). 

Gumáčky jsou pěkně široké i relativně měkké. Podle tvaru špičky vidíte, že místa na prsty je tam dost, nožka není utlačovaná. Podrážka je rovna a tenká, i když to vypadá, že pata je tam výš než špička, není tomu tak. Ta modrá guma je tam jakoby zvednutá okolo, nejedná se o klíne…

inspirace ~ pokojíček

Psali jste si o náš dětský pokoj, tak tady ho máte. Věřím, že určitě někoho inspirujem. Pořád jsme teda s pokojíkem ve fázi tvoření a hledání nejlepšího uspořádání, takže takto to rozhodně není konečné. Už jsem s ním ale vcelku spokojená. Co na něj říkáte?


K navržení a vybavení unisex dětského pokoje se dá přistoupit různě. Já jsem od začátku věděla, že veškeré plochy a větší kusy nábytku bych chtěla v nějaké základní světlé barvě, žádná divočina. O to víc se můžu vyřádit v doplňcích a drobnostech, nic se mi tam díky tomu nijak vzájemně "netříská". Teda aspoň doufám a omlouvám se lidem, kteří mají citlivější designerské oko než já. :D

Začátky aneb sbohem ložnice

Místnost, která je nyní společným dětským pokojem pro naše děti, bývala naší ložnicí. Tu ložnici jsem milovala, je to podle mě nehezčí místnost z celého našeho bytu. Proto mi bylo vždycky trochu líto, že slouží právě jako ložnice - místnost, kde přes den netrávíme skoro žádný čas ani my natož případné návštěvy. Pokoj …