3. února 2018

Toník ~ dvou-a-třičtvrtě-letý


Toník má dva roky a tři čtvrtě. Je to velký kluk a opravdový pašák. Už před čtvrt rokem mi přišlo, že jsme vyloženě "z nejhoršího venku" a je to opravdu čím dál tím jednodušší a čím dál tím větší sranda. Trávit čas s Toníkem je sice někdy zabíračka, rozhodně je to ale obohacující a skvělé, roste před očima. Má skvělou paměť, smysl pro humor a je na něm vidět, jak o všem přemýšlí. A to loni touto dobou to byl ještě takový bobánek..


Toník před rokem - 21 měsíců

Hrubá a jemná motorika

Toník chodí a skáče a lítá a jezdí na odrážedle. V kočárku nebyl ani nepamatuju - to snad jen ve výjimečných případech při ranním spěchu do školičky nebo při veliké únavě po cestě z města. Za poslední měsíc bych to spočítala na prstech jedné ruky. Co je ale lepší - už se skoro vůbec nenosí ani nepoponáší. To je fakt super, že se nám to za poslední čtvrtrok celkem podařilo odbourat, protože už fakt není nejlehčí. Skejtík na kočárek už skoro nepoužíváme, to ale hlavně proto, že Olívka skoro pořád jezdí v malinkém kočárku, na ten skejtík stejně ani nepřidělám. Všude vyleze a se vším si poradí. Má rád prolézačky a houpačky a trampolíny. Je celkem mrštný a při slézání opatrný. Není třeba na něj nijak zvlášť dávat při podobné zábavě pozor. Strašně rád běhá a ujíždí na kole a pořád chce, abychom se honili a předháněli.











Obléká a vysvléká se sám, jen když se mu nechce, tak mě volá, ale je to čirá lenora. :D Teda knoflíky, nasazení zipu, pásek a podobné "lahůdky" ještě neumí. Obléká se krásně a bedlivě si dává pozor, kde je cedulka, kde je na tričku obrázek, co patří dopředu a co dozadu. ♥ Jí a pije plnohodnotně sám a o krmení si říká, jen když mu jídlo moc nejede (což je asi furt lepší, než kdyby to odmítl jíst úplně). Ušpiní se už jen od opravdu zákeřných věcí. Staví si z kostek a samostatně skládá z kostek nebo z puzzlíků obrázky. Staví kolejiště. Šroubuje, lepí, tiská, maluje a stříhá. Začal nedávno malovat kolečka a náznak nějakých konkrétních věcí - stromy, "lidi" atd. Ale jako nic moc. :D






Hry a hraní si

Toník si opravdu hraje sám. V herničce se rozeběhne pryč a vystačí si. To je teda úleva, to vám povím! Doma někoho ke svým hrám často vyžaduje (i když často ve formě pouhé přítomnosti a "dívaní se"), no snad mu k hrám brzo doroste Olívka. Krásně se soustředí, vytváří si opravdické hry, staví si, jezdí zachraňovat auta, vaří, něco opravuje. Vůbec celkem rád napodobuje a taky rád pomáhá u různých domácích činností. Teda jen, dokud ho to baví. :D Vaření se mnou mu v poslední době tolik neříká, ale užili jsme si před Vánoci pečení.

Rád si hraje s vláčky a kolejišti (jedno velké pak dostal na Vánoce, ale to už je vlastně do dalšího čtvrt roku), s autama. Rád si hraje, že auta někam odtahuje nebo že musí přijet sanitka k nehodě třeba. Má vrtačku a šroubovák a kleště a tak pořád někde něco opravuje nebo šroubuje svůj šroubovací vrtulník. Rád si hází s balónem a hraje na babu. Moc rád si hraje s něčím, co svítí nebo dělá zvuk, takže baterky, zvonky, píšťalky, foukací harmonika atd. Ježíškovi si napsal o zvonek na kolo - to, myslím, mluví za vše. Pořád miluje vlaky a pořád s nimi, když to jde, jezdíme jen tak pro radost.

Knížky si rád prohlíží sám i s námi, dokonce i s Olívkou, i když je na ni celkem přísný. :D Už ho hodně baví vyloženě poslouchat čtené příběhy. Takže třeba před spaním teď spíš čteme než že bychom si něco společně ukazovali. Strašně moc si toho pamatuje - a to nejen z knížek. Zná spoustu básniček a písniček a spoustu dalších věcí. Čím dál častěji se nám stává, že se Toník vyloženě vytasí s nějakou vzpomínkou - kdy jsme kde byli a s kým, co jsme na daném místě dělali minule, atp. Mezi pasivní zábavou vedlo sledování pohádek jako Mašinka Tomáš, Statečná autíčka, Odtahové auto Tom a potom různé psycho kompilace z youtube. Většinou bláznivě barevná auta nebo zvířata, která spolu v něčem soutěží a k tomu se anglicky počítá nebo se tam říkají barvy. No nechtějte vědět, co jsou to za šílenosti. :D (Kdo nemá děti, nemá o tomhle vesmíru určitě ani páru.)









Komunikace a sociální život

Ke komunikaci asi netřeba nic zvláštního psát. Mluví výborně a mluví hodně. Všechno zajímavě komentuje, smlouvá, vyjednává, podmiňuje, umí cokoliv parádně vylíčit. Říká věty jako: "Co kdybychom šli někam na návštěvu?" nebo "Ale pak pustíme Mašinku Tomáše, slibuješ?" Je to fakt mazec. Umí s pár chybkami napočítat do dvaceti, do deseti by zvládl napočítat bez chyby asi i o půlnoci. Často si různé věci přepočítává. Kromě toho ho začala zajímat čísla jako taková a pořád mi je venku někde ukazuje a celkem správně pojmenovává - třeba na SPZkách aut, na šalinách nebo na číslech domů v ulici. Bezpečně pozná čísla 0-5, 6-9 se teď tak nějak učí a furt se na ně ptá. Taky se pořád ptá na písmena, tam si ale ještě nic moc extra nepamatuje. Umí a rozumí asi tak 5 anglických slovíček - všechno to jsou zvířátka.

Pořád je hodně společenský, strašně rád chodí na návštěvy za oblíbenými kamarády. Interakce s nimi jsou ale jako na houpačce, někdy si krásně hrají, třeba si spolu hážou míč úplně jak velké děti. Jindy se zas o něco pořád přetahují a dohadují. Tady musím ještě zdokonalit svoje tendence do sporů různě vstupovat s takovým tím: "Tak mu to nech, je to jeho." nebo "On ti to zase vrátí, neboj." Přitom rozumově vím, že je asi nejlepší děti nechat, ať si to vyřeší samy. K cizím lidem je Toník většinou milý a až důvěřivý, s každým si dovede povídat, ani cizích dospělých se nebojí a často si třeba v herně najde nějaké "jednorázové kamarády na hraní".

S Olívkou si někdy hrajou tak pěkně, až se z toho úplně rozplývám, tak v 80 % případů jsou to ale spíše bojůvky. Navzájem si vstupují do samo-her a berou si věci, následuje řev. No to je takový můj denní chleba teď. Ale když se daří, to vám je nádhera! Olívka už je schopna rozumět a poslechnout různé i celkem složité herní pokyny a tak ji Toník často "komanduje" a dává ji při hraní různé úkoly. Taky má tendenci ji trochu "policajtovat". To třeba když ji volám a ona nejde, tak mi ji Toník přivede (někdy spíš přivleče :D ) nebo když řeknu, že něco nemá dělat, tak Toník ji pak hrozně hlídá a opravuje ji. Celkem rozkošnost. Olívka ale roste přímo raketově, tak VĚŘÍM, že situace na tomto poli se bude spíš celkem rychle zlepšovat, snad nejsem přehnaná optimistka...










Denní režim, temperament a nějaké ty fyzické údaje

Toník ve 33 měsících měřil 93,5 cm a vážil asi 14,5 kg. Tedy výška něco pod průměrem a váha malinko nad. Taková Toníkova klasika. Nijak extra nemocný nebyl, to teď v zimě je to trochu horší. S Toníkem je to tak, že vždycky akorát tak trochu soplí a kašle, ale koho nakazí (hlavně když je to dospělák), ten nějak záhadně vyloženě lehne. Tak nevím. :-/

V noci spí zhruba od devíti do sedmi. To je docela rozumný čas. S blížícím se zimním slunovratem to pak bylo dokonce i do půl osmé, no to byly vyloženě lázně. :D Často spal bez probuzení, při nemoci nebo někdy jen v takových epizodách se občas budil, většinou ale jen jednou za noc. Ke konci tohoto čtvrtroku už začíná usínat sám, jakože ho jen uložíme, počtem si a jdeme pryč. Teda já zůstávám s Olívkou, kterou kojím. Takže Toník si mě jen zkontroluje, že jsem v místnosti a postupně sám usne. To je pro nás velké ulehčení, neb už neplatí, že by nám uspávání dětí zabíralo s Nekorektím OBĚMA dost večerního času. Po obědě spí své dvě hodinky, když spí déle, vetšinou ho budím. 

Jí pořád hezky, moc si nevybírá (hlavně ve srovnání s Olivkou), ale sní toho teď o dost míň než dřív. Oblibuje si dost  taky sladkosti - hlavně lízátka a gumové medvídky. Celkově je Toník dost na sladké - miluje palačinky či buchty apod. Docela ráda bych to ještě trochu zkrotila tohleto mlsání, uvidíme, jak se zadaří. Ještě o něco víc mě mrzí, že mě to "nutí" dávat nějakou tu sladkost i Olivce, protože ona jak vidí, že Toník něco dostává.. No asi je vám to jasné. Toník v jejím věku ještě takové věci vůbec neznal.. Pije už celkem normálně, nijak extra už ho nehlídám a nenutím.

Tak to je náš třiatřicetiměsíční Toníček. Možná je to nějaká forma rouhání, ale často myslím na to, jak jednoduché by všechno bylo mít teď jen jednoho Toníka přesně v tomhle věku. :D Je to opravdu zlatá éra. (Teda asi. Z doslechu mám dost šílené zkušenosti matek tříleťáků o tom, jaký je to s nimi horor, tak nevím, jestli se bát.) :D









Žádné komentáře:

Okomentovat