11. října 2017

Toník ~ dvou-a-půl-letý


Toník má dva a půl roku. Už je to s ním zase o kus jednodušší všechno. Ještě před čtvrt rokem jsem měla dojem, že z našich dvou dětí je to náročnější Toník. No teď už si to teda nemyslím. S Toníkem je už možné se skoro na všem domluvit, celkem se i sám zabaví, poslechne, je s ním sranda a je vyloženě radost s ním trávit čas. Je přemýšlivý, má fascinujícího pamatováka, má smysl pro humor, je zvídavý a opravdu krásně - skoro plnohodnotně - mluví. Už si skoro ani nepamatuju, že loni touto dobou byl teprve takovýto prcek.

Toník před rokem - osmnáctiměsíční zamračený

Hrubá a jemná motorika

Toník chodí a pobíhá a poskakuje, už se skoro vůbec nenosí ani nevozí. Skejtík už v podstatě nepoužíváme a kočárek jen hodně výjimečně (a když už, tak naši novinku - nejmenší kočárek na světě). Jeho nejčastějším způsobem přesunu je momentálně kolo odrážedlo Yedoo TooToo, které miluje. Už ho plně ovládl, vyfasoval svou první helmičku a jezdí jako blázen. Miluje, když může jet z pořádného kopce dolů, za což si jako rodiče často vysloužíme od kolemjdoucích minimálně zdvižené obočí. Ale Toník je opravdu šikovný a opatrný, pěkně si přibržďuje a ještě nikdy při sešupu nespadl. Před každým přechodem přes cestu zastaví a čeká. Někdy protestuje, když má na kole jet do kopce, ale i to v poslední době celkem hezky (tzn. jen s minimálním kňouráním) zvládá. Dále hrozně rád jezdí na velkém kole v dětské sedačce, takto ho v poslední době nejčastěji vozím do školičky (když s sebou teda nemusíme brát Olivku). Miluje hru na babu, na schovávanou, schody, rantly, prolézačky a "šplhačky" všeho druhu.







 



Celkem schopně se obslouží co se týče oblékání a vysvlékání. Sundá si snad už vše kromě knoflíkových věcí. A zrovna se snaží ovládnout dovednost obléknout si sám věci přes hlavu (trika, svetry). Sám jí a pije a špinavý je u toho čím dál méně. Staví věže a různé struktury, vkládá a navléká, skládá obrázky, šroubuje šroubky, lepí nálepky a maluje. Tam se mi teda zdá, že pořád zůstává zhruba na stejné "umělecké" úrovni, ale zase pravda je, že výtvarný talent nemá po kom dědit. :D







Hry a hraní si

Rád pomáhá a napodobuje, rád si čte a prohlíží knížky a čím dál častěji si hraje sám. Ke konci tohoto čtvrtroku se mi snad poprvé stalo, že jsme přišli do herny a já jsem snad 20 minut o Toníkovi vůbec nevěděla - prostě si našel hračku a sám si pěkně a dlouho hrál. Po této stránce je to s ním teď opravdu fajn a je na tom vidět ten ostrý kontrast s Olívkou, kdy ona mě momentálně "potřebuje" téměř k veškeré své zábavě.

Začal teď znovuobjevovat spoustu hraček, které má doma už dávno a které mu natěšení rodiče či širší rodina pořídila podle všeho zbytečně brzy. :) Má vrtulník, který se dá celý rozšroubovat a zase sešroubovat. S tím teď tráví dost času. Hraje si s vláčky a s autíčky na svém hracím koberečku. Hraje si s bálonky a s píšťalkou. Hraje si na vaření. Často si u hraní vymýšlí nějaký příběh. Říká třeba "Ahoj, já jedu za babičkou Janou!" nebo podobně. Stále má velmi rád hry, kde může zapojit celé tělo - na schovku, na babu, prolízání tunelem, hopsání. Do některých svých her zapojuje taky Olívku, což je moc rozkošné. (No a taky to často končí brekem...:D) Miluje to venku - vedou hřiště, parky, dopravní prostředky, kaluže a ježdění na kole z kopce.

Knížky si teď rád prohlíží i sám. Osobně mě asi nepřestane fascinovat, kolik si toho pamatuje. Zná jména postav, dopředu ví, co se jim v knížkách přihodilo i co si o nich sám vymyslel už minule. Před spaním jsme mu teď nejčastěji četli ze Špalíčku a přísahám a nechápu - ten kluk zná zpaměti několik krátkých pohádek a snad půlku obsahu knížky - je schopný přeříkávat ve správném pořadí názvy třeba dvaceti nebo třiceti pohádek. Šílenství! O básničkách a písničkách ani nemluvím. Z pasivnější zábavy má teď nejraději koukání na Mašinku Tomáše a tam taky zná jménem a rozpozná snad 20 různých mašinek. Pro mě je to španělská vesnice. Jinak také během dne zapínáme často Déčko a i tam má své oblíbené pohádky (Obláčkový chléb, Harryho a dinosaury, Včelku Máju).









Komunikace a sociální život

Komunikace je u Toníka pořád jedna z nejsilnějších stránek. Mluví a mluví, asi už ani nemá smysl to nijak extra dopodrobna popisovat. Skloňuje, časuje, dělá vtipy, vypráví příběhy, pořád se na něco ptá, opakuje složitá slova, kterým nerozumí (např. názvy zastávek v MHD), děkuje a umí se omluvit. Aktivně počítá do deseti (tzn. nejen, že umí čísla po sobě jako básničku, ale umí si spočítat věci), je bravurní také v barvách a tvarech. Zatím ale nejeví žádný větší zájem o písmena. Na to období se trochu těším. :)

Jinak je Toník pořád společenský, má rád své kamarády a vždy se na ně těší. S některými kamarády má někdy takové přetahovací tendence a nějaké to pošťuchování a braní věcí je někdy pěkný záhul. I když se většinou snažím do těchto sporů dětem nezasahovat (pokud jsou to děti stejně staré, ne v případě třeba Olívky), někdy je to dost řev a pěkný nálado-kaz pro všechny. Jindy si ale s kamarády hraje a dělí se a střídá úplně slaďoušsky. Dokáže většinou extrovertně reagovat i na cizí lidi a ti se z něj většinou rozplývají (hlavně v MHD). :D

Co se Olívky týče, role se začínají trochu otáčet. Teď bere hodně Toník Olívce věci, s kterými si hraje ona. Často je to proto, že se chce do nějaké hry zapojit, ale Olívka má na to teď velmi citlivé období a špatně to nese. Návod žádný nemám, vždy řešíme ad hoc. Jinak si spolu už často pěkně hrají - hlavně venku. Utíkají spolu tam a zpátky, schovávají se, podávají si něco atd. Jejich komunikace očividně probíhá hlavně přes hrubou motoriku a přes smích. Je to opravdu super ty jejich interakce sledovat, dává mi to víru ve snažší zítřky, kdy si budou děti hrát spolu a já třeba normálně uvařím nebo něco. :D KUK.










Denní režim, temperament a nějaké ty fyzické údaje

Toník váží zhruba 13,8 kg a měří 91,5 cm. Výškou je tak už jen lehce pod průměrem k věku a váhou na průměru k výšce. Zuby už řešit nemusíme, uf, za to si je teď dost "užíváme" s Olívkou. S podzimem se zas potýká sem tam s nějakou rýmou, ale není to nic tragického, s loňským rokem se to nedá srovnat. Díky bohu!

V noci spí zhruba od půl desáté do sedmi. Spánek si teď v poslední době trochu posunul, ale brzy se změní čas, tak se to asi srovná a budeme tam, kde jsme byli. Pozdější vstávání je fakt super, ale teda zas večer to žádná hitparáda není, asi si nevyberem no. :D Někdy spí bez probuzení, jindy se budí (třeba když je nemocný), někdy se nad ránem přijde ještě dopéct k nám do postele. Po obědě spí dvě hodinky, pak ho vetšinou budím. Uspávání se nám teď zase trochu protáhlo. Přes den teda dobré, ale večer horší. To máte pohádku, povídání, pak mu trvá zabrat, no někdy jsme tam s ním i přes 45 minut, a to už je na pováženou. Snad bude brzy zase líp!

Jí pěkně, občas si vybírá, občas od jídla odbíhá a celkem často loudí nějaké sladkosti. Na tom budeme muset zapracovat. Má rád polévky, těstoviny, rýži, toasty, rajčata, miluje grilování. Z dobrůtek nejvíc frčí zmrzka, lízatka a gumoví medvídci. Pije stále málo, ale tak věřím, že dobrovolně žízní neumře, a prostě jen nabízím a nabízím. Vyloženě sladké pití má výjimečně, jen při nějaké zvláštní příležitosti (často venku) nebo když mám dojem, že pil ten den fakt málo. Jo a po spaní pije teda kakaíčko. To je jeho.

Vylučování už ani nestojí za řeč. Vše zvládá samostatně a na nás zbývá už jenom utírání zadku. :D Kdy se tohle vlastně děti naučí dělat samy? Měla bych se na to asi podívat, haha.

Tak to je náš třicetiměsíční Toníček. I když je to někdy dost náročné, řekla bych, že tohle je asi ten nejsladší věk vůbec. Mám z něj opravdu velkou radost!







Žádné komentáře:

Okomentovat