28. května 2018

Toník ~ tříletý


Toník má tři roky (a já obrovské zpoždění v záznamech :D ). Je z něj oficiálně velký kluk a předškolák, kterému jsme zrovna podali přihlášky do školky od září. Jak to dopadne, to ještě netušíme, protože v Brně je to se školkama celkem masakr a rozhodně nic nemá jisté. (EDIT: Dopadlo to tak, že místo máme, takže nás čekají velké změny!)

Milník tří let je taky dobrá příležitost pro obměnu frekvence i stylu mého zaznamenávání jeho vývoje. Tak od teď plánuji publikovat tyto příspěvky každého půl roku a zapisovat do nich jen ty nejvýraznější rysy Toníkovy povahy, jeho životního stylu a dovedností. (Jak to s ním vypadalo ještě před čtvrt rokem v batolecí verzi, na to můžete nakouknout TU). A přidávám taky tradičně jeho loňské foto pro vizuální srovnání. :)


Toník dvouleťák

Toník je na sebe opatrný

Kdybych měla "jenom" Toníka, asi by mě nikdy nenapadlo tuhle jeho vlastnost zvlášť vyzdvihovat. Není na sebe nijak PŘEHNANĚ opatrný, není to nic výrazného, nicméně ve srovnání s Olívkou je to teda znát opravdu hodně. (Ale ona je fakt extrém!)

Spíš by asi sedělo říct, že Toník zná své limity. Málokdy leze někam, kde to ve výsledku nezvládne. Málokdy odněkud sletí, málokdy se zraní. Téměř vůbec mu nemusím "stát za zadkem" a u něčeho ho zděšeně jistit. On prostě dělá jen to, na co má. A nové věci a dovednosti zkouší opatrně, pozvolně a skoro bez rizika.

Nebýt matkou dvojnásobnou, nejspíš by mě to přimělo brát to jako svoji zásluhu. Něco ve stylu - "No protože jsem ho vedla k samostatnosti, nepodceňovala jsem ho a nestála mu furt za zadkem, tak díky tomu zná své limity a dá na sebe pozor sám." Ehm. Je to samozřejmě blbost - Olívka má při stejném přístupu naprosto odlišné "výsledky", takže děkuji osudu za cennou lekci v rodičovské pokoře. Je to povahou, ne výchovou! (Co všechno? táži se a zůstávám pokorná a trochu odevzdaná.)



Toník mrštný a obratný

Mrštnost a obratnost - v tom aktuálně pozoruji u Toníka asi nejvýraznější posun. V poslední době si opravdu hodně užívá různé provazové prolézačky, sítě a žebříky či různé rovnovážné hrací prvky. Zrovna nedávno jsme ušli asi kilák po Merhautce tím způsobem, že Toník šplhal po naprosto všech plotech a rantlech, které lemují cestu z Venhudovy až na Juginu. Dělá mi touto svou "opičí" stránkou radost a přemýšlím, kde mu najít nějaké šikovné stromy, aby se potrénoval jako za našich mladých let. :D



Toník k (motorickým) hrám potřebuje parťáky

Částečně je to možná dané tím, že dva dny v týdnu chodí do miniškolky, a je proto zvyklý na kolektiv, ale spíš to bude asi povahou. V každém případě hodně pozoruji, že Toník výrazně preferuje hry, které vyžadují nějakého "spoluhráče". Miluje hry typu na babu či na schovávanou, i trampolínu si víc užívá, když ho u toho někdo nahání a šťouchá do něj. 

Olívku se každou chvíli snaží přesvědčit k různým rozběhům, společnému skákání či cvičení. Pořád po nás leze a chce fyzicky řádit s námi, na nás nebo o nás. To se teda bez mučení přiznávám, že ve třetím trimestru je to pro mě už na hranici únosnosti a děkuji osudu za to, že má relativně často k těmto účelům k dispozici aspoň tu ségru.

Netýká se to teda jen motorických her. Pokud s ním někdo dělá v podstatě cokoliv - skládání puzzle, společné malování, prohlížení, montování, je vždy spokojenější. Když si hraje sám, nijak extra dlouho se na něco soustředit nedokáže. Třeba to ještě přijde... Hm hm?



Toník fashionista

Toník miluje oblečení a oblíkání. Největší radost má, když nám přijde balík věcí z online sekáče a on si může všechno prohlížet a postupně zkoušet, to je úplně v sedmém nebi. Naposledy si dokonce nechal 2x po sobě předvést a ukázat i všechno oblečení, co v balíku přišlo pro holky. Prostě jsme si ukazovali všechny ty šaty a halenky a kraťasy a říkali jsme si, jak jsou pěkné a pro koho jsou. :)

Taky si rád sám vybírá, co si zrovna ten den obleče. Je u toho někdy i celkem neoblomný, ale zatím nám to žádné mrzení nezpůsobilo, tak uvidíme, jak se bude tenhle jeho rys vyvíjet dál...



Toník se opičí po Olívce

To je asi celkem standardní záležitost sourozenců, že se po sobě opičí, nebo ne? Mě to někdy trochu překvapuje. Když Olí mrčí nebo chce mazlit, Toník chce taky, když někam leze nebo něco dělá, Toník chce taky. Když si s něčím krásně hraje, hádejte, co na to Toník? No jasně, chce tu hračku taky a často jí to bere. Uáááá.



Toník začíná projevovat zájem o to, co je "klučičí"

Vlastně vůbec nevím, odkud to má, protože my rozhodně hračky, činnosti nebo barvy na "klučičí" a "holčičí" doma nerozdělujeme. Roli v tom budou hrát asi prarodiče a širší rodina nebo taky školička. Tak i tak, v poslední době několikrát přišel s tím, že nějaká barva je pro kluky a jiná pro holky nebo podobně. Většinou to ani neodpovídá těm známým stereotypům, takže si s těmito koncepty asi spíš hraje, zkouší je a přemýšlí o nich. Posledně mi tvrdil, že oranžová barva je pro kluky a zelená pro holky, třeba. Je to zajímavé.

Taky ho hodně fascinují různé "bojové" věci. Chce s někým "bojovat", hrát si s mečem nebo s pistolkama (což vůbec doma nemáme). Nejspíš to odkoukává od starších kluků v rodině či venku. Trochu mě to fascinuje a budu to rozhodně dál sledovat. :)



Toník se učí po sobě uklízet

Ne teda, že by vyloženě nějak obsedantně vracel věci na své místo (to někdy pozoruji u Olívky), ale myslím, že princip uklízení věcí celkem obstojně chápe. Uklízíme hračky většinou 2x denně, vždycky před spaním, a i když někdy protestuje, vždy se nějak domluvíme. Ví, kde mají své místo boty a bunda, když přijdeme z venku, kam má dát oblečení, co si ze sebe svlékne, apod. Udělá to většinou až po výzvě z mé strany, ale myslím, že v tomto ohledu můžu být "spokojená".



Toník není z nejtrpělivějších

Sám si hraje málo a jen v kratších časových úsecích. Když mu něco nejde, zkouší to jen chvíli a pak mrčí. Je celkem nedočkavý ve všech ohledech, "už teď" je jedno z jeho nejoblíbenějších slovních spojení. Prostě není zrovna z nejtrpělivějších.. (Že by po tátovi? :D ) Nicméně teda se nám s tímto rysem daří válčit čím dál tím lépe. Když ještě moc neuměl mluvit, bylo to pekelnější.



Malovat dovede "po rodičích"

Po rodičích = moc ne. :D Maluje a kreslí si sice rád, ale nikdy ne sám a nikdy ne dlouho. Jeho výtvory jsou poznamenané zmiňovanou netrpělivostí a taky určitě nižším "umem" než mají jeho vrstevníci. Ale teda není se čemu divit, když nemá po kom "dědit" :D (EDIT: Nedávno mě teda úplně šokoval tím, že začal malovat lidi jako "hlavonožce", ale to už bylo teda tak 2 měsíce po jeho 3. narozeninách.)



Toník má smysl pro humor a velkou fantazii...

Je s ním strašná sranda a úplně žasnem, s čím vždycky přijde. Ale to asi není u dětí jeho věku nic až zas tak speciálního.



...značně povzbuzenou pohádkami a příběhy. A ten jeho pamatovák!

Strašně rád kouká na pohádky. Největšího favorita prasátko Peppu aktuálně vystřídala Tlapková patrola, kterou miluje úplně neskutečně a často z ní přeříkává celé pasáže a dialogy. Je to taky celkem zásadní čtenář a jeho paměť je naprosto fenomenální, všechno si pamatuje, často mluví o tom, co jsme viděli nebo zažili nebo četli. Zpaměti umí asi tak 40 písniček nebo básniček, někdy fakt zůstáváme stát s otevřenou pusou.



Toník miluje světla, baterky a hudbení nástroje

Svítí to, bliká to, hraje (se na) to? Tak to je něco pro Toníka. Malá kapesní baterka je teď snad nejoblíbenější hračka. A když jsme měli nedávno možnost prozkoumat hromadu hudebních nástrojů, co Toník doteď neznal (flétna, triangl, dřívka, atp.), byl z toho naprosto u vytržení a nástroje během těch pár dní suverénně trumfly všechny ostatní hračky na onom místě (dodávám, že to byly hračky, co Toník také neznal a byly pro něj tedy nové).


Toník komunikační mág

Mluví hodně a mluví dobře. Tak tomu u něj bylo od mala. Líčí, smlouvá, dělá dohody, dělá dokonce i různé komunikační fauly, když chce dosáhnout svého. Cizí lidi z něj bývají na větvi, jak krásně zdraví a děkuje a vůbec z toho, jak je společenský a upovídaný.



Toník opravdu je společenský, ale k tomu taky někdy majetnický

Nejšťasnější je, když jsme někde mezi lidmi a když má kolem sebe své kamarády. S těmi si dokáže už velmi pěkně hrát. Ale přetahování se o věci s kamarády je totálně běžné a já někdy celkem tápu, jak se k tomu stavět. Nemám ráda takové to nucení na sdílení a pořád tak nějak doufám, že k tomu dojde spíš sám jen s lehkým pošťuchováním ze strany dospěláků. Tenhle rys určitě budu bedlivě sledovat!

Jinak má taky rád povídání s někým novým. Dětí, co nezná, se často ptá na jméno. Cizím dospělým, kteří na něj mluví, rád vše vykládá a vysvětluje. Vypadá to na extroverta. :)



Toník je spíš poslušný než vzdorovitý

Po této stránce to s ním máme celkem easy. Někdy samozřejmě vzdoruje, ale řekla bych, že o něco méně než jiné děti jeho věku. Můžu se na něj spolehnout, že se snaží dodržovat smluvené a že obecně prostě poslechne. Jen velmi vzácně mu po neuposlechnutí musím v něčem zabránit nebo mu něco vzít fyzicky. To se téměř nestává.



Toník je mrčič

Nejspíš to trochu souvisí s jeho zmiňovanou netrpělivostí, ale někdy je Toník dost mrčič. Když mu něco nejde nebo není po jeho, předvádí často takové nepříjemné "natahování" a kňourání. Často dřív, než by vůbec něco řekl. Takže na tomhle se snažíme pracovat a pořád mu připomínáme, že jestli potřebuje např. pomoct s botama, stačí nám říct, a nemusí hned mrčet. Někdy taky kňourá už předem, když třeba něco hrozně chce, ani se nepokusí o to nejdřív poprosit "normálně". A je to někdy fakt k naštvání... Tak jsem zvědavá, jak se po téhle stránce bude rozvíjet dál. (A jak se to nám rodičům bude dařit psychicky zvládat :D )



Toník je velký brácha

O Olívku se stará, hlídá ji, někdy trochu komanduje, trochu "policajtuje". Když někde něco dostane, vždycky chce i druhý kus pro Olívku, dokonce i když u toho Olívka vůbec není. Je to, přiznám se, dost roztomilé.



Toník je mlsoun, ale vybíravý není

Toník strašně rád mlsá - lízátka, zmrzliny, gumové bonbony. Pořád s tím trochu bojuju, snažím se omezovat, ale teda nevím, moc úspěšně si v tom boji nepřipadám. Budu muset najet na nějaké zdravější alternativy - jestli máte tipy, tak sem s nimi. Horši samozřejmě je, že když má on, musí vše dostat taky Olivka, už ji v tom nejde odbýt. Radost z toho nemám.

Jinak co se jídla obecně týče, není vůbec vybíravý. Sní skoro všechno, nemáme problém ani s čerstvou či upravovanou zeleninou, ani s masem a už vůbec ne s přílohama. Nemá rád hodně výrazně věci jako pepř, křen, cibule (nepřekvapivě) a v poslední době nám tvrdí, že nemá rád sýr. Přitom ho docela jí. Ale teda nepreferuje, to je fakt. Chuťově výraznější sýry rozhodně nejsou nic pro něj.



Toník a jeho zdlouhavé usínání

Ve srovnání s jinými dětmi jeho věku i ve srovnání s Olivkou musím říct, že nám Toník stále dává zabrat po stránce ukládání do postele. Hlavně večer mu to fakt dlouho trvá, než usne, a furt nás u toho dost potřebuje. Čtyřicet minut od zhasnutí do jeho usnutí je takový náš standardní čas. Po obědě to bývá výrazně lepší, ale stejně. Jsem zvědavá, kdy v tomto pokročíme.



Toník v číslech

Z tříleté prohlídky u Dr. jsme si odnesli takovýto zápis v průkazce: 94,5 cm výška a 14,8 kg váha. Čili pořád je na tom stejně - oproti průměru je menší a těžší, klasika beze změny.

Tak to je náš Toníček tříleťák. A repete za půl roku (vlastně už jen za necelé 4 měsíce, strašně to letí a já nic nestíhám! Uaaa!)


Žádné komentáře:

Okomentovat