29. června 2017

Toník ~ dvou-a-čtvrt-letý


Toník má dva a roky a čtvrt! Je už tak strašně veliký a dospělý. I když je teda oficiálně ještě stále batole, připadá mi spíš už jako předškolák. Už toho hrozně moc zná, co nezná, na to se ptá, o všem přemýšlí a vše si pamatuje. Hraje si vlastní hry a taky si hraje s rodným jazykem, krásně si hraje i s jinými dětmi. Je to náš kouzelný chlapeček. O tom, kolik se posunul za poslední rok, se skoro bojím přemýšlet. O tom, kolik se posunul za poslední tři měsíce bude tento příspěvek.

Toník před rokem - patnáctiměsíční

Hrubá a jemná motorika

Toník chodí, běhá, lítá. Všude s námi dojde, na ruce chce jen minimálně a už se na něj dá celkem spolehnout, že když je to potřeba, fakt jde a nezastavuje se všude okolo nebo netrvá na tom, že se půjde na druhou stranu a podobně. (Už jsem skoro zapomněla, jak bylo tohle nepříjemné. :D ) S pěkným počasím znovuobjevil skejtík u kočárku a rád na něm jezdí. V samotném kočárku už jezdí jen ve dvou případech - když jedeme ráno do školky a chci to mít rychle vyřízené nebo když se někde zdržíme do večera a chceme ho už lehce unaveného či protivného rychle dostat domů. Puky už je mu vyloženě malé, sice si ho někdy ven bereme, ale když má příležitost někomu někde obsadit nějakou větší motorku, ihned jde do toho. Teď už máme po rodině zděděné "velké" odrážedlo Yedoo TooToo a poctivě vyčkáváme, až do něj ještě trochu doroste a sebere odvahu vzít ho ven. Zatím na něm "jezdí" po bytě a i na terasu se zdráhá. Kromě toho miluje schovávání, odpočítávání a následné utíkání, plazení, chození po schodech (už parádně střídá nohy), šplhání na překážky, zdolávání různých rantlů apod.





 Prolézačky, skluzavky, houpačky, trampolíny - do všeho se pouští s radostí a s obstojnou houževnatostí.  Houpání se na houpačkách začíná ustupovat do pozadí ve prospěch šplhání. Leze na okno, leze po skluzavce nahoru, leze po sítích i po schůdkách i po šplhacích úchopech. A nejlíp SÁM! Je to prostě opice.

  
   



Sám se vysvlékne (kromě části věcí přes hlavu a knoflíků), vyzuje a částečně taky oblékne. Začíná si vybírat, co si chce obléct a co ne. Teď na jaře byl opravdu fešákSám jí a pije, ale je pravda, že špinavý je od jídla každou chvilku. Jí v poslední době méně, než bylo zvykem, ale když mu něco opravdu chutná, vůbec se nebojí to vyjádřit. :D



Staví vysoké věže i z malých kostiček. Celkem si taky oblíbil různé vkládačky. Vůbec se za ten poslední čtvrtrok celkem dost trpělivě zabýval nějakými drobnými motorickými činnostmi - baví ho skládání obrázků, lepení přísavek na okno, hry s magnetkami. Na popularitě také získává kreslení, kde se viditelně zlepšuje. Umělec z něho teda asi žádný nebude (nebo nevím :D ), ale od horizontálního čárání sem a tam už celkem pokročil k pěknějším čmáranicím s vyšším podílem čar vedoucích odněkud někam a koleček.  Rád taky střídá techniky - fixy, křídy, voskovky, malování vodou (nebo maminčinou rtěnkou :D )a nově taky foukací fixy. Končí u toho vždy řádně umazaný. 


 




Hry a hraní si

V samostatné hře u Toníka za ty poslední tři měsíce proběhl největší posun vůbec. HRAJE SI SÁM! Tak, konečně to můžu takto napsat. Sice výrazně preferuje hry s někým, ale sám to zvládá už moc pěkně. Sice u ničeho nevydrží nijak výrazně dlouho (průměrně tak 15 minut), ale těchto úseků je za den už celkem dost. Pozoruji první symbolické hry. Třeba si vezme plastového tygra a hraje si, že tygr chodí po nábytku a skáče a křičí uááá. Vymýšlí si příběhy. U knížek i u hraček si sám vymyslí, že se třeba prasátko bojí nebo že spí, pak ho třeba probudí kohoutek a říká mu "už je ráno, musíme vstávat" apod. Dětská fantazie se pomalu začíná ukazovat a někdy žasnu, na co všechno přijde a co si vymyslí. Rád si taky hraje na něco, rád pomáhá a napodobuje.




Mezi nejoblíbenější hry a hračky posledního čtvrtroku patřila hlavně hra na schovávanou, různé blbiny a akrobacie, dále vláčky a auta všeho druhu, skládací a vkládací obrázky, zatloukačka, plastová zvířátka, magnetky, balóny, bublifuky a fixy na malování. Nejraději je ale venku - na hřišti, v šalince, u vlaků a na zmrzlince. Knížky nám teď zase o něco ustoupily do pozadí. Pořád u nás vede série Jaro atd., kde si momentálně ukazujeme první příběhy, které se v knížkách odvíjejí vždy přes několik stránek. Třeba jak Zuzka ztratila čepici, jak ji nejdřív měla a pak jí spadla a odnesl ji pejsek, a kde ji pak zase našla. Nebo jak Ondru zastavila v noci policie, protože jel na kole bez předního světla, atd. Čteme si teď v posledních týdnech taky před spaním, ale to by mělo správně patřit až do dalšího čtvrtroku, tak o tom příště. Jinak miluje básničky, nemám ani přehled o tom, kolik jich vlastně umí, ale bude to určitě už přes deset, spíš ke dvaceti možná. Fakt super. Často taky zpívá Olívce a ta se kýve do rytmu, což je superrozkošné.(Jo a taky často slyším: "Mami, nezpívej, já budu zpívat sám!")

Mezi zájmy vedou už od minula vlaky, ježdění vlakem, koukání na vlaky, ukazování na vlaky v knížkách. Které jsou rychlíky, které osobáky, které je Pendolino, jestli je tam lokomotiva, jestli je vidět pan strojvedoucí, atd. Šalinky, autobusy, trolejbusy, bagry, náklaďáky, jeřáby a výtahy jsou v těsném závěsu. Potom taky jakákoliv tlačítka a čudlíky, vypínače a splachovadla. V šalince chce zásadně "stojit", aby mohl být poblíž nějakého toho "mačkání". Dále následuje voda a kaluže. Potom kdysi tak oblíbená zvířátka a taky seriál pro děti Prasátko Peppa, na kterou by koukal klidně i tři hodiny denně (což nekouká). 











Komunikace a sociální život

Komunikace a jazyk je u něj i nadále špičková. Mluví jako o život i v delších větách. Velmi dobře skloňuje i časuje, používá předložky. Slovní zásobu má ohromnou. Když mu nějaké slůvko nerozumím kvůli výslovnosti, dovede ho opsat synonymem nebo jinak. Zdá se mi ale, že obecně vyslovuje celkem hezky. (I když to je asi dost zkreslená informace, "cizí" lidé by vám asi řekli, že mu často nerozumí, já to ale jako matka prostě "slyším jinak" no.) Nedávno mě úplně šokoval tím, že tetu Léňu nazval v rozhovoru s Jonáškem (jejím synem) "maminka tvoje" a když s ním mluvil o mě, tituloval mě jako "teta". No to je tedy něco! S jazykem si umí i hrát, dělá vyložené vtípky, používá několik ustálených spojení jako např. "No, to nevím, uvidíme." nebo "To není k smíchu!" apod.

Dále Toník poznává a na 85 % správně pojmenuje asi 7 barev. Umí taky napočítat do deseti a cca do pěti umí i spočítat a sčítat věci nebo lidi. Jménem zná všechny své kamarády i jejich rodiče, naší širší rodinu, sousedy a známé, dokonce i děti ze školičky. Umí zdravit a plus minus spolehlivě poprosit, poděkovat a omluvit se. Moc rád někomu přeje k narozeninám.

Toník miluje společnost - děti i dospělé, stydí se málokdy, ale i to občas zažijem u lidí, které vídá jen jednou za delší čas. S ostatními dětmi si umí pěkně hrát, s některými se ale taky umí přetahovat o hračky nebo dělat naschvály. Někdy se mi to zdá jako takové vyjasňování pozic, které trvá třeba první hodinu návštěvy, pak už je to spíš hra a kooperace. Před cizími dospělými se někdy stydí a interagovat nechce, jindy je na ně vyloženě slaďouš, asi podle nálady.

S Olívkou si hraje většinou moc hezky, čím dál tím víc mu ale vadí, když mu Olívka bere něco, s čím si hraje, což ona dělá často, protože je zvědavá. Snažíme se ho učit, že když nechce, aby mu něco miminko bralo, musí si s tím hrát někde, kde ona nedosáhne, nebo ji půjčit či vyměnit něco jiného. Tohle zatím celkem zvládáme. Jinak má Olívku hrát, říká jí "Olívčička" nebo "opička zlobivá" nebo "čičinátor". Rád ji rozesmívá, ale někdy si na ni taky ventiluje nějaký ten vztek, i když to nikdy není přes hranici. 








Denní režim, temperament a nějaké ty fyzické údaje

Toník váží zhruba 13,5 kg a měří 89 cm. Pořád je spíše menší a váhově je na normě. Má už všechny zuby!! Hurá! Od dubna chodí znovu do školičky - dvakrát v týdnu - a nemocný od té doby krom asi jedné rýmy už nebyl, takže super. Za to se teda teď nově sem tam tam objeví nějaké to odřené kolínko a podobně.

V noci Toník spí zhruba od 8:30 do 5:40, s přibývajícím denní světlem si ten noční spáněk o něco zkrátil a vstává hodně brzo. Střídají se u něj noci, kdy spí bez probuzení, s těmi, kdy se budí i častěji než jednou. Chodí k němu Nekorektní. Po obědě spává dvě hodiny a pak ho většinou budím, aby nešel večer spát až po deváté. Uspávání probíhá zase o něco lépe, odpoledne tam s ním jsem tak deset minut a večer je to málokdy víc než dvacet. Takže dobré!

Jí teď celkově o něco méně, než u něj bývalo zvykem. Některé věci nechce vůbec, občas se problém do něj dostat čerstvou zeleninu, ale vyloženě stěžovat si nemůžem. Má rád rýži, těstoviny, brambory, toasty a polévky. Za ty poslední měsíce se už setkal i s více sladkostmi, takže "kočkoládové vajíčko" o Velikonocích nebo nějaký dortík, bábovka či sušenka - to je jeho. Nejvíc teda frčí zmrzka. Snažíme se to nějak rozumně regulovat a jsem ráda, že mu sladké věci v okolí nikdo většinou necpe! Pije pořád dost málo, ale tak ten půllitr za den snad už dá - pije vodu, čaj, výjimečně nějaký zředěný džusík a po spaní vždy decku kvalitního kakaa.

Od zimy je už bez plenek (článek o jeho odplenkováni ZDE) a žádnou nehodu ani nepamatuju. Čůrá úplně samostatně, doma volí většinou sezení na nočníku, venku čůrá ve stoje (míří už mnohem líp!). Pomoc u toho vůbec nepotřebuje. Teď musíme ještě zapracovat na tom , kde je a není vhodné venku čůrat. Např. že vylézt z bazénu a začít čůrat na nejbližší trávu, kde jsou lidi a deky, není úplně vončo. :D Kadit chodí střídavě na záchod a do nočníku, a pokud má možnost, vždy si na asistenci vyžádá maminku.

Tak to je náš sedmadvacetiměsíční Toníček. Většinou veselý a zvídavý a chytrý, někdy vztekací nebo jinak "rozbitý", ale stěžovat si není na co. Tohle věkové období je zase o něco méně náročné. (No, ještěže máme tu Olívku, abychom si nááááhodou na chvíli od náročné konstantní péče neoddychli :D

















16. června 2017

inspirace ~ pokojíček

Psali jste si o náš dětský pokoj, tak tady ho máte. Věřím, že určitě někoho inspirujem. Pořád jsme teda s pokojíkem ve fázi tvoření a hledání nejlepšího uspořádání, takže takto to rozhodně není konečné. Už jsem s ním ale vcelku spokojená. Co na něj říkáte?


K navržení a vybavení unisex dětského pokoje se dá přistoupit různě. Já jsem od začátku věděla, že veškeré plochy a větší kusy nábytku bych chtěla v nějaké základní světlé barvě, žádná divočina. O to víc se můžu vyřádit v doplňcích a drobnostech, nic se mi tam díky tomu nijak vzájemně "netříská". Teda aspoň doufám a omlouvám se lidem, kteří mají citlivější designerské oko než já. :D

Začátky aneb sbohem ložnice

Místnost, která je nyní společným dětským pokojem pro naše děti, bývala naší ložnicí. Tu ložnici jsem milovala, je to podle mě nehezčí místnost z celého našeho bytu. Proto mi bylo vždycky trochu líto, že slouží právě jako ložnice - místnost, kde přes den netrávíme skoro žádný čas ani my natož případné návštěvy. Pokoj je relativně velký, členitý, loubený, s pěkným obloukem uprostřed stropu, s nikou a s prostornou oddělenou šatnou. Super na tomhle pokoji je taky to, že je v našem bytě nejvíc zastrčený a tedy nejklidnější. Nevýhodou je zase to, že jediným zdrojem světla jsou tu dveře na terasu, je tedy relativně tmavý. Bylo jasné, že stěny a nábytek - vše, co půjde - bude muset být bílé. No kdyby to bylo možné, vyměnila bych i podlahu, ale zas takoví maximalisti jsme nakonec nebyli. :D

Když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná, bylo mi jasné, že to je ideální impulz k přemyslení a předělání pokojů v našem bytě. Dvě pidimístnůstky za kuchyní jsme spojili do jedné a udělali z ní ložnicopracovnu a bývalá ložnice se stala dětským pokojem. Rekonstukce resp. vybavování dětského pokoje probíhalo velmi pozvolně, nebylo kam spěchat. Nejprve bylo potřeba zbavit se ložnicového nábytku a pořídit pro Toníka postel.

Postel pro sladké sny

Postelí se mi líbilo celkem dost, nejvíce ze všeho mě asi nadchl takový ten styl postele alá domeček. Něco takového:

(Zdroj obrázku: https://mojebetynka.maminka.cz/clanek/vychytavky-do-detskych-pokojicku) 

Takovéto designové postele se ale prodávají za šílený majlant, nebo se za srovnatelný majlant dají nechat vyrobit na zakázku. Nakonec jsem se "spokojila" s oboustrannou postelí KURA z IKEA, která k tomuto nemá až zas tak daleko. A dá se s ní i do budoucna pěkně pracovat a různě ji měnit a vyšperkovávat. Do budoucna ji plánuji otočit, tím bude Toník spát jakoby v patře a vzniklý prostor se dá různě kreativně využít - v plánu je částečně pod ni jakoby do eLka podsunout budoucí Olívčinu postel. Nebo uvidíme. Spoustu inspirace na čárymáry s touhle postelí je možné čerpat tady na Pinterestu, určitě se podívejte!

Tak to byla postel, první zářez do pokojíčku. Z úplného startu jsme ji používali bez roštu, tím tam vznikla jakoby ze všech stran zábrana, aby Toník nespadl (bylo mu v době pořízení cca 16 měsíců). Rošt jsme pak bez obav přidali po pár týdnech, Toník v noci téměř necestuje a nikdy z postele nespadl. No tak takhle nějak jsme začínali:


Další kousky do pokojíčku

To bylo loni v létě, ještě před druhým porodem jsme taky malovali pokoj na bílo. Největší pokrok ale přinesl Ježíšek - stůl a židličky, houpačka mezi futra a tabule na kreslení a na magnetky. Vše ideálně v bílé a světlém dřevě. Houpačku jsme teda zdědili v rodině, takže tam jsem na výběr neměla. 



Jak je na fotkách možná částečně vidět, zároveň jsem se v té době definitivně rozhodla, že sekundární barvy pokojíčku budou ostře zelená a oranžová - unisex barvy, výrazné a veselé. Takový ten "prudce moderní" trend pastelů, mentolu a růžové s šedou se mi, přiznám se, vůbec nelíbí. Když už jsem se snažila něčím inspirovat, byl to spíš severský styl. Něco takového (a pod tím barevná paleta):

(Zdroj obrázku: Pinterest)

(Zdroj obrázku: Pinterest)

Hned po Vánocích jsme ještě v liduprázdné IKEA pořídili úložný prostor na hračky a k tomu krabice (bílé, oranžovou a zelené). Vybrali jsme systém TROFAST uspořádaný do schodů. Super je to, že až jednou Toníkovi postel otočíme tak, aby spal nahoře, může mu to posloužit jako další schůdky do postele. Momentálně tam má vystavené nějaké hračky a taky na tom blbne.



První DIY dekorace

Pokoj se mi už celkem pozdával, pořád ale bylo potřeba změnit dost věcí - vyměnit koberec, dát pryč tmavý rozkládací gauč, atd. Začala jsem ale něčím celkem snadným - obrázkama na stěnu. Nakonec jsem se rozhodla pro jednoduché obrázky zvířátek (čeho taky jiného do Toníkova pokoje, že?). Koupila jsem bílé a zelené rámečky a obrázky jsem podle vzoru z internetu sama namalovala - tužka, černý fix a zelená a oranžová pastelka a bylo. Tohle byly první čtyři:



Na jaře pak ještě přibyly dvě vytištěná zvířátka, jedna zarámovaná látka (stejná, ze které jsem ušila polštářky) a taky jsem zarámovala nějaké Toníkové výtvory. Aktuálně tedy obrázková stěna vypadá takto (a ještě nekončíme):


Děti začaly v pokojíčku trávit čím dál tím více času, takže moje spokojenost vzrůstala.


Místo gauče postýlka, místo koberce hrací podložka

Poslední větší změny proběhly v pokojíčku koncem dubna. Konečně jsme se zbavili tmavého rozkládacího gauče. Sice teď nemáme žádnou postel pro návštěvy, ale zase jsme mohli do pokoje nastěhovat Olívčinu dětskou postýlku. Tam ji dávám spát na první část noci. Super je, že děti se vzájemně při spaní vůbec neruší, i když se mi tomu původně nechtělo věřit.



No a velké finále byla změna koberce. Ta nebyla jednoduchá hlavně proto, že se mi nabídka dětských koberců u nás vůbec nelíbí. :D Nakonec jsme zvolili formu hrací podložky. Nechali jsme si ji navrhnout/vytisknout a ušít na míru na od jedné skvělé britské prodejkyně na Etsy.com. Výsledek je úúúchvatný a cena i s dopravou byla srovnatelná s u nás prodávanými designovými kousky.


Nyní se v pokoji už parádně řádilo i s návštěvama. 



Na druhé fotce můžete taky vidět závěsy, které jsem ušila. Ze stejné látky šiju taky teepee pro Olívku k prvním narozeninám. Tady je lehká ochutnávka (přední strana z rubu, tam bude kontrastní zelená látka):


Křesílko pro čtení pohádek a ložní prádlo

Už dlouho jsme plánovali pořídit do pokojíčku nějaké vhodné křesílko nebo lenošku pro čtení pohádek před spaním. Ideálně jsme chtěli nějaké úzké, co by vlezlo vedle Toníkovy postele, "nezničitelné" a nejlíp i rozkládací, aby měly případně kde přespat návštěvy. Po klasické vlně zklamání a rozčarování z nabídky nám opět trn z paty vytrhla IKEA. 

Sedací vak BUSSAN (který je pěkně vidět hned na první fotce) je sice rozkládací, ale spát se na něm pohodlně nedá. Pro návštěvy proto asi budeme muset pořídit nějaké nafukovačky nebo podobně. Nicméně jinak je úplně perfektní. Je tvarovatelný, rozložitelný, lehký, kuličky v něm jsou dost tiché, je jako stvořený pro hraní a blbnutí a odolný potah umožňuje i jeho venkovní použití. A navíc! Navíc ho dělají v oranžové barvě. Tak už je náš.


Úplně poslední pořízenou věcí do pokojíčku je pak ložní prádlo. Toník už delší dobu používá zelené a oranžové prostěradlo. Povlečení na malou peřinu, pod kterou dosud spal, nám shodou náhod taky docela ladí, takže ho teď bez obav v kombinaci s bílým a zeleným prostěradlem může používat Olívka. 


Tento týden jsme navíc pro Toníka pořídili velkou peřinu a polštář a k nim dvě sady povlečení, které mě doslova uhranuly. LATTJO a LATTJO.

No musím říct, že teď jsem s pokojíčkem pro naše dvě děti na delší dobu spokojená. Další změny nastanou nejspíš tak někdy příští rok na jaře. To už bude pomalu čas pořídit Olívce větší postel, Toníkovu postel otočit, nějak to do sebe zakomponovat a pohrát si s tím. 

Jak se vám náš pokoj pro děti brzy po sobě líbí? Pokud pro mě máte nějaký tip či inspiraci (jak to máte vy, co se vám líbí, atd.), neváhejte se se mnou o to podělit. Dobrých nápadů není nikdy dost. ;)


(Ježiš, já jsem ještě pořád nesundala ze všech krabic ty nálepky s čárovým kódem?!? Jdu na to!)