Přeskočit na hlavní obsah

Olívka ~ osmnáctiměsíční


Olívka má 18 měsíců, teda už je má celkem dlouho, ale víte, jak to se mnou je. :D Nicméně jásejte se mnou, prokletí "nejhoršího věku" je prolomeno a už je nám vše zase o něco líp. Olívka mluví jak divá a už se s ní dá mnohem lépe domluvit. Vše je momentálně na cestě ke světlým zítřkům, teda snad když pominu to, že za pár měsíců rodím no. :D Koho by zajímalo srovnání s osmnáctiměsíčním Toníkem, tak ho najde TADY a obligátně přikládám i Olívku před rokem - půlroční špunt!


Hrubá a jemná motorika

Olívka chodí a Olívka běhá, běhá s Toníkem, běhá za Edgarem, běhá skoro pořád. Mimo to obstojně jezdí na PUKY a zvládne už ujet celkem hodně, kiláček určitě, když má dobrou náladu. Zatím se mi to ale těžko spojuje s Toníkem, který oproti ní samozřejmě na svém kolo-odrážedle frčí v úplně jiném rychlostním stupni, ale to vychytáme.

Olívka chodí s přísunem po schodech (s držením za ruku nebo si poradí i sama držením se o něco) a všude, ale naprosto VŠUDE šplhá. Miluje zkrátka jakoukoliv překážku a ihned se ji bez bázně vrhne zdolávat. Strašně. Rychle. Problém je, že té holce se ale vůbec nedá věřit. Přeceňuje se, nehlídá se, nekouká pořádně pod nohy a vůbec není opatrná. Takže má každou chvíli modřiny, boule či dokonce prokousnutý ret. (Zuby má kupodivu zatím všechny, co jí zatím narostly..)

Je to v porovnání s Toníkem v tomto věku velká změna. Toníka jsem téměř vůbec v tomto ohledu nemusela hlídat a "jistit". Prostě lezl jen tam, kam to dokázal. A dával pozor. Já chápu, že noha mu může podjet vždycky, ale to může u čehokoliv, takže nějaké velké stání za zadkem jsem s ním nikdy neuznávala. S Olivkou je to ale o tolik jiné! Musím na ni dávat mnohem větší pozor. A to se snažím ji nejistit příliš, aby si nezvykla, že ji máma vždy "chytí". Měla jsem dojem, že pár pádů a poučení z nich jí prospěje. Někdy se mi ale zdá, že to vůbec nefunguje a ona si z toho prostě vůbec nic neodnese, nebo vážně nevím..

Co se týče ruček, zvládá toho už hodně. Navléká i celkem malé předměty, s přehledem vkládá tvary, snaží se vše skládat a sestavovat, staví vysoké věže (10 kostek klidně), umí otevřít různé druhy uzávěrů (což někdy ústí v poněkud dramatické momenty, vtipné až s odstupem času). Přisunuje si ke svým šplhacím eskapádám nábytek kamkoliv po bytě. Jí a pije sama - přesto si někdy vyprošuje krmení, a tím mi celkem pije krev. Bordel po jejím stolování je už nesrovnatelně menší. Tohle by šlo. :)

Ráda se obléká nebo se o to aspoň snaží, Všechno chce teď dělat sama, takže se ji snažím nechat, ať si vše zkusí. Nevím teda, proč pořád trvá třeba na tom, že si samostatně obleče punčocháče. :D To samozřejmě neumí, ale zvládá si obléknout a svléknout čepici, šálu, některé typy bot či třeba kalhotky.








Hry a hraní si

Olívka si hraje ráda s někým i sama. Někdy vyžaduje vyloženě asistenci, ale v průběhu hry na ni okamžitě zapomene a ponoří se do toho a hraje si úplně samostatně. A to i docela dlouhé časové úseky. Delší než si pamatuji u Toníka ve srovnatelném věku. Několikrát za den se zabaví sama i na na 20 minut, což je super. Působí u toho soustředěně a pohrouženě, což mi dělá hroznou radost. Tak i tak ale vyžaduje, aby s ní byl někdo minimálně v místnosti. Často jí ale nevadí, když si u toho dělám něco svého, takže dobré!

Nejraději krámuje odněkud věci. Vytahá si ze skříňky pod umyvadlem všechny prázdné kosmetické tašky a nosí je různě po bytě, otvírá a zavírá, něčím je plní a zase vyprazdňuje. Ze skříňky na saponáty (kde ještě pořád nemáme novou dětskou pojistku! Ale už jsme ji aspoň koupili, fakt!) si vyndává čisticí prostředky jeden po druhém, rovná si je do řady, přenáší je po jednom na druhou stranu kuchyně a pak zase zpátky. Vyndá všechny lepicí pásky z košíku a navléká si je na ruce a nohy. Dlouho si vydrží hrát s krémy a impregnacemi na boty a podobně. No, prostě radost. :D Já ji teda nechávám, protože jsem ráda, že si hraje a že je do toho pohroužená. A já mám chvíli klid.

Z hraček miluje různé plyšáky a panenky, hlavně ty, co vypadají jako miminka, krmí je a koupe a češe. Miluje autíčka a vlaky, moc ráda si s Toníkem staví koleje. Teda spíš - Toník má koleje a Olí si hraje s vláčkama a příslušenstvím. Ráda mu ale pomáhá a vše mu podává. Miluje vkládačky a dřevěné kostky. Má ráda balonky a dráhu pro balonky, kam je může házet. Ráda vaří v kuchyňce a nosí mi své výtvory. Neskutečně miluje houpačky všeho druhu. Miluje vodu, jo a taky sníh! Toho nám bylo letošní zimu dopřáno opravdu hodně a Olívku nepřestával fascinovat.  

Strašně ráda a vtipně tancuje a ráda taky "na něco hraje". Muzikální je určitě víc než Toník byl či je nyní. Ráda si prohlíží knížky, ukazujeme si v nich a hledáme a pojmenováváme všechno možné. Rozpozná v a najde v nich už snad úplně cokoliv. :D Nejradši se ale kouká furt dokola na to, co už zná. Některé pasáže už "umí" vyloženě zpaměti.











Komunikace a sociální život

Olívie strašně moc mluví. Její slovní zásoba a schopnost komunikovat je bez přehánění dechberoucí. U Toníka v jejím věku jsem měla dojem, že je v mluvení a komunikaci oproti ostatním dětem v okolí poněkud napřed, ale to, co předvádí Olivka, o tom se mi vůbec nezdálo. Aktivně používá alespoň 250 různých slov. Zdaleka se přitom nejedná jen o podstatná jména. Ráda si "poroučí", takže umí mnoho slov jako je třeba "napít", "podat", "pikýt" (přikrýt), "pojď", "nechci", "tam", "hotovo", "tak" a dokonce "potože". Zvládá už i dvou či tříslovné věty, když chce. Na očkování v 19 měsících (takže teoreticky by to mělo patřit až do dalšího zápisu) doktorku se sestřičkou naprosto ohromila tím, že po žihalde do předloktí nejen, že neplakala, ale dokonce si ukázala na stejné místo na druhé ruce a pronesla "ještě druhou". V tomto ohledu můžeme být opravdu maximálně pyšní. A hrozně mi to ulehčilo život!!

Když bylo Toníkovi 21 měsíců, vytvořila jsem mu na památku mapu slov, která v té době používal. U Olívky jsem pořád vyčkávala, že jí to teda vytvořím taky, ale až ve stejném věku, aby to měli pěkně nastejno (moje úchylka). No byla to nejspíš chyba, protože už teď v 19 měsících toho umí tolik, že už to prostě dohromady nikdy nedám. Tak asi smolík no. :D

Jinak rozumí všemu, poslouchá pokyny, ukáže a pojmenuje kde co. I tak ale o konflikty nouzi nemáme. Většinou to ale není o nějakém neporozumění, jako spíš o silné vůli a prudkých emočních reakcích. Když něco nejde, je to prostě pro ni velký problém a k slzám či vzteku rozhodně nemá daleko. Kliďaska to rozhodně není.

Co se týče ostatních lidí, společnost miluje. Oproti Toníkovi ji teda mnohem déle trvá, než se někde rozkouká a osmělí. Většinou je ze startu v neznámém prostředí dlouho nalepená u mě. Kontakt s lidmi má ale ráda, hlavně má ráda ostatní děti. Dokáže si s nimi i pěkně hrát, i spolupracovat. To bude asi tím starším bráchou. :) Jo a strašlivě miluje zvířátka.



 





Denní režim, temperament a nějaké ty fyzické údaje

Olívka na osmnáctiměsíční prohlídce vážila 11 kg a měřila 77,5 cm
. Je na svůj věk strašně malinká a na svou výšku nadprůměrně těžká. Má stále 12 zubů, i když špičáky už se sem tam v různých obdobích ozývají, čekám je už velmi brzy. Byli jsme s Olívkou taky poprvé u paní zubařky na prohlídce. Nemocná byla v tomto období celkem standardně, často sopel, trochu kašel, jednou trochu ošklivější rýma s návštěvou u dr. a vyfasováním antibiotických kapek do nosu, ale naštěstí nic horšího.

V noci spí zhruba od 9 do 6:30 a spala by asi i trochu dýl, kdyby ji ráno nebudil Toník. S nočním kojením jsme sekli po Vánocích, tedy někdy po 16. měsíci. Už se to buzení pro mě vážně nedalo, navíc s dalším těhotenstvím zase hrůza prostě. Vzala to trochu hůř než tehdy Toník, ale hodně nám s tím pomohl Nekorektní, který za ní v noci chodil výhradně místo mě snad skoro 2 měsíce. Bohužel se ani s koncem nočního kojení v noci budit nepřestala, je to už ale únosné. Někdy spí celou noc, ale častěji se jednou či dvakrát vzbudí a po utišení hned usíná. Zato oproti Toníkovi mnohem lépe a rychleji usíná, žádné dramatické a dlouhé ukládání se s ní vůbec nekoná. Každé dítě má prostě něco. :) 

Přes den má Olí jeden poobědový spánek dlouhý okolo dvou hodin, který stále tráví v kočárku na terase. Docela se i kryje se spaním Toníka, takže tohle máme dobré. Na odpolední spánek ji v 18 měsících ještě kojím, i když je to spíš symbolicky, sama cítím, že už moc mléka nemám, ale podudat ji nechám. Ostatní denní kojení (i to na večerní ukládání) postupně opouštěla až do těch 18-19 měsíců. Tohle zůstalo jako poslední.

Jí už víceméně všechno, ale je celkem vybíravá - rozhodně teda ve srovnání s Toníkem. Preferuje maso a miluje sýr, má ráda výrazné chutě - slanou, kyselou a sem tam se nepozorovaně dostane i k něčemu pikantnímu, a je s tím v pohodě. Zeleninu v některé úpravě či struktuře máme někdy problém do ní dostat, ale vytrvávám! Je to pro mě důležité. Oproti minulému období by se nejradši pořád krmila, sama jíst umí, ale často si říká o krmení. Snažím se "být tvrdá" ale prostě někdy je v zájmu všech okolo jí vyhovět, tak snad je to jen období...

Co se týče nočníčku, okolo toho 18. měsíce jí to najednou nějak seplo a začala se o něj hlásit. Úplně z ničeho nic. Takže doma už je bez plenky a s minimem nehod chodí čurat i kadit na nočník či záchod. Nesmí ovšem mít dole nic oblečeného, jak cítí textil mezi nohama, učurává do něj - i když to ihned nahlásí. Na její přání jsme koupili první sadu kalhotek a občas je doma nosí. Už má i střídavé úspěchy, někdy přežijou bez úhony, minimálně ale jedny denně skončí počůrané. Venku a na spaní nosí plínku a vůbec se nehlásí. Teda jen bobek, a to v 95 % ihned "po činu". Takže uvidíme, času má dost.

V kostce je Olívka moc chytré a šikovné děvčátko, co si umí trpělivě samo hrát a je i příjemně sociální. Zase je to ale celkem střela a nemá pud sebezáchovy, hodně s ní taky zametají různé emoce. Miluje pozornost. (Po kom to asi má?)









 








Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

mateřství ~ 8 každodenních hříchů matky se dvěma dětmi brzy po sobě

Na blogu (i v životě) se snažím být hodně pozitivní. Opravdu se maximálně snažím užít si všechny momenty, i ty zdánlivě ne úplně příjemné. Snažím se dokázat se včas zastavit, když se na mě všechno valí. Snažím se s dětmi víc smát, než je okřikovat, a bez dětí se snažím víc povznést a uvolnit, než něco pořád dokola zpytovat nebo se stresovat. A jde mi to? Samozřejmě, že NE. Alespoň ne tolik, jak bych chtěla.

Snad jste si nemysleli, že je u nás všechno jen růžové. A snad jste si (probůh!) nemysleli, že si na to na blogu budu hrát. I u nás se křičí a brečí a závidí a lituje. Takže pro dnešek se s vámi podělím o trochu té temné strany síly, protože i to je každodenní součást života se dvěma malými dětmi brzy po sobě.

1. Křičím

Křičím, okřikuji, občas ze mě vylítne něco, co ani nevím, odkud se bere. I ode mě lze slyšet věty jako: "To si snad už ze mě děláš srandu!" "Ty jsi mě neslyšel?!" "Kolikrát jsem ti to už říkala?!" "Zlobíš mě!" "Jestli chce…

testujeme ~ barefoot boty z Aliexpressu

Na Vaši žádost přidávám krátký příspěvek s odkazy na Toníkovy nové botky. Ještě je teda nemáme vyzkoušené v praxi, od doručení ještě nebylo mokro ani sníh. :D Nicméně ráda shrnu první dojmy, přidám odkazy a třeba někoho inspirujeme k objednávce.

Oboje boty jsou barefoot nebo přesněji barefoot kompromis, jelikož se jedná o gumáčky a sněhule, asi by to ani jinak nešlo. Na oboje boty jsem našla doporučení a recenze ve facebookové skupině Barefoot obuv z Aliexpressu, tak pokud také sháníte cenově dostupné barefoot a kompromisní botky a chcete vyzkoušet Čínu, v téhle skupině najdete celkem dost tipů a informací. 
Gumáčky
Gumáčky jsem objednávala z této stránky. Máme velikost 3 a stály nás 12.81 dolarů (cca 317 Kč). 

Gumáčky jsou pěkně široké i relativně měkké. Podle tvaru špičky vidíte, že místa na prsty je tam dost, nožka není utlačovaná. Podrážka je rovna a tenká, i když to vypadá, že pata je tam výš než špička, není tomu tak. Ta modrá guma je tam jakoby zvednutá okolo, nejedná se o klíne…

inspirace ~ pokojíček

Psali jste si o náš dětský pokoj, tak tady ho máte. Věřím, že určitě někoho inspirujem. Pořád jsme teda s pokojíkem ve fázi tvoření a hledání nejlepšího uspořádání, takže takto to rozhodně není konečné. Už jsem s ním ale vcelku spokojená. Co na něj říkáte?


K navržení a vybavení unisex dětského pokoje se dá přistoupit různě. Já jsem od začátku věděla, že veškeré plochy a větší kusy nábytku bych chtěla v nějaké základní světlé barvě, žádná divočina. O to víc se můžu vyřádit v doplňcích a drobnostech, nic se mi tam díky tomu nijak vzájemně "netříská". Teda aspoň doufám a omlouvám se lidem, kteří mají citlivější designerské oko než já. :D

Začátky aneb sbohem ložnice

Místnost, která je nyní společným dětským pokojem pro naše děti, bývala naší ložnicí. Tu ložnici jsem milovala, je to podle mě nehezčí místnost z celého našeho bytu. Proto mi bylo vždycky trochu líto, že slouží právě jako ložnice - místnost, kde přes den netrávíme skoro žádný čas ani my natož případné návštěvy. Pokoj …