Přeskočit na hlavní obsah

Olívka ~ jedenáctiměsíční

Olívka má 11 měsíců. Její poslední měsíc byl vyloženě letní se vším, co k tomu patří - voda, písek, výlety. Zase se zvládla naučit spoustu nových věcí, je to teď už vyloženě takové polobatole. Interakce s ní jsou rozmanitější, zábavnější a mají mnohem více charakter dialogu. Pořád se krásně zabaví sama a zároveň je hodně kontaktní a tak nějak "miminkovská", i když je to možná dané tím srovnáním se starším bráchou. Tak i tak se mi zdá, že Toník v jejím věku byl tak nějak "dospělejší", i když zase vyžadoval o dost víc pozornosti. Srovnání s jedenáctiměsíčním Toníkem si můžete nastudovat ZDE


V jedenáctém měsíci Olívka stále spinkala dvakrát denně. Nějaké výkyvy v jejím spánkovém režimu byly, ale všechno se zase ustálilo na cca hodince a půl spánku dopoledne a necelé hodince odpoledne. Večer usíná většinou po osmé hodině a po prvním či druhém nočním kojení pak do rána spinká s námi. V noci už se na kojení i díky společnému spaní téměř vůbec nebudí, nebo max. až nad ránem (pokud ji něco vyloženě netrápí). Vstáváme s Toníkem, který nás všechny vzbudí okolo půl šesté či šesté, a mám ozkoušeno, že když jsme někde na noc bez Toníka, Olívka vstává zhruba v půl osmé. Když je vzhůru, hraje si, pochoduje kolem nábytku nebo si před sebou něco tlačí, krámuje šuplíky nebo špajzku a nejvíc ze všeho se zajímá o cokoliv pohyblivého (Pukyno, vláček, houpací koník, atd.) a o zvířátka ve všech podobách a zobrazeních.

tomto měsíci se Olívka po delší stagnaci konečně více rozjedla, ale žádná sláva to pořád není. Ráno sní trošku kaše nebo vloček, na oběd zvládne i 100 g, pokud jí to chutná, pokud ne, skončí na pár lžičkách. Už jsem nakoupila i menší zásobu skleniček, protože ty jí chutnají mnohem víc než mnou připravené jídlo. Ale úplně nejradši by jedla to, co máme my. Když má ona oběd jiný, hned to pozná a vyloženě si vyžaduje jíst to, co my. Snažím se to teď nějak rozumně zakomponovat do našeho každodenního života a vařit tak, abych jí aspoň trochu mohla dát. Snad jí tím příliš neublížím. :) Taky vzala na milost jídlo do ruky a ochutnává různé čerstvé ovoce a zeleninu, vařené těstoviny, kousek chlebíku apod. Stále totálně miluje odpolední bílý jogurt a taky samozřejmě mateřské mléko xkrát za den.

V jedenácti měsících Olívka měří odhadem 73 cm a váží asi tak 10 kilo možná lehce pod. Toník v jejím věku měl víc asi o 2 cm a půl kila. V jedenáctém měsíci jí taky vyrostly dva nové zoubky - dvojky nahoře. To mě celkem překvapilo, protože jsem pořád vyhlížela ty spodní, které už dlouho pod dásní prosvítají, ale stále se neprořízly. Už to ale nemůže moc dlouho trvat, nebo jo?

Co se dovedností týče, Olívka v jedenáctém měsíci opět pokročila. Leze jako drak, někdy ji máme problém vůbec odchytit. :D Na méně příjemných površích pořád používá medvědí lezení (tzn. místo kolínek používá plosky a prsty nohou). Bravurně chodí kolem nábytku a přechytáváním překonává i větší vzdálenosti mezi nábytkem, dovede už i delší dobu sama stát. Nově se taky umí postavit úplně sama v prostoru bez přichycení se o něco a taky už se pokoušela o první samostatné kroky. V praxi to vypadá tak, že stojí a snaží se jít ke mě stylem "jeden krok, druhý krok v pádu, bác". Pořád miluje veškeré pojízdné a pohyblivé věci, odrážedla, houpačky, atd. Taky si dovede z kdečeho udělat chodítko a pak pochoduje. Konečně už se taky naučila slézat z vysokých míst dolů nožičkama napřed, hurá! (Nicméně nově nabytá dovednost jí vůbec nebrání to někdy zkoušet zase po rukách.) Je schopna vyšplhat neuvěřitelné množství schodů, vůbec se toho nebojí.

Dále Olívka často a ráda ukazuje na věci, co ji zajímají. Když se zeptám, kde je táta/balón/prasátko, ukáže na něj. Umí říct, jak dělá prasátko ("chr-chr"), tenhle zvuk zároveň používá pro označení jakéhokoliv zvířátka, takže na procházkách takhle chrochtá a ukazuje, když vidí třeba pejska. Aktivně teď používá slova "mama", "tata" a "nene" a rozumí a opakuje "teta", "děda" a "baba". Když slyší hrát hudbu, co se jí líbí, kýve ručičkama nebo se kýve celá (tohle Toník snad vůbec nedělal). Miluje koupání a zvířátka a ráda si hraje se lžičkou. Snaží se na ni nabírat jídlo (nebo si na to jednom hraje, těžko říct, moc jí to teda nejde :D ) a pak se s ní jakože krmí a pak s ní krmí jakože mně, což je roztomilé. Začíná s házením věcí dolů a pozorováním pádů (ajaj). Chce mít o všem přehled, ale naštěstí ne tak moc, jako tomu bylo u Toníka. Postaví na sebe až tři (velké papírové) kostky. Poslechne na výzvy "pojď" a "dej" nebo "vyplivni". :D Pokynu NE rozumí, ale spíš neposlechne. Umí se celkem hodně vzteknout a rozčílit, když ji nedám něco, co zrovna hodně chce. Takovou intenzitu hněvu u Toníka v tomto věku nepamatuju. Jinak je převážně nenáročné sluníčko, tak snad to bude ještě nějakou dobu převažovat. 

Olívčin jedenáctý měsíc obrazem:













Komentáře

Oblíbené příspěvky

mateřství ~ 8 každodenních hříchů matky se dvěma dětmi brzy po sobě

Na blogu (i v životě) se snažím být hodně pozitivní. Opravdu se maximálně snažím užít si všechny momenty, i ty zdánlivě ne úplně příjemné. Snažím se dokázat se včas zastavit, když se na mě všechno valí. Snažím se s dětmi víc smát, než je okřikovat, a bez dětí se snažím víc povznést a uvolnit, než něco pořád dokola zpytovat nebo se stresovat. A jde mi to? Samozřejmě, že NE. Alespoň ne tolik, jak bych chtěla.

Snad jste si nemysleli, že je u nás všechno jen růžové. A snad jste si (probůh!) nemysleli, že si na to na blogu budu hrát. I u nás se křičí a brečí a závidí a lituje. Takže pro dnešek se s vámi podělím o trochu té temné strany síly, protože i to je každodenní součást života se dvěma malými dětmi brzy po sobě.

1. Křičím

Křičím, okřikuji, občas ze mě vylítne něco, co ani nevím, odkud se bere. I ode mě lze slyšet věty jako: "To si snad už ze mě děláš srandu!" "Ty jsi mě neslyšel?!" "Kolikrát jsem ti to už říkala?!" "Zlobíš mě!" "Jestli chce…

testujeme ~ barefoot boty z Aliexpressu

Na Vaši žádost přidávám krátký příspěvek s odkazy na Toníkovy nové botky. Ještě je teda nemáme vyzkoušené v praxi, od doručení ještě nebylo mokro ani sníh. :D Nicméně ráda shrnu první dojmy, přidám odkazy a třeba někoho inspirujeme k objednávce.

Oboje boty jsou barefoot nebo přesněji barefoot kompromis, jelikož se jedná o gumáčky a sněhule, asi by to ani jinak nešlo. Na oboje boty jsem našla doporučení a recenze ve facebookové skupině Barefoot obuv z Aliexpressu, tak pokud také sháníte cenově dostupné barefoot a kompromisní botky a chcete vyzkoušet Čínu, v téhle skupině najdete celkem dost tipů a informací. 
Gumáčky
Gumáčky jsem objednávala z této stránky. Máme velikost 3 a stály nás 12.81 dolarů (cca 317 Kč). 

Gumáčky jsou pěkně široké i relativně měkké. Podle tvaru špičky vidíte, že místa na prsty je tam dost, nožka není utlačovaná. Podrážka je rovna a tenká, i když to vypadá, že pata je tam výš než špička, není tomu tak. Ta modrá guma je tam jakoby zvednutá okolo, nejedná se o klíne…

inspirace ~ pokojíček

Psali jste si o náš dětský pokoj, tak tady ho máte. Věřím, že určitě někoho inspirujem. Pořád jsme teda s pokojíkem ve fázi tvoření a hledání nejlepšího uspořádání, takže takto to rozhodně není konečné. Už jsem s ním ale vcelku spokojená. Co na něj říkáte?


K navržení a vybavení unisex dětského pokoje se dá přistoupit různě. Já jsem od začátku věděla, že veškeré plochy a větší kusy nábytku bych chtěla v nějaké základní světlé barvě, žádná divočina. O to víc se můžu vyřádit v doplňcích a drobnostech, nic se mi tam díky tomu nijak vzájemně "netříská". Teda aspoň doufám a omlouvám se lidem, kteří mají citlivější designerské oko než já. :D

Začátky aneb sbohem ložnice

Místnost, která je nyní společným dětským pokojem pro naše děti, bývala naší ložnicí. Tu ložnici jsem milovala, je to podle mě nehezčí místnost z celého našeho bytu. Proto mi bylo vždycky trochu líto, že slouží právě jako ložnice - místnost, kde přes den netrávíme skoro žádný čas ani my natož případné návštěvy. Pokoj …