16. srpna 2017

testujeme ~ nejmenší kočárek na světě

Čtyři týdny jsme testovali nejmenší kočárek na světě - GB Pockit. A byla to teda jízda. (Sledovali jste ji na našem Instagramu?) Všechno to začalo tím, že nám e-shop Feedo.cz zapůjčil tuhle miniaturní stylovku na ozkoušení a otestování. Z původně domluveného čtrnáctidenního testování se vlivem více nepravděpodobných okolností stalo testování pětitýdenní a musím uznat, že nám mrňous přirostl nejen k srdci, ale doslova se včlenil do rodiny a do našeho fungování. Pointu vám prozradím hned za startu - sice jsme mu už udělali bye bye, ale ne na dlouho. Kočárek se nám totiž tolik líbil, že se brzy stane součástí naší domácnosti. Tentokrát už natrvalo.




Začněme výhodami. Když říkám, že je to nejmenší kočárek na světě, nepřeháním. GB Pockit je pod tímto heslem doopravdy zapsán v Guinnessově knize rekordů. Ve složeném stavu má 30 na 35 na 18 centimetrů a váží 4,3 kg. Honem si to porovnejte s Vaším kočárkem, běžné golfky váží kolem osmi kilo a třeba náš sporťák z trojkombinace má kilo 14. Skladnost a lehkost kočárku je prostě bezkonkurenčně jeho největší výhoda.




Jeli jsme s kočárkem jednou do Prahy a jednou až za Kladno, a když jsem ho zrovna nepotřebovala, vezla jsem ho složený v kabelce. Fakticky. V kabelce!! Když byl zrovna potřeba, pohodlně projel i v uličce ve vlaku a vůbec jsem se nemusela obtěžovat otázkou, kam ve vlaku kočárek odstavit, nebo co vlastně s ním. Byli jsme s ní taky na vesnici na střední Moravě, na svatbě v Rakvicích, na natáčení klipu u Tišnova, na rodinném setkání v Libereckém kraji, v muzeu v Litomyšli. Při cestování opravdu obstál. Nejen rozměry a váha, ale i jednoduchost, s jakou ze z kočárku stane úhledný balíček, budila pozornost všude kolem. Tady prostě nemá smysl chrlit další a další superlativy, cestování s ním prostě byla jedna báseň i ve stížených podmínkách. Třeba když jsme jeli ve složení dvě matky a čtyři děti do 2,5 let (plus bagáž) nejdřív ICéčkem do Prahy, pak tramvají/metrem po Praze, pak osobákem do Kladna a pak ještě taxíkem do Malíkovic. A to celé zpátky.





Skládaní a rozkládání a minimální váha jsou věci, co se osvědčily nejen při cestování, ale i při běžném fungování. Tlačení do kopce, odklizení kočárku třeba v kavárně, nastupování a vystupování v MHD, kde prostě chytnu kočárek a (bez zadýchání) si ho v klidu snesu i z vysokých schodů šaliny bez pomoci. A pak Toníka a jeho kolo. :D Nic nebyl problém.





Další super věc, co se vícematkám s malými dětmi rozhodně hodí, je možnost tlačit kočárek jen jednou rukou. Ručky kočárku jsou totiž spojené příčnou tyčí. Netvrdím, že je to zrovna nejpohodlnější, ale jako nouzovka, když Toník protestuje a chce se chvilku nést (nebo když spěcháme), je to super věc. Námi mnohokrát využitá a otestovaná dosytosti.



Co se koleček týče, jsou otočná s možností aretace. To taky chválím. Já jsem je nejčastěji používala zaaretovaná. (Když zrovna nebylo nutné ovládání jednou rukou.) Tak totiž kočárek o poznání méně drnčí. Drcání je ve srovnání s naším velkým kočárem s nafukovacími koly opravdu znát. Mrňous vážně není žádný teréňák. No a to už se dostávám k nevýhodám.

Kromě nepříjemného drcání na nerovných površích, což je předpokládám záležitostí téměř všech golfek, mně vadily hlavně dvě věci: absurdně malý úložný prostor dole pod kočárkem, do kterého se mi vlezlo akorát tak naše Kibi, malé pití a jedna hračka. Druhá nevýhoda je nemožnost kočárek jakkoliv polohovat. Takže i když v mrňousovi Olívka párkrát i usnula, nebylo mi z toho pohledu zrovna dvakrát nejlíp. Chápu, že oboje je daň ze jeho extrémní skladnost a lehkost, a nedělám si iluze, že u jiných kočárků v podobné kategorii by to bylo nějak závratně lepší. Každopádně díky těmto dvěma zásadním nevýhodám nemohu kočárek doporučit jako jediný kočárek do domácnosti. Ačkoliv se oficiálně doporučuje pro děti od 6 měsíců do 4 let, vůbec si nedokážu představit v něm dlouhodobě vozit půlroční mimino.




Tak i tak, pro naši rodinu středně odrostlejších dětí je to vynikající doplněk ke standardnímu kočárku. Rozhodnutí o tom, si ho pořídit napořád, padlo hned během prvního týdne testování. Protože přidat novou alternativu pro každodenní přesuny se dvěma malými dětmi se rozhodně hodí! A protože tenhle kočárek můžeme klidně doma skladovat zasunutý POD NAŠÍM PŮVODNÍM KOČÁRKEM! A to se vyplatí. V kočárku jezdil rád Toník i Olívka, ozkoušeli jsme ho na všechny způsoby. Skejtík na něj sice nezapojíme, všechny věci třeba na koupaliště do něj sice nenaložíme, jo a taky teprve uvidíme, jak si poradí třeba se sněhem, ale přes to všechno je fakt, že jeho výhody jsou nevídané.

A navíc je fakt pěkný. Každý se na něj ptá hned, když nás vidí, a dokonce hned několik úplně cizích lidí se mě na něj na ulici ptalo. Takže, milí zlatí, pořídíte ho na Feedu za 4 690 Kč. Not bad!

A oficiální promo video na závěr:


8. srpna 2017

inspirace ~ druhá letně-narozeninová

Oslava Olívčiných prvních narozenin se kvapem blíží. Bude už tuhle sobotu a já už mám vše (kromě jídla) víceméně kompletní. Počasí na sobotu sice moc růžově nevypadá, ale to mě od mého plánu na melounovo-jahodovou párty vůbec neodrazuje. My si to sladké prostě uděláme. 

První inspiraci jste mohli vidět TADY. Co mám připraveno dál?


Vlastnoručně ušité a obarvené narozeninové šaty (návod brzy) plus korunka od Sew4home. Toník měl na své první oslavě taky korunku, tak vím, že na hlavě moc dlouho asi nezůstane. :D Nicméně zůstane nám do budoucna a já mám v záloze ještě melounové sponky do vlasů. 


Papírové záležitosti (boxy na jídlo, prostírání, brčka, napichovátka, nálepky a tentokrát i girlandu) mi na přání navrhla a vyrobila skvělá paperback z Fleru.


A nakonec balónky, ubrousky a melounové talířky z mojeparty.cz a ozdobné pruhy látky, které jsem obarvila společně se šatičkama.

No bude to snad sláva veliká. Teď už jen dobře naplánovat návštěvu Zelňáku a nakoupit melouny a další jídlo. Taky upeču pro Olívku malý zdravý dortík (podobný jako měl kdysi Toník) a pro nás ostatní mám objednaný jeden velmi speciální, na ten jsem hodně zvědavá. Dárky už jen "zabalit" (bude Houpací prkno a mnou šité teepee). No. A snad jsem na nic nezapomněla. Už jen, aby k nám bylo milosrdné to počasí a to klubko dětí, co tu bude, mohlo řádit na terase.

Co vy na to? Líbí? Nebo už mi na rodičovské vkus degradoval natolik, že to je trochu přeplác?

7. srpna 2017

sourozenci ~ si spolu začínají hrát

Nevím, co to teď zas prožíváme za náročné období. Ale mám pocit, že za několik posledních dní jsem se snad z ničeho neradovala. U Olívky propuká v plné síle separační úzkost, Toník vzdoruje, celkově se u nás hodně křičí a málo spí. No. Zajímavých článků mám rozchystaných v hlavě nebo v pracovních verzích tady v systému na blogu spoustu. Ale čas dotahovat skoro není. Dneska ale potřebuji TOHLE. Děti si spolu začínají hrát a já už se hrozně těším, že takových momentů bude přibývat!!