Přeskočit na hlavní obsah

Bětuška ~ devítiměsíční

Alžbětka má tři čtvrtě roku. No to je něco, že? Máme za sebou čtvrtrok, který je snad u všech dětí ten úplně nejintenzivnější a nejpřevratnější co se nových dovedností týče. Bětuška je stále sladká a hodná a i když už začíná projevovat nějakou tu vlastní vůli (s tím bude ještě mrzení :D ), pořád je malinká a je to s ní hrozně jednoduché.


Bětuška na rozdíl od obou starších dětí vůbec nenajela na takové ty klasické dva spánky za den. Takže spaní mívá všelijaké. Většinou si dá jeden hlavní spánek cca od 10 či 11 tak na 3 hodiny, někdy i déle. A pak odpoledne kolem čtvrté až páté přidá ještě jednu půlhodinku. Tu někdy taky úplně vynechá. Takže každý den je to s ní trochu jinak no.

V noci spí zhruba od půl deváté do sedmi do rána. V poslední době ale mám co dělat, aby se mi ji nějak podařilo uložit. Hodně to finální usnutí oddaluje, uspávání protahuje a když usne, klidně se za pár minut zase vzbudí. Zkrátka je to cca do 11 hodin s ní takový ukládací maraton. Jakmile spíme my, spí už pak dobře, to se do rána vzbudí na kojení třeba jen jednou nebo dvakrát.

V noci spí s námi v posteli, na denní spaní ji ukládám do kočárku a dávám spát na terasu. Když mi v kočárku spí "někde v pohybu", většinou se po půl hodině budí, zatímco když kočárek stojí, tak spí dlouho. Prý to většinou mají děti naopak, takže máme zase něco extra. :) Hezky spí taky v autě, takže i do třetice máme ideální cestovní dítě. Haha.

Zato v šátku či  v Kibi mi usne málokdy, většinou, když už je hodně hotová, a vydrží v něm taky spát max. tu půlhodinu. To je velký rozdíl oproti starším dětem v jejím věku, hlavně oproti Olívce, která v šátku strávila bděním a hlavně spaním fakt hodně času během prvních 9 měsíců jejího života. (Bylo to strašně praktické, když k tomu měl člověk doma ještě starší dítě do dvou let).






Když je vzhůru, celkem se zabaví i sama, plazí se po bytě, sem tam popoleze, něco krámuje, hraje si. Ráda si hraje v přítomností dětí, třeba s nimi v pokojíčku, to je pak úplně super. Je společenská a zvědavá. Samozřejmě je hrozně ráda, když si někdo hraje s ní, schovává se jí, dělá obličeje, atd. To je úplně v sedmém nebi. Bdělá taky celkem dost vydrží v kočárku, ale musí z něj vidět. To prakticky znamená, že v korbě jezdila dost na břiše (jako kdysi Toník). Případně ve sporťáku ji už trochu přizvednu (ale to až teď, kolem 10. měsíce).

Válení sudů jako metoda přesunu se u Bětky moc nekonalo (starší to oba milovali, hlavně Toník). V sedmi měsících zjistila, jak se může plazit, a pak už se plazila a plazila. Mezi osmým a devátým měsícem už taky strávila hodně času na kolínkách, ale na nějaké lezení to moc nevypadalo. Nakonec se to naučila, když jsme se vyskytli na vhodném povrchu (třeba gymnastická tělocvična v Sokolu, tam se jí to trénovalo fakt dobře).

V devíti měsících už trošku leze, zatím pomalu, žádné sprinty. Poměr lezení : plazení je asi tak 30 : 70. Sezení zatím nic, ani šikmý sed, vůbec. Místo toho objevila kouzlo kleku, takže si to trochu obešla no. Zatím ji nechávám být. Než dovršila devět měsíců, tak si z kleku taky zvládla už několikrát stoupnout (a spadnout), takže hádejte, jaké období nám teď začíná? :)

Ano, přesně tak, je to období pádů a období vrhání se dolů z vyvýšených míst po hlavě a rukách. Intenzivně jsem zahájila výuku slízání po nohách, ale zatím nic. :) Jinak s ručkama je celkem šikovná, hraje si, sebere i drobné předměty, bouchá o sebe kostkami. Už slyší na jméno. Umí na požádání udělat paci paci. Prokazatelně rozumí několika slovům jako táta, Toník, Olívka, Edgar, ne, pojď a podobně. Opakuje širokou škálu slabik a zvuků včetně intonace. Když je z něčeho zoufalá a chce ke mě na ruce, volá "mammm".






Mám ohromnou radost, že Bětka je pořád hodně veselé miminko. Pláče málokdy, a tím nám to dost ulehčuje. Krásně interaguje skoro s kýmkoliv, na koho má trochu času přivyknout u rodičů v náruči. Naprosto zbožňuje své sourozence, ta láska je úplně hmatatelná a fakt mě to hřeje u srdce, když to vidím. Vítá je velikánskou radostí a výskáním po ránu, po návratu domů nebo typicky Olívku po jejím odpoledním spánku. Děti jí pořád říkají "Atýsek" nebo "Piškůt" a strašně krásně tím matou cizí lidi. :)

Co se nemocí týče, Bětka s Toníkem v lednu prodělala spálu (naštěstí velmi brzy zachycenou a tudíž bez těch nepříjemných projevů), taky měla sem tam nějakou rýmu - nesnáší odsávání, to pláče a brání se seč jí síly stačí, chudáček. V zubech taky velký posun, aktuálně je na šesti kouscích - všechny jedničky a k tomu horní dvojky.






V devíti měsících Bětunda měřila tak 69 cm a vážila zhruba 7,4 kg. Stále je tedy z našich dětí v tomto věku nejkratší (i když s Olívkou srovnatelná) a celkem jistě nejlehčí. Olívka měla v jejím věku při podobné výšce kilo devět a Toník dokonce 10 při zhruba 4 centimetrech navíc k výšce. Za poslední čtvrtrok Alžbětka vyrostla jen o tři centimetry a o necelé kilo. Je to prcek. Tělesnou délkou i váhou k délce se pohybuje kolem 25. percentilu.

Bětka se aktuálně kojí asi tak 5x denně (na požádání) plus noc. K tomu třikrát denně baští příkrmy. Dopoledne bílý jogurt, který naprosto miluje. Obědvá po svém hlavním spánku, takže většinou kolem druhé hodiny, sní zhruba 70 g nějaké masozeleniny a konečně už jí nevadí i nějaká ta struktura, takže hurá. Trochu víc než její sourozenci v tomto věku holduje skleničkám. Je to pro mě v každodenním shonu pohodlnější a rychlejší. Kombinuju s tím, co mám pro ní zamraženo z vaření. Zatím jsem asi nepřišla na nic, co by ji vyloženě nešmakovalo. Každopádně nejvíc jí jede cokoliv, v čem jsou rajčata. Že by po mamince? :) Večer jí dávám cca 80 ml nemléčné kaše dělané jen do vody (stejně jí pak hned kojím). Připadá mi zbytečné do ní tlačit umělé mléko. Přes den a na cestách ráda zobne do ruky ovoce, křupky a už zkusila i rohlík. A dobrý. Takže dobrý!








Komentáře

Oblíbené příspěvky

mateřství ~ 8 každodenních hříchů matky se dvěma dětmi brzy po sobě

Na blogu (i v životě) se snažím být hodně pozitivní. Opravdu se maximálně snažím užít si všechny momenty, i ty zdánlivě ne úplně příjemné. Snažím se dokázat se včas zastavit, když se na mě všechno valí. Snažím se s dětmi víc smát, než je okřikovat, a bez dětí se snažím víc povznést a uvolnit, než něco pořád dokola zpytovat nebo se stresovat. A jde mi to? Samozřejmě, že NE. Alespoň ne tolik, jak bych chtěla.

Snad jste si nemysleli, že je u nás všechno jen růžové. A snad jste si (probůh!) nemysleli, že si na to na blogu budu hrát. I u nás se křičí a brečí a závidí a lituje. Takže pro dnešek se s vámi podělím o trochu té temné strany síly, protože i to je každodenní součást života se dvěma malými dětmi brzy po sobě.

1. Křičím

Křičím, okřikuji, občas ze mě vylítne něco, co ani nevím, odkud se bere. I ode mě lze slyšet věty jako: "To si snad už ze mě děláš srandu!" "Ty jsi mě neslyšel?!" "Kolikrát jsem ti to už říkala?!" "Zlobíš mě!" "Jestli chce…

testujeme ~ barefoot boty z Aliexpressu

Na Vaši žádost přidávám krátký příspěvek s odkazy na Toníkovy nové botky. Ještě je teda nemáme vyzkoušené v praxi, od doručení ještě nebylo mokro ani sníh. :D Nicméně ráda shrnu první dojmy, přidám odkazy a třeba někoho inspirujeme k objednávce.

Oboje boty jsou barefoot nebo přesněji barefoot kompromis, jelikož se jedná o gumáčky a sněhule, asi by to ani jinak nešlo. Na oboje boty jsem našla doporučení a recenze ve facebookové skupině Barefoot obuv z Aliexpressu, tak pokud také sháníte cenově dostupné barefoot a kompromisní botky a chcete vyzkoušet Čínu, v téhle skupině najdete celkem dost tipů a informací. 
Gumáčky
Gumáčky jsem objednávala z této stránky. Máme velikost 3 a stály nás 12.81 dolarů (cca 317 Kč). 

Gumáčky jsou pěkně široké i relativně měkké. Podle tvaru špičky vidíte, že místa na prsty je tam dost, nožka není utlačovaná. Podrážka je rovna a tenká, i když to vypadá, že pata je tam výš než špička, není tomu tak. Ta modrá guma je tam jakoby zvednutá okolo, nejedná se o klíne…

inspirace ~ pokojíček

Psali jste si o náš dětský pokoj, tak tady ho máte. Věřím, že určitě někoho inspirujem. Pořád jsme teda s pokojíkem ve fázi tvoření a hledání nejlepšího uspořádání, takže takto to rozhodně není konečné. Už jsem s ním ale vcelku spokojená. Co na něj říkáte?


K navržení a vybavení unisex dětského pokoje se dá přistoupit různě. Já jsem od začátku věděla, že veškeré plochy a větší kusy nábytku bych chtěla v nějaké základní světlé barvě, žádná divočina. O to víc se můžu vyřádit v doplňcích a drobnostech, nic se mi tam díky tomu nijak vzájemně "netříská". Teda aspoň doufám a omlouvám se lidem, kteří mají citlivější designerské oko než já. :D

Začátky aneb sbohem ložnice

Místnost, která je nyní společným dětským pokojem pro naše děti, bývala naší ložnicí. Tu ložnici jsem milovala, je to podle mě nehezčí místnost z celého našeho bytu. Proto mi bylo vždycky trochu líto, že slouží právě jako ložnice - místnost, kde přes den netrávíme skoro žádný čas ani my natož případné návštěvy. Pokoj …