24. května 2017

mateřství ~ každodenní přesuny se dvěma malými dětmi

Už delší dobu se pro vás chystám sepsat, jak se s dětmi přepravujeme, proč jsme si to zrovna takhle vybrali a co máte vlastně na výběr za možnosti. Takže článek "Jak se nejlépe přepravovat s dětmi brzy po sobě" je tady. Pointu vám napíšu rovnou sem na začátek a je velmi nepřekvapivá - hrozně moc záleží na vašem konkrétním životním stylu.

Jedna z úplně prvních věcí, které řeší budoucí matky dětí brzy po sobě, je určitě přeprava. Taky jsem už od prvních dvou čárek na těhotenském testu (v Toníkových devíti měsících) googlila dvojkočárky a snažila se přijít na to, jaký typ a jestli vůbec budeme potřebovat a jaké jsou další možné alternativy.

Dvojkočárek - Sourozenecký kočárek (a proč ho nemáme)

náhled výsledků z Googlu

Dvojkočárek je pro rodiče dětí brzy po sobě bez debat přepravní prostředek první volby. Existuje spoustu druhů, sedačky/korby mohou být umístěné vedle sebe, za sebou nebo pod sebou a dají se také různě střídat, měnit a otáčet. Osobně mě popravdě tahle škála možností dost odradila a i když jsem se tehdy snažila v tom všem zorientovat, nepodařilo se mi to. Jestli proto potřebujete poradit, jaký vybrat dvojkočárek, mě se neptejte. :D

Ráda vám ale řeknu, pro koho je sourozenecký kočárek dobrou volbou. Je to hlavně pro ty z vás, kteří:

  • máte věkový rozdíl mezi dětmi opravdu malý (ano, jsou mezi námi i tací, co mají mezi dětmi třeba jen 13 či 11 měsíců)
  • vaše starší dítko v době druhého porodu ještě pořádně nechodí nebo prostě cítíte, že v chůzi není zdatné
  • očekáváte narození druhého dítěte těsně před zimním obdobím
  • z různých důvodů nefandíte nošení dětí
  • musíte během dne i s dětmi hodně věcí sami zařizovat, často spěcháte, nemáte příliš možnost pomoci od partnera (nákupy, úřady, apod.)
  • bydlíte ve větším městě, jezdíte hodně MHD (a nejste zvyklí jezdit všude autem a/nebo pěšky)
  • máte na skladování dvojkočárku ve vašem bytě či domě dost místa, máte ověřeno, že se s vámi vleze do výtahu, apod.

Já bez mučení prozradím, že jsem se nutnosti pořizovat dvojkočárek snažila spíš vyhnout. A i když jsem po několika bazarových koukala, nakonec jsme nekoupili. Chtěla jsem, aby Toník spíše chodil. Nechtěla jsem mít doma překážející "velkou krávu". Nechtěla jsem se vzdát našeho super klasického kočárku, který mám ráda. Nechtěla jsem investovat. Věděla jsem, že budu děti i nosit. A hlavně jsem to bez něj chtěla zkusit. Prostě jsem si říkala, že když to jinak nepůjde, koupit ho celkem jednoduše můžeme vždycky.

Skejt na kočárek

O dalších možnostech jsem toho nejdřív moc netušila, až průběžně jsem zjistila, že existují přídavná sedátka nebo skejtíky ke kočárku. Tahle možnost se mi hned zalíbila hlavně díky své flexibilitě a nízkým pořizovacím nákladům. Skejtík jsme šli teda nejprve vyzkoušet do kamenné prodejny a jelikož to vypadalo, že se Toníkovi celkem líbí, hned jsme ho pořídili. Dodnes u nás celkem frčí.



Skejtík ke kočárku je dobrou volbou pro ty z vás, co:
  • starší dítě v době druhého porodu celkem obstojně chodí
  • dítě má jízdu na skejtíku rádo (což se bohužel dopředu až tolik zjistit nedá)
  • máte doma méně místa nebo máte jiné nevyhovující podmínky ke skladování dvojkočárku
  • nechodíte s kočárkem nijak extra dlouhé trasy, ale i tak se potřebujete přesouvat efektivněji než batolecím krokem se zastavením u každé kytičky nebo vajglu na zemi
  • běžně cestujete v MHD či jiné veřejné dopravě
  • máte trpělivost s tím, že starší ze skejtíku občas sleze nebo na něm jet zrovna nechce (ke skejtíku ho prostě nelze nijak přikurtovat, což je hlavně v obchodech apod. celkem "sranda")
  • nechcete moc investovat
  • nevadí vám se skejtíku prochu přizpůsobit - zmenšit krok, nemít možnost pověsit si na madlo kočárku tašku, atd.

My jsme se skejtíkem hodně spokojení. Toník na něm jezdí rád již od těch 17 měsíců až dodnes. Oceňuji, že když z něj Toník sleze, skejtík si připnu nahoru, aby nepřekážel. Když vím, že ho nebude moc potřeba, prostě ho z kočárku jednoduše sundám a nechám ho rovnou doma. Doporučuji prostě všema deseti, jen pozor na to, abyste vybrali správný typ, který se dá k vašemu kočárku připnout.




Nošení v šátku či v nosítku

Naše úplně největší záchrana! Když pominu všechny ty pozitivní aspekty kontaktu (nosící vědí), tak je to neuvěřitelně praktická věc, která navíc ve spojení s kočárkem umožňuje velkou flexibilitu a možnosti kombinování. Šátek A kočárek je pro mě od Olívčiných zhruba dvou měsíců až doteď prostě úplně top způsob přepravy s dětmi. 



Kombinování s nošením je skvělé pro ty z vás, kteří:
  • vyznáte principy kontaktního rodičovství (o tom snad někdy samostatný článek..)
  • nechcete z různých důvodů dvojkočárek, ale potřebujete se často přesouvat rychle nebo někde něco zařizovat
  • vaše děti mají nošení rády
  • oceníte, že se vám děti (ať už jedno nebo druhé v kočárku nebo to menší v nosítku) pěkně prospí po cestě odněkud někam
  • druhé dítě se vám narodí před zimním obdobím
  • jinak se hodí snad pro každou situaci, výrazná omezení mě nenapadají (snad jen zdravotní obtíže?)

Já jsem na téhle kombinaci ocenila velkou spoustu věcí, podle mě to má snad jen výhody. Třeba když pár měsíční Olívka v šátku téměř vždy spinkala a já jsem tak měla volné ruce pro Toníka (a zároveň v kočárku úložný prostor). Když jsem celou krutou zimu nemusela Olívku ani sebe složitě navlíkat do spousty vrstev oblečení, protože jsme se díky šátku hřály o sebe (a i tak bylo v zimě vypravování ven pěkný masakr). Když jsem pak už o něco starší Olívku mohla vézt do města spící v kočárku s Toníkem na skejtu/motorce/pěšky a z města pak v kočárku vézt naopak Toníka a Olívku dát do šátku/nosítka, aby mi Toník po obědě po cestě domů pěkně usnul v kočárku a já si tím ušetřila domácí ukládání. Když jsem potřebovala něco zařídit a Toníka měla v kočárku a malou v šátku a nikdo mi u toho nikam nezdrhal ani nefňukal. Když dnes vozím naše skladné Kibi v podstatě pořád dole v kočárku, když bychom se někde zdrželi a pak spěchali domů, ať můžu do kočárku usadit místo Olívky Toníka a šupajdit. Prostě úžasná flexibilita a možnosti kombinování podle situace - Kam a jak daleko jdeme? Jak dlouho tam budeme? Jak půjdeme / čím pojedeme? Co tam budeme dělat? Jak to vychází dětem se spaním? A podle toho se rozhodnu pro nejlepší kombinaci. To je velká pomoc a pro matku dvou malých dětí brzy po sobě je to pomoc k nezaplacení!!



Přesouvat se jen s jedním z dětí

Co vám budu povídat, tohle je prostě úplně ta nejjednodušší a nejvíce poklidná možnost. Ať už jde Toník pěšky nebo se Olí nese či veze, když jde jen o jednoho z nich, je to paráda! Když se poštěstí, strašně si to užívám. :D


Připomínám, že denně můžete hlasovat v anketě MAMAblog roku 2017 a denně za to taky vyhrát super ceny - KLIK

sourozenci ~ třičtvrtěroční

 Čas pro srovnání. Podobají se na sebe? Já furt nevím... 
Pro srovnání KLIK KLIK a KLIK.

(Jo a mimochodem, když byl Toník přesně v Olívčiném věku, zrovna jsem zjistila, že Olívka už je na cestě.. no uf :D )



Připomínám, že denně můžete hlasovat v anketě MAMAblog roku 2017 a denně za to taky vyhrát super ceny - KLIK

18. května 2017

Olívka ~ devítiměsíční

Olívka má devět měsíců - tři čtvrtě roku!! Je to veliká krasavice a veselé spokojené miminko. Tento měsíc byl ve znamení bleskového pokroku a taky růstu zubů. Docela jsme cestovali - několikrát jsme jeli vlakem a taky jsme byli na Olívčiné první zahraniční cestě (Slovensko, a to Olív jela vlastně nelegálně, jelikož jsme jí ani nestihli vyřídit pas :D ). Počasí bylo většinou krásné a teplé, takže už si i Olívka naplno mohla užívat a po svém prozkoumávat naši terasu. Kdo si rád porovnává, už může každý měsíc taky kouknout na odkaz, kde popisuji daný měsíc u Toníka. Takže tentokrát ZDE.



V devátém měsíci Olívka pravidelně spinkala dvakrát denně. Dvě až dvě a půl hodinky dopoledne od devíti a pak hodinku a půl od zhruba půl třetí. Musím přiznat, že tohle tempo je pro mě opravdu super a hodně si to užívám. Většinu dne mám díky tomu "na povel" jen jedno z dětí. Toníček totiž spí tak ty dvě hoďky od půl jedné. Vážně paráda a trochu se děsím, až začne Olív spát jen jednou za den. Večer usíná v podobný čas jako Toník, kolem osmé, někdy se mi podaří uložit dřív ji a někdy Toníka. Už na večer oba spinkají v pokoji a málokdy se vzájemně vyruší, takže super. Při prvním probuzení na kojení (kolem jedenácté) si ji beru k nám do postele, kde spíme až do rána s nějakým tím kojením v polospánku, které ani moc nevnímám. Bývám tedy celkem vyspaná! (Jen kdyby ten Toník nevstával před šestou!!) Když je bdělá, krásně se sama zabaví, všude si doleze nebo se doplazí, zkouší se stavět, všechno bedlivě a soustředěně zkoumá (hlavně nejrůznější kabely a šňůry). Málokdy se jí musím vyloženě starat o zábavu. (♥)


V příkrmech se za poslední měsíc skoro nic nezměnilo. Na oběd má cca 70g, které ale málokdy celé sní. Fajn je, že už jí skoro nevadí struktura a já už skoro nic nemixuji, jen mačkám. Na snídaní jí míchám 40 g půl na půl ovoce a vločky/kaši. Odpoledne sní asi půl kelímku bílého jogurtu a nejspíš by snědla i víc, ale zas to nechci přehnaně urychlovat, tím spíš, že oběda nesní ještě moc. Kromě toho si hodně oblíbila kukuřičné křupky, které jí během dne (hlavně venku) s celkem klidným svědomím dopřávám. Baví ji to a asi i dělá dobře na rostoucí zoubky. Velmi výjimečně si požvýká i nějaký kus chleba nebo něčeho jiného, co se zrovna namane. (Velký úspěch měla třeba překvapivě ředkvička!) Dále samozřejmě ráda a na požádání kojím. Odhadem tak 6-7x denně plus v noci.

V devíti měsících Olívičiny míry odhaduji na 70 cm a 9,1 kg. Oblečení nosí ale už tak půl na půl velikost 74 a 80. Toník v jejím věku měl více asi o tři centimetry a necelé kilo. V devátém měsíci se jí - pro mě trochu nečekaně - vyklubaly horní jedničky a má tak už 4 zoubky, všechny ale jen max z půlky povyrostlé, takže na rozdíl od zubatce Toníka v jejím věku si jich člověk vlastně ani pořádně nevšimne. Už delší dobu ji trápí spodní dvojky, pod dásní už prosvítají, tak je bedlivě očekávám každým dnem.

Za ten devátý měsíc se toho Olívka především hodně naplazila. Z pár-centimetrového plazení se rázem stalo rychloplazení přes celý byt, navíc to začala kombinovat i s lezením po čtyřech a to tak, že koncem devátého měsíce se její přemisťování pohybovalo okolo poměru zhruba 70:30 ve prospěch plazení. V devátém měsíci si Olívka taky sedla, nejdřív si v šikmém sedu sedala stále výš a výš a 27.4. se poprvé sama posadila. Teď už je v sedu jako doma a musím říct, že nám to všem zase o něco ulehčilo. 4.5. si Olívka k mému velkému šoku poprvé sama stoupla (o mísu na prádlo). Vůbec jsem to nečekala, protože s tím stáním to u ní oproti Toníkovi opravdu nijak slavně nevypadalo. Vůbec se o stoj nepokoušela, a když už se ocitla ve stoji bez vlastního přičinění, vypadala, že vůbec nechápe, že by se měla sama držet. :D Nicméně v tom posledním týdnu jejího devátého měsíce stoj zopakovala už jen párkrát a taky hodně padala. No teď už je to zase jiná písnička, ale o tom příště...

Z dalších dovedností Olívka už zvládá pinzetový úchop, opravdu dlouho a krásně se soustředit a sama zabavit. Umí dělat pápá na požádání nebo jako odpověď na zamávání, naučila se rovnou taky paci-paci. Rozumí slovu NE (a většinou i poslechne) a pomaličku začíná samostatně komunikovat (říkat si jinak než pláčem o jídlo, křupku, a zdá se mi, že začíná i s označování mámy, táty a Edgara, ale to bych nerada předbíhala, je to zatím spíš jen dojem).

Olívčin devátý měsíc obrazem:















14. května 2017

blog ~ nominace na MAMAblog roku 2017

Den matek mi přináší velmi šťastné zprávy! Blog Mateřská povolená byl letos znovu nominován do soutěže MAMAblog roku 2017. Minulý rok jste mě vynesli na neuvěřitelné 13. místo a jsem vám za to opravdu vděčná. Předpokládám, že v letošní obrovské konkurenci úspěch asi nezopakujem, nicméně každý hlas se počítá, že ano. A navíc! Každý hlas VÁM přináší možnost vyhrát denní cenu.

Pravidla jsou stejná jako minulý rok - každý den můžete jednou zahlasovat a každý den se z hlasujících losuje denní výhra. Na možné výhry pro hlasující koukněte SEM. O co se daný den hraje je vždy uveřejněno na hlavní stránce soutěže a taky na Facebookové stránce MAMAblog roku, kterou můžete taky sledovat.

Můj blog najdete i letos v kategorii Lifestyle spolu s dalšími super blogy. Budu neskutečně ráda, když pro mě budete hlasovat! Soutěž běží až do Dne dětí 1.6.2017.


(klik)
 
 

12. května 2017

mateřství ~ 8 každodenních hříchů matky se dvěma dětmi brzy po sobě

Na blogu (i v životě) se snažím být hodně pozitivní. Opravdu se maximálně snažím užít si všechny momenty, i ty zdánlivě ne úplně příjemné. Snažím se dokázat se včas zastavit, když se na mě všechno valí. Snažím se s dětmi víc smát, než je okřikovat, a bez dětí se snažím víc povznést a uvolnit, než něco pořád dokola zpytovat nebo se stresovat. A jde mi to? Samozřejmě, že NE. Alespoň ne tolik, jak bych chtěla.

Snad jste si nemysleli, že je u nás všechno jen růžové. A snad jste si (probůh!) nemysleli, že si na to na blogu budu hrát. I u nás se křičí a brečí a závidí a lituje. Takže pro dnešek se s vámi podělím o trochu té temné strany síly, protože i to je každodenní součást života se dvěma malými dětmi brzy po sobě.

1. Křičím

Křičím, okřikuji, občas ze mě vylítne něco, co ani nevím, odkud se bere. I ode mě lze slyšet věty jako: "To si snad už ze mě děláš srandu!" "Ty jsi mě neslyšel?!" "Kolikrát jsem ti to už říkala?!" "Zlobíš mě!" "Jestli chceš brečet, tak si běž brečet do pokoje." Dokonce i klení v celé škále od "do prkýnka" přes "do prčic" až po "do prdele" je u nás možné slyšet. Nemám z toho vůbec radost a vlastně pokaždé toho lituji, je to ale realita.

2. Brečím

Brečím skoro denně. Už dlouho jsem to tady chtěla napsat, abyste věděli, abych snad možná někoho uklidnila, abych se netvářila jako nějaká supermatka, co všechno bere lehce a pohodově. U mě je to hodně propojené i s povahovými rysy, jsem dost emocionální typ a i před dětmi mě dokázalo rozplakat kde co: vztek, nespravedlnost, ublíženost, ... Stačí trochu těžší den, větší míra únavy, černější myšlenky, pár věcí nevyjde dle představ a slzy jsou tady.

3. Nechávám Toníka dost koukat na Prasátko Peppu

Pohádky jsou dobrý sluha, obzvlášť, když potřebuji Olívku v klidu nakojit a uložit. Někdy mám ale dojem, že mi to už přerůstá přes hlavu. Je 45 minut ráno, půl hodiny po odpoledním spánku a do toho třeba ještě jednou dvakrát na dvacet minut (kvůli kojení/ukládání) moc? Zdá se mi, že celkem jo. Nikdy to Toník nechce vypnout, pokaždé je z toho nějaká menší či větší scéna. No, pyšná na to nejsem.


4. Slevuji ze zdravé stravy (i u dětí)

Všímám si, že plíživě jsou naše jídla méně pestrá a obsahují méně čerstvé zeleniny či zajímavých prospěšných potravin. Nemám už zdaleka tolik času se na to soustředit. Když srovnám Olívčin jídelníček s tím Toníkovým v jejím věku, je to trochu bída hlavně co do pestrosti. K Toníkovi zase čím dál častěji pronikne i něco vyloženě nezdravého (bábovka, lízatko, suchý bílý rohlík, dokonce grilovací páreček, když je teda příležitost). Už nemám prostor nakupovat týdně na Zelňáku, už nemám tolik prostoru vařit, často ani promýšlet nebo plánovat svačiny na ven a podobně. Radost z toho nemám..


5. Uplácím

Když opravdu moc potřebuji Toníka někam nasměrovat, občas se uchýlím k nějakému slibu. Koupíme rohlík, dáme si zmrzlinu, podíváme se na vlaky. Sama vím, že úplně v pořádku to není a snažím se to dělat co nejméně, ale dělám to. Nikdy ale neslibuji nic, co nehodlám splnit. Připadá mi důležité sliby plnit. A celkově pak tohle co nejvíc zredukovat..


6. Mlsám

Jídlo a mlsání jako emocionální komfort je strašné zlo. To, že se ale po nějaké vypjaté situaci nebo naopak ve chvíli kratičkého klidu a pohody hned nadopuji proužkem čokolády, je opravdu každodenní realita. A už teď vím, že se mi tohoto zlozvyku bude těžce zbavovat.


7. Piju víno

Skoro každý večer se posilním skleničkou až dvěma. Když některý večer vínko doma není, je mi z toho smutno. :D


8. Závidím

Závidím všem, kteří mají možnost mluvit s někým dospělým o něčem jiném než o dětech více než třeba hodinu týdně. Závidím taky lidem, co můžou chodit na všechny ty super lákavé kulturní akce začínající po 19. hodině. Závidím lidem, co mají čas pro sebe. Nejvíc asi závidím svému muži, že se s ním mají zájem stýkat třeba i bezdětní kamarádi a probírat třeba politiku, třeba u piva, večer. Závidím lidem to, když je chválí v práci za dobré výkony.

No, nemyslím si teda, že jsem v těchto věcech (nejen) mezi rodiči nějaká výjimečná, asi to zná každý. Stejně tak bych mohla napsat seznam hříchů a přešlapů, kterým se úspěšně vyhýbám. Jasně, že by to mohlo být ještě horší! Třeba nejíme fastfood, děti i muže respektuji (a oni mě taky), nikdy jsem děti ani neplácla, nevymýšlím si, nenadávám jim, nikoho neshazuji nebo neponižuji, nemanipuluji, docela dobře si držím pitný i spánkový režim, neužírám se, nepomlouvám, najdu si čas na blbnutí, neplýtvám svůj čas u televize apod., snažím se efektivně předcházet krizovým situacím, dobře komunikuji a nelituji toho, jak můj život vypadá. Za to je třeba se pochválit. :) A co vy, poznáváte se taky v něčem?

4. května 2017

mimimóda ~ jaro 2017

Dnes mi došel velký balík z mého nejoblíbenějšího dětského online sekáče brumla.cz. Ze samého nadšení jsem pro vás nafotila, jak budu mít krásně oblečené dětičky letos na jaře. :D

Co se Olívky týče, musela jsem se hodně krotit, protože v její příští velikosti (80) toho máme ještě opravdu velmi velmi hodně poděděného. Moje spořivost mi proto prostě nedovolí utrácet pro ni za "nové" oblečení. Nicméně ani ona nezůstala úplně bez maminkou vybraných novinek v šatníku:


Jahodový sametový klobouk George 48 Kč
Béžový propínací svetr s krásným vzorem 45 Kč
Světle lososový svetr s mašličkou H&M 47 Kč
Modro-růžové puntíkované riflové šaty M&S 95 Kč
Tmavomodrá halenka s vlčími máky a krajkou 68 Kč
Žluto-růžové květované plátěné šaty v kombinaci s puntíky George 88 Kč

Toník je na tom výrazně lépe co se množství i stylu týče. V jeho současné velikosti 92 už dědíme máloco, tak se můžu vyřádit. Juhů !


Tmavozelená propínací zateplená mikina John Lewis 118 Kč
Tmavomodré vzorované tričko 58 Kč
Béžové rifle Bowen & Wright 98 Kč


Bílookrové pruhované triko George 58 Kč
Šedá mikina se sobem F&F 47 Kč
Béžové rifle viz výše


Žlutá havajská košile Next 68 Kč
Zelenobéžová prošívaná propínací mikina s kapucí George 108 Kč
Bílotmavomodrá vzorovaná košile Mothercare 78 Kč
Tmavomodré kotníkové plátěné kalhoty 78 Kč


Šedotmavomodrá pruhovaná propínací mikina Rebel 108 Kč
Černé tričko s paviánem H&M 68 Kč
Tmavomodré kotníkové plátěné kalhoty viz výše


Tmavomodrá šusťáková bunda s pirátskou lebkou TU (outlet) 168 Kč
Tmavomodrá prošívaná mikina Rebel 95 Kč
Tmavomodré kotníkové plátěné kalhoty viz výše


Modrá riflová košile Next 78 Kč
Béžové rifle viz výše

Já prostě žeru sekáče a online nakupování. Do klasických obchodů s novým dětským oblečením sice občas zajdu, ale je to téměř výhradně vždy jen zklamání. A co vy? Máte to stejně nebo na to mám jen smůlu?